|
|
Příroda je nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Stačí jedna uvolněná procházka krajinou – ve stavu, kdy jsme schopni pozorovat a vnímat jevy jedinečné a neopakovatelné. Zkuste to: podívejte se na potok… Proud vyhladil strukturu drobných lístků vodních rostlinek, učesal tvar „květinového záhonu“. To není náhoda! To je rovnováha všeho důležitého. Děkujte za ten prožitek – mžik oka spočinul na vodní hladině právě ve chvíli, kdy slunko vykreslilo to, co se snad jindy a jinde nemohlo narodit, a stín stromu to zdůraznil. Náhoda ale určitě není, že jste byli připraveni vnímat…
I to je příběh vaší zahrady. Příběh, při jehož rozkrývání vám musí být zahradní architekt průvodcem, rádcem – později jistě i přítelem.
Pokora Velmi dobře se mi vybavuje okamžik, kdy jsme s přítelem začali rozehrávat velký příběh jeho zahrady. Zahrady, která se měla následně vtělit do krajiny Vysočiny. Do krajiny plné mezí, hlohů, kalin a bříz. Těžko to mohlo dopadnout lépe. Zahrada se díky nastolení principu splynutí stala v několika letech pokračováním krajiny i při respektování úplného soukromí majitele. Jsou to právě zplaňující květiny, trnky, ostružiní a javory, které vytvářejí neproniknutelný lem zahrady – krajiny. Zdálo by se, že je to nejsnazší, co můžeme udělat, ale opak je pravdou. Přírodu nelze kopírovat – to by bylo přinejmenším směšné. Je nutné hledat princip utváření i těch nejobyčejnějších věcí a tento princip transformovat do celku.
Celek a detail Kolegové mi snad dají za pravdu, že nalezení jednoty celku a detailu je pravým uměním. Pro jednodušší uchopení tohoto principu si pomohu opět příkladem. Dějištěm je háj – místo reje slunka a stínu na zelené dece trávníku. Tento archetyp se nám často zjevuje při hledání konkrétních forem uspořádání stromů jako místa pro odpočinek.
Jak těžký je teprve úkol spojit zmíněný princip souladu celku a detailu s dalšími skladebnými prvky! Jako příklad jsem zvolil rybník (či jezírko, tůňku – slov se nedostává). Inspirace je nutná. Vždyť i v podobném prostředí půvabného jezírka v blízkosti Americké zahrady v Chudenicích napsal Jaroslav Kvapil libreto ke Dvořákově Rusalce.
Příběh Zahrada v sobě skrývá řadu poetických příběhů i každodenních dramat. Vhled do těchto dějů nesouvisí s velikostí scény. Poezii shledáme v detailu poupěte či v jeho přerodu v květ. Drama můžete pozorovat v každodenních osudech své zahrady. Prostřednictvím zahrady můžete pochopit problémy planety a nekonečného vesmíru… Na jednom z četných, z vody vystupujících výhonů se narodila housenka. To není v zahradě nic neobvyklého, ale v tomto případě byl výhon obklopen vodou a odehrálo se na něm vzrušující drama. Housenka každý den spořádala několik přeslenů listů svého hostitele (nebo kus své zahrady?). Během několika dnů naše zelená housenice sežrala chutnější listy a došlo i na méně chutný stonek. Závěr byl dramatický – housenka se prožrala až k vodní hladině, z které vystrčila svoji papulku zlatá rybka žijící v jezírku a milou housenku sežrala… Zahrada se vám stává skrze podobné příběhy nenahraditelným zdrojem poučení. S trochou nadsázky je možno říct, že tomu je tak především tehdy, když aktéři a scéna tvoří logický a vyvážený celek.
Florart – květinové umění Takto a podobně nahlížíme v ateliéru Florart na současnou zahradní a krajinářskou tvorbu. Myslíme si, že každé navrhované dílo vyžaduje naprostou oddanost věci – nelze rozlišovat mezi důležitými a méně důležitými tématy. Vždyť pravda a poznání se vám může zjevit skrze nový výhon rostliny pěstované v nádobě za oknem stejně dobře jako u jezírka, v němž pozorujete hodování zelené housenky, či v zahradě na Vysočině, kde se vám otevírají nekonečné horizonty.
Ateliér Ateliér Florart vznikl v roce 1991 jako projekční a poradenská kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Během let v něm byla zpracována dokumentace pro řadu objektů, které slouží k odpočinku a radosti jejich návštěvníků.
Členové ateliéru: Doc. ing. Pavel Šimek, Ph.D. – zakládající člen ateliéru, autorizovaný architekt v oboru zahradní a krajinářská tvorba, odborný asistent na Zahradnické fakultě MZLU v Lednici na Moravě, samostatný projektant.
Stálými členy ateliéru jsou ing. Martin Kovář, ing. Jana Kohlová, ing. Zdena Rudolfová, ing. Alice Kadaníková a ing. Pavlína Malíková. Ateliér Florart poskytuje odbornou praxi studentům a absolventům Zahradnické fakulty MZLU formou minimálně ročních studijních pobytů. Ateliér má tedy celoročně celkem 7–12 členů.
text: Pavel Šimek foto: autor |
Vždy mě zajímalo, zda je možné potkat několik lidí – zahradníků, umělců, architektů – kteří by obdobně vnímali prostor a prvky, které jej utvářejí. Anebo by se alespoň shodli na společných principech. Zjistil jsem, že takové souznění možné je, a více než desetileté trvání ateliéru FLORART mě v tom utvrzuje.
-55a9139dd503c.jpg){kind=small}