Jedovaté plody

Bobkovišeň (Prunus) obsahuje nejvíc jedovatých látek v červenci a srpnu

V zahradách se pěstuje překvapivě mnoho druhů rostlin s jedovatými plody, proto vám poradíme, jak předejít potížím nebo neštěstí. Jedovaté dřeviny vysazujte do pozadí záhonů, keřových skupin, nebo je alespoň oddělte květinovým záhonem, výsadbou nízkých keřů či pruhem trávníku.

Prudce jedovaté rostliny, jako je třeba lýkovec nebo keře z čeledi bobovitých, na zahradu s dětmi vůbec nevysazujte! Pokud je už máte, zbavte je odkvétajících květů, aby nenasadily nebezpečné plody, pokud pozapomenete, otrhejte plody do bezpečné výšky.

DŘEVINY Z ČELEDI BOBOVITÝCH MAJÍ VŽDY JEDOVATÉ LUSKY

Žanovce (Colutea) jsou rychle rostoucí keře o výšce až 3 m, které rostou i na velmi suchém svahu. Kvetou žlutými nebo červenohnědými květy v krátkých hroznech, z nichž se vyvinou nafouklé jedovaté lusky, které lákají děti Štědřence (Laburnum) jsou vysoké až 7 m, okrasné žlutými hrozny motýlovitých květů. Pěstují se jako solitéry nebo v keřových lemech zahrad, mladé větve lze dobře ohýbat do tvaru loubí nebo oblouků. Zelené lusky jsou silně jedovaté Lusky štědřence (Laburnum)

Není to hrášek!

Děti se někdy otráví lusky z dřevin čeledi bobovitých, protože jim připomínají hrášek. Na zahradách se pro krásně žluté hrozny květů pěstují silně jedovaté štědřence – odvislý (Laburnum anagyroides), alpský (L. alpinum) a Watererův (L. x watereri). Prudce jedovaté alkaloidy obsahuje celá rostlina, především však lusky. Smrtelná dávka pro děti je poměrně malá: 15–20 semen. Příznakem otravy je slinění, pálení v ústech a v krku, úporné zvracení a nakonec ochrnutí a smrt zástavou dechu. Příznaky se objevují půl až jednu hodinu po požití.

Podobnou otravu mohou způsobit i lusky jerlínu japonského (Sophora japonica), trnovníku akátu (Robinia pseudoacaia), úporné zvracení a průjmy zase semena žanovce měchýřníku (Colutea arborescens). Srdeční impulzy zpomaluje janovec neboli čilimník (Cytisus), kručinky (Genista germanica, G. tinctoria), které plodí malými lusky. Při podezření na otravu některým druhem z této čeledi podejte živočišné uhlí a okamžitě vyhledejte lékaře – u dětí volejte záchrannou službu.

JEDOVATÉ KEŘE ČASTO PĚSTOVANÉ V ZAHRADÁCH

Cesmína (Ilex) je většinou dvoudomým keřem. Na samčích rostlinách se tvoří jedovaté červené peckovičky Hlohyně (Pyracantha) se pěstuje pro krásné, ale nejedlé malvičky. Po požití vyvolávají nevolnost Lýkovec (Daphne) je silně jedovatý, nepatří na zahradu s malými dětmi

Opravdové nebezpečí

Zelených lusků si děti nemusejí všimnout, ale zářivě barevné bobule na keřích zaručeně nepřehlédnou. Voňavě kvetoucí lýkovce mají červené peckovice jedovaté tak, že smrtelná dávka pro dítě je pouhých 10–12 kusů. Jménu nezůstává nic dlužen lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), pozadu není ani lýkovec vonný (Daphne cneorum) a další druhy. Otrava začne kýcháním, nevolností, přidá se horečka, zvracení, průjem, krvavá moč, křeče, vše může skončit smrtí. Ani potřísnění šťávou nezůstane bez následků: kůže zčervená, mohou se objevit puchýře a vředy. Méně známé jsou jedovaté účinky cesmíny (Ilex). Smrtelná dávka pro dospělého je přitom pouhých 20–30 plodů.

ZRÁDNÉ KEŘE ŽIVÝCH PLOTŮ A VEŘEJNÉ ZELENĚ

Pámelník (Symphoricarpos) milují děti kvůli praskavým plodům. Po požití se objevuje nevolnost a zvracení

Zimolez (Lonicera) má bobule atraktivní, ale s výjimkou ovocných druhů jedovaté. Na obrázku je zimolez zákrovečný

Růžovité nejsou bez rizika

Dřeviny z čeledi růžovitých jsou považovány za nevinné. Jejich plody ale mohou způsobit vážné zdravotní potíže malým dětem, citlivým osobám nebo čtvernohým mazlíčkům.

Především semena a listy bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus, syn. Laurocerasus officinalis) se sice používají se v homeopatii, ale požití černých masitých peckoviček může vyvolat značné zdravotní potíže.

Jedovatou kůru a semena mají rovněž střemcha obecná (Prunus padus) a střemcha pozdní (Prunus serotina). Otrava kyanovodíkovými glykosidy se projevuje bolestmi hlavy, zvracením, závratěmi, podrážděním sliznic a ztrátou vědomí.

V zahradách se také pěstuje nenáročný pěkně kvetoucí keřík, který je domácí na jižní Moravě: mandloň nízká (Prunus tenella). Kožovité peckovice připomínají plody mandloně (Amygdalus communis). Pro malé děti je nebezpečná dávka již 10 jader.

Jed pod čepicí

Vysoký obsah jedovatých glykosidů mají všechny druhy brslenů (Euonymus). Oblíbené jsou stále zelené odrůdy brslenu Fortunova (E. fortunei), pro zajímavé plody „biskupské čepičky“ se pěstuje b. evropský (E. europaeus), b. širokolistý (E. latifolius), b. plochý (E. planipes) či b. křídlatý (E. alatus). Glykosidy jedovaté pro člověka i zvířata jsou obsaženy v listech, semenech a kůře. Příznaky otravy se projevují až po 12–18 hodinách. První pomocí je podání tekutin a živočišného uhlí. Dřeviny jsou jedovaté i pro domácí zvířata.

Vítané i nebezpečné

Oblíbené jsou druhy keřů pocházející z naší flóry nebo jejich příbuzní. V houštinách láká tmavými jedovatými peckovicemi podobnými borůvce krušina olšová (Frangula alnus). Otrava saponiny a glykosidy působí nevolnost, zvracení, krvavý průjem, může dojít i k poškození ledvin. Na sušších stanovištích dobře roste řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), jehož plody se využívají ve farmacii, lidovém léčitelství i homeopatii; dříve byl barvířskou rostlinou. Má silně projímavé účinky, které mohou vést až k podráždění tlustého střeva. Nezralé plody dráždí ledviny. Peckovičky jsou ale hořké, a proto je děti obvykle nejedí.

Jedovaté plody a kůru mají kaliny – z domácích k. tušalaj (Viburnum lantana) a k. obecná (V. opulus ), z cizokrajných je velmi populární stálezelená k. vrásčitolistá (V. rhytidophyllum). Otrava bobulemi se projevuje zvracením a průjmy. Peckovičky kaliny obecné jsou za syrova jedovaté, po tepelném zpracování (džem, želé) už ne.

Plody příbuzných zimolezů (Lonicera) s výjimkou jedlého z. kamčatského (L. kamtschatica) způsobují průjmy, ospalost, poruchy rovnováhy a dýchání.

JEDŮVKY Z PŘÍRODNÍCH ZAHRAD

Řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus) byl v minulosti léčivou a barvířskou rostlinou. Sliny se při žvýkání plodů barví modře až tmavohnědě, plody vyvolávají nevolnost a vodnaté průjmy

Brslen evropský (Euonymus europaeus) už dříve odstraňovali z pastvin, protože je jedovatý i pro ovce a kozy. Po požití plodů se za 12-18 hodin dostaví nevolnost doprovázená silným průjmem

Ptačí zob (Ligustrum) ohrožuje v době zralosti zejména malé děti. Požití většího počtu bobulí může končit smrtí! Citliví lidé mají v blízkosti kvetoucího keře dýchací potíže

Do stejné čeledi patří i bez černý (Sambucus nigra), který je velmi ceněn v „zelené lékárně“. Vyhněte se pojídání čerstvých plodů – mohli byste to odnést zvracením, průjmy a celkovou slabostí. Mírně jedovaté peckovičky má rovněž bez červený (S. racemosa), silně jedovatý je bylinný bez chebdí (S. ebulus). Podobně jako u kalin se tepelnou úpravou jedovaté účinky odstraní.

POZOR – ZA SYROVA JEDOVATÉ!

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) krásně kvete, ale syrové plody jsou jedovaté Plody mahonie cesmínolisté jsou jedovaté Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je zdobný, ale také jedovatý

Z bílých květů kaliny obecné (Viburnum opulus) se vytvoří červené korálkové plody, za syrova jedovaté Bez černý (Sambucus nigra) je spíše plevelnou dřevinou

Téměř v každé zahradě

Děti milují bílé bobule pámelníků (Symphoricarpos). Obsahují saponiny a další jedovaté látky, které vyvolávají zvracení, bolesti břicha a někdy bezvědomí. Děti praskavé kuličky sice nejedí, ale rozmáčknutím je po sobě „střílejí“, pak potřísněnýma rukama s chutí posvačí a může jim být špatně.

Za syrova jsou jedovaté plody dřišťálu obecného (Berberis vulgaris) a plody mahonie cesmínolisté (Mahonia aquifolium). Varem se sice jedovaté látky rozkládají, ale lékaři nedoporučují zavařeniny z dřišťálu a mahonií těhotným ženám. Alkaloid berberin ze syrových plodů dřišťálu způsobuje podráždění nervové soustavy, ochrnutí dýchací soustavy, u malých dětí i smrt, po syrových plodech mahonií můžete zvracet.

V zanedbaných koutech roste kustovnice cizí (Lycium barbarum). Pro děti jsou lesklé červené bobule velmi nebezpečné. Obsahují alkaloidy a otrava se projevuje zrudnutím v obličeji, suchou sliznicí v ústech, rozšířením zorniček a zrychleným tepem.

Jehličnatý tis (Taxus) je jedovatý celý - až na dužnaté oplodí

Chvojník (Ephedra) láká k ochutnání malé děti zdužnatělými šišticemi

Pozor na tis

Vábivě červené, ale jedovaté plody najdete u chvojníků (Ephedra) a tisů (Taxus). Semena chvojníku se zdužnatělými červenými listeny mohou při předávkování způsobit komplikace u lidí s nemocným srdcem a tlakem, i když se používají v homeopatii a farmacii.

Složitější je to u jasně červených míšků tisu. Jejich dužnatá oplodí jsou jedlá, ale uvnitř jsou silně jedovatá semena, která mohou zabít dítě do jedné hodiny! Dospělí nebo velké rozumné děti mohou míšky jíst, ale nesmějí do semene kousnout nebo je polknout. Pro malé děti je ochutnání červeného míšku tisu tabu, raději je učte, že jsou jedovaté celé. Tis je nebezpečný i pro domácí zvířata.

životně důležitá čísla:

Pomoc a rady při otravě poskytuje:

Toxikologické informační středisko ,
klinika nemocí z povolání

Na Bojišti 1, Praha 2

tel.: 224 919 293
nebo 224 915 402

NEPŘÍJEMNÉ POTÍŽE

Mírnou otravu může způsobit i požití velkého množství syrových plodů jeřábu obecného (Sorbus aucuparia), mahalebky (Prunus mahaleb), myrobalánu (Prunus cerasifera), skalníku (Cotoneaster) či hlohyně (Pyracantha). Šípky růží (Rosa) jsou sice zdravé, ale spousta chloupků obsažených uvnitř může způsobit silné podráždění sliznic.