Tentokrát se budeme zabývat těmi druhy zeleniny, které můžete pěstovat doma na vlastních záhonech (což jsou vlastně téměř všechny). Když jim dáte dobrou péči a kvalitní výživnou půdu, zajistíte si tím, jaké látky budou obsahovat.
Zároveň si můžete být jistí, že zelenina nebude obsahovat žádné škodliviny, tedy pokud je sami nepoužijete, což je při doporučeném permakulturním způsobu pěstování naprosto zbytečné (viz seriál článků o zeleninových záhonech od Jaroslava Svobody v minulých číslech časopisu MŮJ DŮM).
Mezi zeleninu zde řadíme i kopr a lichořeřišnici, což jsou jednoleté bylinky, které se pěstují na záhonech společně se zeleninou, protože se navzájem podporují, odhánějí zelenině škůdce a choroby. Také v salátech se používají společně.
Artyčok
Pro lepší orientaci začneme podle abecedy. Jako první je tu labužnický artyčok (Cynara scolymus), je to „bodlák“, příbuzný vynikajícímu léčiteli jaterních potíží ostropestřci mariánskému.
Stejně tak je i artyčok pomocníkem při léčbě látkové výměny a trávení, tudíž pomáhá léčit i kožní potíže, jako jsou ekzémy, ale například i extrémně páchnoucí pot z podpaží. V našem podnebí potřebuje trochu více péče, ale je to dobrý doplněk k dalším bylinkovým „hořčinám“ a detoxikantům.
Jako zelenina se používají nedozrálé úbory (květy), jako léčivo pak listy i kořen, takže můžete krásně využít celou rostlinu.
Baklažán, brambor
Zajímavou zeleninou spíše pro skleníky je lilek baklažán (Solanum melongena). Čerstvá šťáva má značné antibiotické účinky, hodí se v terapeutických dávkách do směsí s dalšími zeleninovými šťávami (s mrkví a červenou řepou) pro léčbu revmatu, odlehčovací dietě a podporu imunitního systému. Lilek je samozřejmě skvělý i pro kulinářské účely. Tepelná úprava však značně snižuje obsah léčivých látek.
Další známý příbuzný lilku je brambor (Solanum tuberosum). Syrová šťáva z brambor se používá v malých dávkách jako projímadlo, bramborový škrob je dobrý prostředek na ochranu sliznic (používaný i jako střevní klyzma), také na pudr a zásyp.
Při úporném zánětu horních cest dýchacích se osvědčily bramborové inhalace, jde o brambory vařené ve slupce s přídavkem petržele, vzniklé páry se inhalují. Odvar z čerstvé natě, která není stříkaná chemikáliemi(!), je skvělý prostředek pro léčení revmatických potíží rukou a nohou.
Při větší a časté konzumaci brambor je vždy vařte s kmínem! Obecně však lze doporučit, aby jídelníček nebyl založen především na bramborách, jako přílohu místo nich můžete použít téměř všechnu ostatní zeleninu.
Celer, cibule, česnek
Velmi oblíbenou a vysoce léčivou zeleninou je též celer (Apium graveolens). Nať je výrazně močopudná, pomáhá při léčbě močových kaménků a urologických potíží, lépe celer působí na muže, pro ženy je vhodnější petržel.
Kořen se využívá pro posílení nervové soustavy a uklidnění spánku, taktéž lze použít jako mužské afrodiziakum, stejně poslouží i semeno celeru. Intenzivní léčba urologických potíží pouze celerem by však neměla překročit délku šesti týdnů (v kombinacích s jinými bylinami i více).
Čerstvá šťáva se používá do kombinací s mrkví a červenou řepou, a to nejenom při rekonvalescencích, ale také při revmatu. Celerová šťáva má příznivé účinky i při kožních zánětech (spolu se zředěným jablečným octem a solí). Celerová nať pomáhá při odstraňování lupů, hlíza při odstraňování rudých skvrn v obličeji.
Cibule (Allium ceppa) je nejenom základní kuchyňská surovina, ale rovněž skvělý bojovník proti mnoha bakteriím, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv, žluče i tvorbu pankreatických (slinivkových) enzymů.
Působí jako antisklerotikum a dezinfekce ve střevech, též i při větším zahlenění (šťáva ze syrové cibule smíchaná v poměru 2 : 1 s kvalitním medem, užívaná po lžičkách, je skvělý léčitel kataru horních cest dýchacích a nachlazení). Při chřipce lze i čerstvou šťávu inhalovat (odšťavnit 2–3 cibule, vdechovat asi 3 min, oči mít zavřené!).
Cibulovou šťávu můžete také rovnou kapat do nehojících se nebo zhnisaných ran a použít při léčbě vypadávání vlasů. Velmi důležitý je poznatek, že rozkrojená cibule začíná být po 24 hodinách skladování toxická, požití rozkrojené či nakrájené cibule může vést ke vzniku nesnášenlivosti až alergie na cibuli!
Česneky (Allium sativum a další) jsou kromě lahodného dochucovadla pokrmů většině lidí známé svým antibakteriálním a protiplísňovým působením. Česnek si poradí s 500 z 560 známých kmenů stafylokoků a také spolehlivě ničí plíseň bělostnou (Candida albicans).
Skvělým způsobem léčí dýchací cesty. Česnek také ozdravuje střevní flóru (základ imunity), rozšiřuje cévy, působí antiskleroticky, léčí infekční průjmy a prohlubuje práci srdečního svalu. Uklidňuje zánětlivá onemocnění slinivky, snižuje krevní koncentraci cholesterolu a zvyšuje jeho vylučování, současně působí i žlučopudně, takže nezvyšuje riziko vzniku žlučových kaménků.
Jako skvělá jarní zelenina se používá i česnek medvědí (Allium ursinum), jeho svěže zelené jarní listy jsou doslova detoxikačním balzámem na ledviny a jarní únavu organismu.
Dýně
Tykve či dýně (Cucurbita pepo) jsou nejen lahodnou krmí, též mají rozmanité léčivé účinky. Léčivá je nejen dužnina, ale také semena. Semena jsou důležitou složkou přírodní léčby nezhoubného stařeckého zbytnění prostaty (mají vysoký obsah zinku), ale také při chorobách ledvin, srdce a krevního oběhu (vysoký obsah draslíku a sodíku).
60 ml dýňové šťávy před spaním uklidňuje spánek, pravidelná konzumace dužniny pak reguluje stolici a odstraňuje zácpy. Na suchou, namáhanou a loupající se pokožku je výborná dýňová pasta s ovesnými vločkami a smetanou.
Fazole
Každý zná fazole (Phaseolus vulgaris), ale málokoho zřejmě napadne, že mohou být i skvělou léčivkou. Jde hlavně o zralý lusk bez semen nebo zelený fazolový lusk. Zralé lusky se připravují hlavně formou dlouho vařeného odvaru a využívají se jako diuretikum, urychlovač látkové výměny a pro snižování hladiny cukru v krvi, tj. při cukrovce, močových kaméncích, revmatismu, kožních chorobách a vysoké hladině kyseliny močové v krvi.
Fazolový lusk je součástí vitalizující směsi, která dodá tělu všechny potřebné prvky (fazolový lusk, přeslička, pampeliška, heřmánek, měsíček, řebříček, třezalka, vlaštovičník, lípa a bez černý).
Kopr, křen
Výraznou aromatickou rostlinou je kopr (Anethum graveolens). Nejčastější použití nachází v salátech, koprové omáčce a při nakládání zeleniny (okurky). Jeho používáním lze také zlepšit prokrvení srdečního svalu (léčba anginy pectoris a ischemické choroby srdeční), snížit krevní tlak či doléčit infarkt myokardu.
Kopr též působí proti nadýmání, tlumí břišní křeče, zlepšuje trávení a produkci mateřského mléka (léčivé látky proudí i k dítěti, takže se takto dá léčit i nadýmání a trávicí poruchy a s tím spojený neklid a problémy u kojenců). Používá se nať i semeno. Šálek či dva koprového nálevu pomáhá zvládnout mořskou nemoc a další cestovatelské potíže. Žvýkání koprového semene pomáhá při škytavce.
Ne nadarmo se křenu selskému (Armoracium rusticana) říká „český ženšen“. Rozdrcený či nastrouhaný kořen má účinky antibiotické, pomáhá při odhleňování průdušek, proti astmatu, zvyšuje vylučování trávicích enzymů, normalizuje střevní mikroflóru, zlepšuje celkově látkovou výměnu a působí močopudně.
„Křenové placky“ jsou i skvělým antirevmatickým obkladem. Díky vysokému obsahu vitaminu C je nejen skvělou zásobárnou tohoto vitaminu na zimu, ale žvýkání kořene léčí paradentózu a poškozené dásně.
Druhou část článku najdete v této rubrice příští pátek 20.6.
