|
|
O červených pampeliškách si tedy zatím můžeme nechat jen zdát – ale co není, může být, při současném tempu oteplování zemského povrchu jeden nikdy neví… Květy ušlechtilých gerber nejsou samozřejmě pouze červené – mohou se pyšnit jasnými odstíny prakticky všech barev kromě modré a fialové. Byly vyšlechtěny také odrůdy s plnými květy, v poslední době se do módy vracejí i drobnokvěté gerbery – jejich předností je např. velmi dlouhý stonek, svítivá barevnost květů i cenová dostupnost.
Má mě ráda, nemá mě ráda… Pokud žádáte v květinářství jeden, tři nebo třeba pět gerberových „květů“, botanicky vzdělaná prodavačka puntičkářka by vás klidně mohla napomenout za nesprávné vyjadřování. „Květ“ gerbery (a samozřejmě i každé jiné hvězdnicovité rostliny) je ve skutečnosti soubor mnoha desítek jednotlivých maličkých kvítků dvojího druhu. Významnější z nich jsou ty, které vyrůstají při okrajích květenství – tzv. jazykovité květy. Jsou pravými nositeli a určovateli krásy celého gerberového soukvětí. I u nás zná a umí používat jazykovité květy kopretin nebo heřmánku snad každý zamilovaný žáček či pubescent – právě ony jsou přeci nejdůležitější součástí starodávného rozpočítadla „Má mě rád, nemá mě rád“. S gerberami něco podobného zkoušet nebudeme, byla by to trochu drahá legrace!
Rychlé dobytí pozic Historie šlechtění gerber je překvapivě krátká. Přestože v Jihoafrické republice roste přes 40 druhů těchto vytrvalých bylin, ke šlechtění mohl být použit jen jediný z nich – Gerbera jamesonii. Tahle rostlina byla objevena teprve před 120 lety a dalších 10 let ještě trvalo, než se první živé rostliny dostaly do Evropy. Pak ovšem nastal prudký zvrat – lovci rostlinných „talentů“ zavětřili výnosný a perspektivní druh a nastalo prudké období vzletu gerber. O jejich vyšlechtění a uvedení na trh řezaných květin se postarali především Angličané, Němci a samozřejmě zahradnicky všudypřítomní Holanďané. Gerbery k řezu se v současnosti pěstují celosvětově – tam, kde to podnebí dovolí, se tak děje přímo pod širým nebem, jinde jde o kultury skleníkové. I u nás mohou tedy šikovní zahradníci dosáhnout velmi slušných výsledků, problémy jim dělá pouze dlouhá a tmavá zima – kvalita květů je v té době o něco horší.
Pro nejrůznější příležitosti Gerbery jsou coby rostlinný materiál k tvorbě kytic naprosto univerzální a vazači i aranžéři s nimi pracují rádi. Díky neobyčejně pestré barevné škále gerberových úborů je lze kombinovat se spoustou jiných květů, doprovodné zeleně i dalších doplňků. Všeobecně jsou považovány za vzácnější květiny používané k slavnostním příležitostem, ovšem vše je samozřejmě i věcí vkusu (a obsahu peněženky) každého z nás. Pokud si v květinářství vybíráte gerbery, nikdy neukazujte na příliš málo nebo naopak hodně nakvetlé květy – poupata se většinou nerozvinou a příliš „staré“ úbory zase brzy zvadnou. Ideální je volba květenství se třemi řadami rozkvetlých jazykovitých květů. Až do chvíle předání kytice ji skladujeme pokud možno v přítmí a chladu (čím nižší teplota, tím lépe – nikoli ovšem okolo nuly nebo dokonce pod ní).
Ve vázách udržujeme nízkou hladinu vody a pravidelně (i jednou denně!) ji vyměňujeme. Zároveň vždy zakrátíme stonky ostrým šikmým řezem. Do vody je dobré přidávat speciální přípravky pro prodloužení trvanlivosti květů – tyhle „prášky“ jsou docela učinné, protože obsahují nejen soli a cukry pro výživu květin, ale také baktericidní složku – ta zabraňuje rozkladným procesům ve váze. Dobře ošetřované gerberové květy by měly ve váze vydržet nejméně 10 dnů.
text: Zdeněk Ježek foto: autor |
Gerbery jsou už na první pohled hodně podobné našim lučním kopretinám nebo třeba pampeliškám. Aby také ne, vždyť jsou s nimi blízce příbuzné – patří do téže čeledi rostlin hvězdnicovitých (latinsky Asteraceae). Ovšem i přes téměř rodinné vztahy s mnoha českými rostlinami gerbery v naší přírodě přežívat nemohou, ze své domoviny v Jihoafrické republice totiž neznají mráz.
.jpg){kind=small}
