|
|
Trocha etymologie nikoho nezabije
O vzniku latinského názvu pivoňky (Paeonia) existuje tato pověst: Paeon, který byl žákem Aeskulapovým, dostal na Olympu od bohyně Héry vzácnou bylinu s léčebnou mocí. Pomocí této rostliny uzdravil Pluta, raněného v trojské válce Herkulem. Aeskulap žárlil na lékařské úspěchy svého žáka a dal ho zavraždit. Vděčný Pluto však proměnil mrtvého Paeona v bylinu, jíž byl vyléčen – a ta už navždy nese Paeonovo jméno. Vysvětlení českého jména pivoňky nezapře jadrnou lidovou poetiku: jejich květy byly nejčastěji růžové až červené – a ten, kdo pil hojně pivo („voněl k pivu“), měl růžové tváře a červený nos! A pak že pivoňky nejsou českou národní květinou… Pověstí o původu tohoto jména je více, shodují se však v jedné věci: v léčivých účincích pivoněk. Řekové znali pivoňku jako dekorativní i léčivou rostlinu již více než 400 let před naším letopočtem. Také v Číně byla pivoňka považována za skvost a květ blízký bohům.
Pivoňky v Evropě
V Evropě se v minulých staletích pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.). Mnohem později, až v 19. století, byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora Pall.). V Číně, kde se jejímu šlechtění věnovali nejvíce, byla známa již před rokem 540. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská. Po dovezení do Evropy šla „z ruky do ruky“: šlechtili ji v Anglii, Belgii, Nizozemí a Francii, později i v Německu a USA. Kromě zmíněných druhů se můžeme v českých zahradách setkat s pivoňkou dřevitou (P. suffruticosa Andr.), která pochází rovněž z Číny, případně s pivoňkou tenkolistou (P. tenuifolia L.) nebo balkánským druhem pivoňka obecná (P. peregrina Miller). Krásná sbírka pivoněk zdobí pozemky botanické zahrady v Průhonicích u Prahy (je přístupná všem zájemcům), byla a snad opět bude specializovaná výstava pivoněk v pražském Národním muzeu.
Slunce, vláha, živiny
Pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě. Proto vybereme slunnou polohu s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny. V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Množíme je koncem léta dělením trsů. Nejvhodnější doba pro výsadbu a přesazování pivoněk je od konce srpna do začátku října. V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata. Nejkrásnější jsou pivoňky šest až osm let staré. Na stanovišti je ponecháváme deset až patnáct let. Kvetou-li málo, je to známka, že rostlinám něco schází. Může to znamenat nedostatek živin, nevhodné stanoviště – anebo také příliš hlubokou nebo mělkou výsadbu. Správně by květní puky měly být umístěny přibližně tři centimetry pod povrchem půdy.
Krása, která léčí
Pokud chceme pivoňky pěstovat pro řez květů, vysazujeme je do řad vzdálených necelý metr, v řadě pak asi půl metru od sebe. V takových vzdálenostech udržují vzpřímený vzrůst. Do vázy řežeme zcela uzavřená poupata, která právě začínají ukazovat barvu. Na dotek by měla být měkká. K léčebným, ale i okrasným účelům se pěstuje pivoňka lékařská. Sbírají se korunní plátky z plně rozkvetlých květů. Léčivé jsou rovněž kořeny. Léčivé účinky pivoněk využívali Evropané hlavně v antice a ve středověku. U nás se v současné době nevyužívají. V lidovém léčitelství sloužila pivoňka při křečích hladkého svalstva trávicího traktu a ke zmírňování bolestí. V poslední době byly zjištěny rovněž protinádorové účinky pivoněk.
Jan Stanzel (redakčně doplněno textem Ivana Dvořáka), Foto: autor a Zdeněk Prchlík
Zdroj: Můj dům 7/01
|
