Rostlin, jež patří mezi okrasné, ale vzhledem k obsahu látek je řadíme mezi problematické, nebezpečné až dokonce mezi silně jedovaté, není zase tak málo a musíme před nimi varovat a chránit zejména děti. Ty nejmenší mají tendenci strkat všechno do pusy, ty větší často prozkoumávají přírodu tak zevrubně, že ověřují chuť plodů, lízají šťávy, „mlíčka“, bezděky si sáhnou potřísněnou rukou do oka. Často se také dotýkají rostlin, které – zejména při slunečním záření – způsobují vyrážky a puchýře. U dětí je nejlepší ochranou trpělivé vysvětlování při procházení zahradou a volnou přírodou. Spolehlivou prevencí je znalost Některé rostliny obsahují látky, jež narušují ústřední nervovou soustavu. Patří sem především stále oblíbenější okrasné durmany (Datura) i blízké příbuzné, velké dřevité brugmansie s ohromnými květy, zvanými „andělské trumpety“. U děcka stačí k těžké, při pozdní lékařské péči i smrtelné otravě několik semen durmanu. Naštěstí okrasné druhy a odrůdy většinou semena, která děti nejvíce ohrožují, nevytvoří. Po odkvětu můžeme vadnoucí květy otrhat, a tím nebezpečí zcela vyloučit. Přírodní druhy, jako durman obecný (zvaný také „panenská okurka“), metelový a další v zahradě pěstovat nebudeme. Dále sem patří podobně nebezpečný ocún jesenní (Colchicum autumnale), obsahující asi dvacet prudce jedovatých alkaloidů včetně jedné z nejjedovatějších rostlinných látek – kolchicinu. Na srdce a cévy působí konvalinka (Convallaria), tis (Taxus), tabák (Nicotiana) obecný a selský, náprstník vlnatý i červený (Digitalis lanata, resp. D. purpurea). Prudce jedovaté plody, jehličí i větévky jalovce – chvojky klášterské a látky obsažené v květech oblíbeného keře štědřence odvislého (Laburnum anagyroides) zasahují krev, ledviny, dělohu. Semena vlčího bobu (Lupinus) poškozují játra. Běžné ozdoby zahrad Prudkou otravu mohou způsobit květy oblíbené květiny stračky, zejména Delphinium belladonna, i známé letničky dymnivky (Corydalis). Byl zaznamenán případ velkých potíží, když místo kuchyňské cibule použila hospodyně omylem cibuli tulipánu. I neobyčejně pěkný keř kalina (Viburnum) má svá úskalí v možné záměně jedovatých květů s černým bezem při sušení a přípravě čaje. Velice efektní a v zahradách stále oblíbenější je mohutný skočec (Ricinus communis), z jehož semen se lisuje a upravuje ricinový olej se známými, silně projímavými účinky. K nebezpečným záměnám fazolí s jeho podobnými semeny už došlo, jednou dokonce u většího počtu lidí. Neméně problematický je pěkný lýkovec (Daphne), jehož deset peckoviček může způsobit smrtelnou otravu. Kýchání až do úmoru V lesních zahradách bývá pro své zvláštní, jakoby plisované velké listy a bohaté klasy žlutobílých kvítků oblíbenou květinou kýchavice černá (Veratrum). Tato trsnatá trvalka roste v polostínu, na vlhké půdě. Obsahuje látky, které při silnějším přivonění ke květům či usušeným rozdrceným listům způsobují nepotlačitelné a tak dlouhé kýchání, že člověk až zemdlí a je ohrožen srdeční slabostí i nedostatečným dýcháním. Při požití nadzemních částí (otrava kořeny, jež obsahují nejvíce látek, je vyloučena), dochází k podráždění žaludečních a střevních sliznic a k silnému poklesu krevního tlaku. Mezi nejčastější patří otravy hořkými jádry meruněk. Stačí jich šest osm na těžké poškození organismu. Také jádrům broskví, hořkých mandlí a švestek je třeba se vyhnout, i když jich organismus snese více než jader meruněk. Nebezpečí pro oči a kůži U dětí jsou dosti častá poškození očí po dotyku s rostlinou, nebo zanesení šťávy do oka. Silné podráždění spojivek může způsobit dotyk prstů při trhání sasanek. Šlehnutí větévky rulíku do oka způsobuje poruchy vidění, neboť rostlina obsahuje atropin. Očím jsou také nebezpečné šťávy pryšců. To nemluvíme o rostlinách v přírodě, jako o vlašťovičníku, ďáblíku a jiných, méně se vyskytujících. Po dotyku kůže s některými rostlinami dochází, zejména při slunečním záření, k různým vyrážkám, zánětům a projevům alergií. V tomto směru je nebezpečný známý bolševník obecný (Heracleum sphondylium), který určitě nebude nikdo v zahradě pěstovat. Víme však, o jak vlezlého vetřelce jde a jak obtížné je rostliny se zbavit. Velice pěkná hlíznatá trvalka oměj šalamounek (Aconitum napellus) obsahuje zejména v kořenech prudký nervový jed akonitin. Při podráždění kůže dojde k pálení, posléze k úplnému znecitlivění. Při požití způsobuje akonitin úplnou anestezii nervové soustavy s následným silným poklesem teploty a zadušením. V lidovém léčitelství se oměj nikdy neuplatnil, zato dobře sloužil travičům a k napouštění hrotů šípů indických lovců. Problematické drogy lidového léčitelství Velmi často se v zahradách můžeme setkat s ozdobnými léčivými rostlinami. Při aplikaci některých bez doporučení a dohledu lékaře může dojít místo k vyléčení k poškození organismu. Droga pěkné květiny hlaváčku jarního (Adonanthe vernalis) působí (stejně jako látky krutikvětu) velice rychle na srdeční sval a při neodborném dávkování jej může poškodit. Rovněž lidové praktiky s již zmíněnými náprstníkem vlnatým i červeným způsobily lidem vážné potíže. Další rostlinou, která je velice ozdobná a uváděná v lidových receptech, ale jíž je lepší se vyhnout, je medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi). Listy, růstem a plody je velice podobná brusinkám a snadno může dojít k záměně. Při delším užívání drogy hrozí poškození jater. U citlivých osob může při sběru drogy způsobit alergické vyrážky jinak velice cenná léčivá rostlina andělika lékařská (Archangelica officinalis), občas využívaná pro svou mohutnost i jako zakrývající okrasná rostlina. Delší užívání drogy působí škodlivě na nervový systém. Stále se ještě objevuje v některých publikacích návod na lihový výtažek z pěkné trvalky vratiče obecného (Tanacetum vulgare), považovaný za účinné mazání při revmatismu. Rostlina však obsahuje složky, jež způsobují puchýře a špatně se hojící vyrážky. Jak vidět, nebezpečných rostlin je poměrně dost. Často se ovšem za jedovatou rostlinu považují neškodné druhy. Platí to například o jmelí bílém i jeho bobulích. Smyslem článku není vystrašit majitele zahrad tak, že se nebezpečných rostlin vzdají a ochudí svoji zahradu o okrasně významné, oblíbené druhy, ale upozornit na jejich charakteristické rysy, vlastnosti a účinky, o nichž někdy nemají ani tušení. Nebezpečí, o němž víme, je nesrovnatelně menší než hrozba neznámá.
Text: Pavel Chobotský, Foto: Ladislav Drahokoupil Zdroj: Můj dům 2/01 |