|
|
I když se jmenuje Camellia japonica, neroste jen v Japonsku. Přirozeně se rozšířila i v Koreji a severní Číně. Miluje vlhčí přistíněné polohy, kde neklesá teplota pod –5 °C, a lehkou živnou půdu bez vápníku. Roste jako keř nebo strom, v přírodě dosahuje i výšky přes 10 metrů. Spojnice Japonska a Číny „ Růže“ dobývá Evropu Prudká módní vlna způsobila, že kamélií byl náhle nedostatek. Proto se zámečtí pánové a mnohá zahradnictví začali věnovat pěstování kamélií i v oblastech, kde v zimě mrzne. Zde sice nelze tyto keříky pěstovat bez ochrany venku, ale přesto se dá dospět k pozoruhodným výsledkům. Znám z jedné zámecké zahrady v bývalém východním Německu kamélii, vysazenou koncem 18. století: koruna je šest metrů vysoká i široká, obepnutá konstrukcí, na kterou se v zimě natahuje ochrana před mrazem. Strom kvete na jaře – je to obrovská barevná koule, kolem níž je při větru nastlán koberec spadaných květů… Jak se pěstuje Pokud od kamélií žádáme květy, nehodí se do bytu s ústředním topením. Dobře kvetou ve světlých místnostech s celoroční teplotou okolo 16 °C, s vyšší vzdušnou vlhkostí. Kamélii můžeme letnit, ale po přemístění do zimoviště s ní již nemanipulujeme – jinak shazuje poupata a květy. Stejná situace nastává v bytě, kde je malá vzdušná vlhkost a vysoká teplota. Vydrží mezi okny venkovských stavení vedle kaly či muškátu, ale i na lodžiích panelových domů. A co půda? Kamélie je citlivá na zasolení substrátu, na přítomnost vápníku v půdě i v zálivkové vodě. Sází se do směsi hrabanky z borového lesa, listovky a kompostu bez vápna. Hnojiva, která používáme, nesmí obsahovat vápník: vhodná jsou hnojiva na vřesovištní rostliny. Jestliže se o kamélii dobře staráme, zdobí byt i v době, kdy nekvete. Nemá-li dostatek světla, jsou výhony tenké, listy světlé a daleko od sebe. Takovou rostlinu lze vylepšit jarním řezem. Nemusíme se bát říznout hluboko – kamélie dobře obrůstá. Při sázení nenarušujeme kořenový bal. Mladé rostliny přesazujeme za 2–3 roky, starší i méně často – vždy po odkvětu. Limitující je obsah solí v substrátu (pH 4,5–5). Značnou roli zde hraje složení zálivkové vody. Listy, které ztrácejí svou temnou barvu, neomylně hlásí, že s půdou či vodou není něco v pořádku. Dočasně pomůže výluh z hrabanky, ale na jaře je třeba rostlinu přesadit. Kořenový bal udržujeme stále vlhký zaléváním shora – nikoli tím, že by květináč stál v misce s vodou. Raději zaléváme obden; vodu, která proteče, za dvě hodiny slijeme. Nemáme-li jistotu, že je zálivková voda vhodná, zaléváme dešťovou. Zhruba jednou za měsíc zalijeme rostlinu směsí vody s vymáčenou hrabankou (hrst hrabanky na jeden litr vody). Pokud jí na zimu snižujeme teplotu, musíme omezit i zálivku, aby nezahnívala. Pro bohatší násadu květů je třeba poněkud omezit přísun vody v době od odkvětu do konce srpna. Kamélie se množí zjara řízky. Ty se řežou z nových vyzrávajících výhonů. K zakořenění potřebují teplotu jako rostlina a použití stimulátoru. Odrůdy, které koření jen velmi těžko, se roubují na ty snadno kořenící. Povzbuzení na závěr Foto: Zdeněk Prchlík, Text: Ivan Dvořák |
Pro Evropana má přídech líbezné exotiky, již zdaleka mu však není neznámá: pěstuje se v zahradách Velké Británie, na pobřeží Středozemního moře, v Nizozemí i v některých lokalitách Francie, Švýcarska a Německa. Vedle vlastního půvabu jí ke slávě dopomohly dvě skutečnosti: román „Dáma s kaméliemi“ a blízká příbuznost s čajovníkem.
