|
|
Hnědá je přírodní barvou, která tíhne k realitě, zmírňuje napětí a celkově uklidňuje. Tmavší syté tóny opticky zužují a rámují prostor, do něhož vnášejí intimitu. Někomu ale může tahle barva připadat smutná, tíživá, a proto se musíte postarat, aby v zahradě na podzim a v zimě úplně nezvítězila. Není ale hnědá jako hnědá: koňakové tóny hnědé v sobě slučují mnoho hřejivých barev – zahlédnete žlutou, oranžovou i červenou. Takové tóny vás neunaví – spíš naopak vyzařují energii a radost ze života stejně jako barvy, které jsou do nich přimíchány. Na rozdíl od těch agresivnějších (především ostřejší červené) nepůsobí tak naléhavě a dráždivě.
Hnědá, zlatá, rezavá Co všechno může být na rostlinách hnědé? Tak především kůra dřevin. Všimněte si, jak zajímavě působí různé povrchy, zvrásnění, skvrny. Stranou nezůstává ani neobvyklá architektura holých větví stromů a keřů, která může hrát v zimní zahradě důležitou roli.
Hnědé ale bývají i květy: pro měděné, červenohnědé a zlatavé tóny se šlechtí květiny z čeledi hvězdnicovitých – slunečnice (Helianthus), třapatka (Rudbeckia), záplevák (Helenium), chryzantéma (Chrysanthemum), pojíchlup (Gazania), aksamitník (Tagetes), ovšem hnědavé jsou i denivky (Hemerocalis), kosatce (Iris) a devaterníky (Helianthemum), macešky (Viola) a řada dalších. Zemitou škálu barev mívají i azalky a pěnišníky nebo vilíny.
Velkou roli zvláště v podzimní zahradě hrají nejrůznější odkvetlá květenství, plody, semena anebo usychající listí. Řada travin se pěstuje nejen pro pěkné listy, ale i pro klasy, které na podzim zežloutnou či zhnědnou a nad uschlými trsy se vznášejí celou zimu. Dekorativní jsou odkvetlé třapatky (Rudbeckia), česneky (Allium), tařice (Alyssum), rozchodníky (Sedum), hortenzie (Hydrangea), paznehtníky (Acanthus), divizny (Verbascum), řebříčky (Achillea)… V aranžérství se používají semeníky a plody všeho možného – lusky akátů (Robinia), dřezovců (Gleditsia) či nažky javorů (Acer), plody třezalek (Hypericum) nebo třeba hroznovce (Exochorda). Nápadné jsou plody – ježaté kuličky – platanu (Platanus) či nadmuté tobolky jasanovce (Koelreuteria paniculata) nebo podobné pavlownie (Paulownia). Děti sbírají kaštany, žaludy a bukvice, ze kterých vyrábějí zvířátka.
O hnědé je třeba uvažovat a brát ji v zahradě jako přednost, ne jako únavnou nudnou barvu.
Hnědá neživá Ke klidnému posezení a příjemným chvílím zve přírodní dřevěný nábytek v hnědé barvě. Není důležité, zda bude ošetřen přírodním olejem, či naopak stříbřitě nebo až načernale patinovaný. K přednostem hnědého dřevěného nábytku totiž patří, že vás nikdy neomrzí a hodí se k němu jakákoli jiná barva a materiál. Terasu s hnědou dlažbou a nábytkem můžete doplnit přírodními květináči z terakoty. Barvy moře – modrá, zelená, smaragdová a další vás přenesou do Středozemí. Nemusíte se ale bát ani moderních nádob z kovu nebo jiných materiálů v „nepřírodních“ barvách – kovově šedé, červené, žluté. Ostře růžová provokuje, ale v moderním prostředí může být nesmírně úspěšná, fialová podpoří dojem luxusu. Nejmodernější je právě teď kombinace velmi tmavého dřeva a bílých nebo krémových doplňků.
Vyznavači exotiky sahají často po etno stylu. Jim se budou hodit méně obvyklé tvary rostlin, doplňky zvolí v zemitých zlatohnědých tónech s příměsí barvy antuky, temně zelené a trochy modré. Na terase či balkoně se nemusejí bát použít polštářky, přehozy a čalounění s dezénem zvířecí srsti.
Hnědá půda Na konci října zatáhnou trvalky, během listopadu opadají téměř všechny zbytky listí a užitková zahrada se také skoro úplně vyprázdní. Pohled na zryté a odpočívající záhony může být pro někoho příjemný, protože si uvědomuje, že zahrada spí a nabírá síly pro další rok. Pokud se ale otevře příliš velká hnědá plocha před okny obývacích místností a je lemována opadanými stromy, určitě to bude působit smutně na každého z nás. Depresivní typy úplně zničí, pokud má navíc strom převislou „smuteční“ korunu. Nicméně, co s tím? Čím má být trvalkový záhon pestřejší v létě, tím méně na něm zůstane do zimy. Záhon růží, které nás naplňovaly celé léto radostí, také v zimě nevypadá nejlíp, o zeleninové zahradě nemluvě.
Pomůže vám správné rozvržení zahrady. Před okna místností, kam se díváte celý rok, anebo do vstupní partie zahrady vysázejte rostliny s „celoročním efektem“: stálezelené keře a trvalky, okrasné traviny, jehličnany. Pestré cibuloviny, letničky a trvalky, které zatahují, přidejte jen jako akcenty. Pestrý letní záhon naplánujte tam, kam se díváte v létě – kolem terasy nebo na místa, která vidíte od bazénu. Užitkovou zahradu oddělte skupinou keřů nebo stromů. Trvalkové záhony, růže, hortenzie a další „princezny“ navíc ocení, když jejich kořenovou zónu pečlivě pokryjete zelenou peřinkou z chvojí, a tak záhon stejně nebude hnědý, ale zelený.
Proč hnědne jehličí? V zimě vás někdy překvapí, jindy vystraší slabší či silnější hnědnutí jehličnanů ve vaší zahradě. Hnědnutí kolem středu stromu je přirozeným procesem, podobným podzimnímu odumírání listů. Opadavé dřeviny obnovují listí každý rok, jehličí má životnost od dvou do sedmi let, u mnohých druhů jen dva až tři roky. Jehličnany nezůstávají nikdy holé, protože z nich opadává vždy jen část jehličí. Výjimkou je známý modřín, méně známá je metasekvoje a tisovec, které mění jehličí každoročně. Stupeň hnědnutí ale ovlivňuje i počasí. Hlavní příčinou je většinou značné kolísání půdní vlhkosti a prudké změny počasí, které rostlinám narušují příjem živin.
Hnědnutí listů stálezelených rostlin Oblíbený stálezelený zimostráz mrazu dobře odolává stejně jako většina stálezelených dřevin (pěnišníky, kaliny, bobkovišeň). Ty ale v zimě nepřestanou odpařovat svými listy vodu, a tak se případné sucho projeví zhnědnutím listů. Kořeny nedokážou vodu doplňovat ze zmrzlé půdy, a proto musíte vždy v bezmrazých obdobích rostliny dobře zalít. Citlivější druhy (pěnišník, cesmína, pieris) musíte navíc chránit před časným jarním sluncem – to je přes den „probudí“, ale noční mráz pak může listy poškodit – zežloutnou a zhnědnou. Říká se, že je „spálilo“ slunce, ale spálí je pouze v kombinaci s mrazem.
Co jsou to pojíchlupy? Rod pojíchlup – Gazania – pochází z Jižní Afriky. Patří do něj 25 jednoletých i vytrvalých druhů (byliny a polokeře). Své jméno dostaly po italském knězi Theodoru Gazovi, který se zabýval botanikou.
Do Evropy se dostaly již v 15. století, ale dlouho čekaly na své rozšíření. Nejspíš vás překvapí, že uznané osivo této vděčné a nenáročné letničky se u nás začalo prodávat dokonce až v roce 1962!
text: Jana Pyšková foto: autorka, Holandská květinářská kancelář |
Koncem října se zahrada neskutečně promění. listí nejprve lehce zežloutne, a pak dostane odstíny a barvy podle svého druhu – některé zezlátne, jiné zčervená. Nakonec ale všechny odumřelé listy zhnědnou a většina jich opadá.
