Lékárna přímo za domem, díl 3.

Pelyněk černobýl je vynikající koření k tučným jídlům, hodí se k moxování (moxa je doutnající suchý svazeček, kterým se nahřívají body na těle), do čajů, na léčbu plicních obtíží. Spolu s dalšími hořčinami léčí trávicí obtíže. Koupele z kvetoucí natě jsou skvělé na regeneraci unavených nohou a rukou. Pelyněk černobýl je taktéž známý alergen, avšak alergické reakce způsobuje většinou jen v květu – proti tomu se lze chránit posečením rostlin před rozkvětem a samozřejmě není dobré se ho příliš dotýkat. Ale jak už bylo řečeno výše, alergií se lze zbavit vyčištěním organismu a hlavně změnou stravování a životních návyků. Protože je k tomu zapotřebí komplexní přístup, informujte se u znalých bylinářů, léčitelů a v dostupných herbářích knižních i na internetu.

Merlík bílý (Chenopodium album) se svými šedozelenými téměř kosočtverečnými listy je také velmi běžným „plevelem“. Roste sám a téměř všude na narušené půdě, není třeba žádná péče. Mladé rostlinky jsou chutnou náhradou špenátu (jsou si i blízce příbuzní). Špenát byl kdysi pravděpodobně také divoká rostlina, ale vzhledem ke značnému prošlechtění již dnes upřednostňuje záhony.

Další zajímavý příbuzný merlík peruánský (Chenopodium quinoa) je významnou složkou výživy původních jihoamerických obyvatel Chile a Peru. U nás je stále více oblíben a dostanete jej pod jménem quinoa. Konzumují se semínka, upravená jako obiloviny. Merlík bílý má taktéž jedlá semínka, ale menší. Ve střední Evropě se v dobách hladu v určitých oblastech skutečně semínka merlíku bílého používala jako náhrada za obiloviny.

Také merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus) je jedlý i léčivý. Dá se jíst syrový i vařený (mladé listy). Užívá se na nehojící se rány, záněty na kůži, hemeroidy a podlitiny. Podporuje tvorbu mateřského mléka (i u dobytka) a rychlý odvar se používá na záněty dýchacích sliznic jak u lidí, tak u ovcí. Spolu s mátou peprnou je vhodný též při léčbě anémie.