Pivoňky – poslové nadcházejícího léta

DOPORUČUJEME

Květy pivoněk (především pivoňky bělokvěté) se výborně hodí k řezu, ve váze vydrží přes týden a mohutná kytice působí velmi slavnostně.    

Latinské jméno Paeonia dostaly pivoňky podle starořeckého boha Paióna, ochránce před nebezpečím a chorobami. Možná proto, že patří mezi dávné léčivé rostliny. Nejstarší dochované záznamy o pěstování pivoněk jako léčivek pocházejí z Číny z roku 250. Od 6. století se v Asii pěstovala vůbec nejznámější pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora) a velmi zajímavé dřevité pivoňky (Paeonia suffruticosa).

Číňané se zároveň pustili i do šlechtění. Kolem roku 800 již existovaly okrasné kultivary. V té době byly pivoňky dovezeny i do Japonska. Patřily k velmi ceněným rostlinám, stejně jako v Evropě například čajové růže, a pěstovaly se hlavně v zahradách aristokratických rodin. Staré čínské a japonské kultivary se dostaly do Evropy v roce 1789, do královské zahrady Kew v Londýně.  

Evropa nezůstala pozadu

Evropané však pivoňky dávno znali, protože několik druhů roste i kolem Středozemního moře. Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) je doma od Portugalska po Balkán a jako léčivku proti kašli ji používali již ve starém Řecku i Římě. Červené okvětní plátky sloužily jako barvivo, z kořene se získávaly účinné látky k léčení padoucnice a žilních problémů. Bohužel, dnes je již v přírodě velmi vzácná a patří mezi ohrožené druhy. V moderní medicíně je pivoňka nahrazena jinými preparáty.

Bohatost druhů

Přestože jsou pivoňky krásné a nápadné rostliny, není dodnes vyjasněno, kolik druhů vlastně existuje, zda jich je 33 nebo 35, možná i víc či méně. Mnohé druhy se navzájem velmi podobají a několik se jich i v přírodě samo kříží – odtud tedy ten zmatek. S jistotou víme jen, že v přírodě se vyskytují v Evropě, v Asii a jeden druh i v Severní Americe. U nás žádná planá pivoňka neroste, ale na jihu Maďarska se můžete setkat s pivoňkou tenkolistou (P. tenuifolia). Zářivě rudé květy vykvétají během května a pěkné má i listy – jemně dělené na mnoho úzkých úkrojků, takže se trochu podobají koprovým.

Bohatost barev

Z pohledu vybíravého zahradníka v soutěži o nejkrásnější druh přesvědčivě zvítězila pivoňka bělokvětá. Její jméno je však ošidné, nemá jen bílé květy, ale i růžové nebo červené. Tři čtvrtiny zahradních kultivarů vznikly křížením právě tohoto druhu s mnoha jinými, pocházejícími z Kavkazu. Dnes existuje více než 5 000 odrůd, které se podle tvaru květu dělí na několik skupin – pivoňky s květem jednoduchým, poloplným a plným nebo pivoňky typu japonského. Složitým křížením několika dalších druhů vznikly pivoňky žlutokvěté, které zároveň velmi dobře rostou. Zajímavé jsou i pivoňky dřevité, které jsou u nás známé mnohem méně. Jsou totiž o něco choulostivější a během krutějších zim často namrzají. Potřebují světlé, až slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem a středně těžkou, hlinitopísčitou, humózní, propustnou půdu. Jsou to až 2 m vysoké dřevité keře, které rostou poměrně pomalu. Mívají nádherné, velké květy neobvyklých – oranžových, meruňkových, žlutých nebo růžových – barev.

JAK O NĚ PEČOVAT 

■ Obecně potřebují hlubokou a živnou půdu, spíše sušší než mokrou, hodně sluníčka a každoroční přihnojení. Ve stínu velmi špatně kvetou.
■ Na vhodném místě vydrží víc než 10 let, proto je přesazujeme co nejméně.
■ Očka mají být jen asi 3 cm pod zemí, rozhodně je nelze zakopat jako bramborovou sadbu.