Božské listopadky

Šlechtění začalo před více než dvěma tisíci lety a tato květina postupně získala zcela zvláštní význam v tamní kultuře. Japonská pověst praví, že zlatá chryzantéma prý vznikla z božského náhrdelníku, a protože japonský císař byl za božského považován, staly se stylizované úbory chryzantém rodovým znakem japonské císařské rodiny. Po deset století byla císařským symbolem chryzantéma s 16 okvětními plátky a až do konce 2. světové války je dokonce nikdo jiný než japonský císař nesměl ve svém znaku použít.

Trpasličí i stromkové kultivary

Japonsko je i zemí, odkud pochází většina hybridů, jejichž počet lze odhadnout na tisíce. Kvetou ve všech barvách a odstínech kromě modré. Listopadka je značně proměnlivá, najdeme skupiny s obřími úbory dokonale kulatého tvaru, jiné svinují okvětní lístky do elegantních jehlic, trubiček nebo lžiček, existují chryzantémy pomponkovité, kaskádovité, sasankovité, paprsčité, kučeravě kulovité, jednoduché… Zkrátka každý si vybere podle svého vkusu. Některé kultivary jsou z evropského hlediska až přešlechtěné, protože jejich dlouhé, nádherně formované okvětní lístky potřebují oporu ve formě drátěného kroužku. Samozřejmě je možné se rozhodnout i podle velikosti, nabízejí se v květináčích pěstované trpasličí formy stejně jako metrové stromkové kultivary, zaštipované do pravidelné korunky kulovitého tvaru.

Listopadky v našich zahradách

Chryzantémy se třídí do mnoha rozmanitých skupin. Pro pěstování v našich zahradách je důležitý výběr spolehlivě zimovzdorné odrůdy, která vydrží i mrazy. Přesto je nutné počítat s tím, že ani nejodolnější odrůdy se u nás do plné krásy nevyvinou, daří se jim především v teplejších vinorodých oblastech, místní mlhavý, mokrý a studený podzim jim příliš nesvědčí.

Půda na záhonech by měla být ve „staré síle“, hlubší a výživnější, kyprá, stanoviště slunné a chráněné. Zatímco v létě chryzantémy vyžadují bohatou zálivku, v zimě ocení přísušek a lehký kryt z jehličnatých větví.

BOTANICKÉ SLOŽITOSTI

Chryzantémy nebo také listopadky patří mezi rostliny hvězdnicovité (Asteraceae). Rod Chrysanthemum potrápil už hodně botaniků i zahradníků, protože učení pánové se dodnes nedokázali přesně shodnout, zdali rod rozebrat na spoustu menších pod jmény řimbaba, kopretina, vratič, zlateň, nebo je rozdělit jen do různých sekcí v rámci rodu Chrysanthemum. Listopadka se tedy nějaký čas řadila do rodu Dendranthema, nyní je však uváděna opět v původním rodu Chrysanthemum, ale často se setkáte i s označením ozdobných kultivarů jako Dendranthema x hortorum.

Zimní ozdoba bytů i domů

Mnohé kultivary nejsou mrazuvzdorné, to však neznamená, že bychom se z nich nemohli těšit. Například odrůdy ze skupiny „Multiflora“, dostupné v zahradnických centrech, se hodí jako nádobové rostliny pro podzimní dekoraci zahrady, později je můžete přenést do míst bez mrazu.

Skleníkové chryzantémy skupiny „Multiflora“ se dělí na dva typy odrůd. První se pěstují podle přirozené intenzity světla a podle ranosti kvetou od srpna do prosince. Druhé jsou ve velkovýrobě řízeny uměle, intenzitou světla a teplotou. Kvetou v různých termínech během roku, jak jsou naprogramovány (obojí lze však pěstovat při normální intenzitě světla, kvetou pak na podzim, jak se na chryzantémy sluší). Substrát potřebují těžší, humózní a dobře propustný, používá se směs kompostové země, rašeliny a může se přidat písek. Vyžadují co nejsvětlejší umístění.

Pokud není pěstování řízené, vyhovují obvykle venkovní podmínky pařeniště nebo balkonu až do října, poté je nutné rostliny přenést na chladné místo v interiéru. Většina odrůd sice snese krátkodobý pokles teplot pod nulu, ale celou naši zimu venku nepřežije. Chryzantémy lze zimovat v nevytápěném skleníku či chladné místnosti, přes zimu potřebují alespoň tři týdny teploty pod 5 ˚C, aby rozkvetly i v dalším roce.

Velkokvěté chryzantémy pravděpodobně sami nevypěstujete, obdivovat je můžete zejména v nabídce řezaných rostlin, protože jejich pěstování je poměrně náročné. Jelikož vyžadují hodně světla, je nejlepší je pěstovat ve sklenících. Jsou to opravdové stálice květinových aranží a společně s růžemi patří k jedněm z nejoblíbenějších řezaných květin.

JAKO CHUTNÁ ZELENINA

Na své si přijdou dokonce i labužníci – jeden druh (Ch. morifolium) se v jihovýchodní Asii pěstuje jako zelenina, jeho listy se vaří v polévkách nebo se obalené smaží. Jedlé jsou i okvětní plátky, používají se třeba do zeleninových salátů, ale pozor – do jídla se dávají skutečně jen okvětní lístky, řapíky a středy jsou hořké a pokazily by celý pokrm. Čaj z květů se v Číně používá jako detoxikující, pomáhá proti bolestem hlavy a závratím, léčí nachlazení i nerovnováhu jater a prý i zlepšuje zrak.