Skip to content

Poetické cesty přírodní zahradou

Cesty a cestičky patří k základním prvkům zahradní architektury. Určitou nadstavbu lze vytvořit třeba v podobě takzvaných smyslových chodníčků. Přesvědčí nás o tom naše průvodkyně zahradami Jana Nováková.

Stále platí, že nejlepší kámen je z blízkého lomu, že nejlepší dřevo je české či alespoň evropské (ať už je to akát, borovice nebo modřín). Trendem se dá nazvat i to, že napodobujeme práce starých mistrů řemeslníků. Je patrné, že více přemýšlíme i o způsobu vedení cest. Pravoúhle nalinkovaný prostor má k malebnosti daleko, ale ani divoké zátočiny plné barevných kamínků nepůsobí dobře.

Cesty a cestičky patří k základním prvkům zahradní architektury. Určitou nadstavbu lze vytvořit třeba v podobě takzvaných smyslových chodníčků. Přesvědčí nás o tom naše průvodkyně zahradami Jana Nováková.

Na počátku je vždy myšlenka

Cesty zahradou souvisejí zcela jistě s celkovým konceptem prostoru i s architekturou budov na pozemku. Vše bychom měli mít dopředu promyšlené. Ať už jsme se rozhodli pro jakýkoli typ zahrady či rodinného domu, musíme si nejdříve ujasnit, kam mají naše cesty vést a jak často je budeme používat. Zda pro jízdu traktorem, k nošení nákladu, svážení úrody kolečkem do sklepa, nebo dáme více prostoru dětem na kole. Tady je potřeba zvážit názory celé rodiny a najít kompromis: „Neměli bychom rozhodovat od stolu, lepší bude pozorovat, kam naši blízcí nejraději chodí a jaké mají záliby a zvyky. Takové pravidelné trasy se dají obohatit hezkými zákoutími a mohou vést k místu se zajímavým výhledem,“ vysvětluje naše průvodkyně a připomíná rovněž zásady pro vedení cest v principu feng-šuej, kde vedení cest kopíruje tok řeky.

Znamená to vytvoření poetické cesty zahradou, kde se před námi postupně otevírá celý prostor. Do takovéhoto konceptu patří také schody, terasy, vyvýšené záhony, nejrůznější předěly, průhledy, brány či mostky. Přemýšlet bychom o tom měli už v projektu domu a zahrady společně s úvahami o vhodném materiálu a technologii pokládky cest. Je třeba zvážit, zda půjde o komunikaci v zadní části zahrady, nebo o hlavní cestu, zda bude často využívána a také zda bude zároveň sloužit jako parkovací místo.

Důležité je brát v potaz celkový styl zahrady a promýšlet vhodnou kombinaci s trávníkovými plochami a záhony. Materiál, který na vybudování cesty vybereme, by měl ladit s materiály použitými na podezdívkách a terasách. Hlavní a důležité cesty by měly být nenáročné a jednoduché.

Materiály pro cesty a sešlap snášející rostliny

Kamenné schody přesně navazují a stylově doplňují kamenné zídky a spolu s rostlinami vytvářejí malebná zákoutí a výškově člení zahradu.Do ekologické, přírodní, případně též venkovské zahrady se podle naší průvodkyně hodí nejlépe kámen a dřevo. Městská zahrada naopak lépe snese beton, kov nebo umělý kámen.

Nejjednodušším a současně nejlevnějším způsobem jsou schody z dřevěné kulatiny. Mohou to být zatlučené kolíky, za kterými je vodorovně upevněná kulatina nebo půlkulatina, jež tvoří výšku schodu. Nášlapná plocha bývá dosypávána drceným kamením a štěrkem, které lze zvolit i na cestách a chodnících.

Nevýhodou takového schodiště je i přes impregnaci kulatin nižší trvanlivost, proto se hodí spíše do méně využívaných přírodních partií zahrad. V jednotném střihu můžete mít cesty, schody, obrubníky i stěny prakticky do každého typu zahrady. Do svahu se určitě hodí palisády, zahradní stěny i různě vysoké terasy a opěrné zídky.

Povrchy cest mohou být pevné (beton, dlažba, dřevěné díly či mlat) nebo ze sypaných materiálů (písku, kačírku apod.); je ovšem třeba zvážit účel a možnosti údržby. Jako příklad uvádí Jana Nováková strastiplnou cestu s kolečkem na cestách vysypaných kačírkem: „Některé materiály sice moc krásně vypadají, ale pro denní praxi na zahradě jsou takřka nepoužitelné. Špatně se po nich chodí a jízda s nákladem už vůbec nepřipadá v úvahu. A to vůbec nemluvím o údržbě. Materiál můžete přizpůsobit svému vkusu a charakteru prostředí, dá se permakulturně využít i ten aktuálně dostupný a výsledek bývá často velmi zajímavý. Viděla jsem například krásné cesty z recyklovaných cihel, působily, jako by byly v zahradě odjakživa. Také kombinací různých z těchto materiálů mohou vzniknout krásná díla,“ podotýká naše průvodkyně a ukazuje obrázky cest užitkovou zahradou mezi záhony, kolem skleníků a pařenišť, které jsou mulčované slámou a štěpkou.

Na dalších trasách zahradou jsou pak vidět nášlapné kameny, dlažba a vlastnoručně vytvořené betonové odlitky. Své uplatnění zde našly i klasické kostky, dlaždice, umělý kámen nebo zatravňovací dlaždice. Pro založení cesty z drobnějších materiálů, jako jsou štěrk, oblázky či kůra, doporučuje Jana Nováková dostatečně hluboký výkop zemin, odstranění drnů a neopomenout obrubník pro oddělení substrátu kvůli snadnější údržbě.

„Co se týče druhového složení rostlin na méně využívaných cestách a cestičkách, po čase se obvykle ustálí takové druhy, které snesou sešlap nebo se časem přizpůsobí daným podmínkám. Jako příklad uvádí lipnici roční, černohlávek, popenec, zběhovec plazivý, jitrocely, máchelku (pampeliška) či jestřábníky,“ dodává na závěr naše průvodkyně.

Smyslové chodníčky jsou zajímavým prvkem v zahradě. Vybudovat je není složité a vaší odměnou budou chvíle relaxace a zábavy, kterou jistě ocení i děti.

Náš tip: Smyslové chodníčky

Smyslové chodníčky hravě plní úlohu cest v zahradě, ale mohou být též používány k účinné relaxaci, masáži chodidel a stimulaci reflexních bodů na ploskách nohou či pro citlivé vnímání různých povrchů. Hodí se pro děti i dospělé. Smyslové chodníčky se skládají z různého počtu navazujících, oddělených ploch, přičemž každá z nich je vyplněna jiným materiálem. Ty se liší svojí strukturou a vlastnostmi a jsou koncipovány tak, aby se na ně dalo našlapovat. V úvahu je třeba brát také bezpečnost u méně pohodlných materiálů.

Jak postupovat při tvorbě smyslových chodníčků

  • Nejprve si vytyčíme trasu v celé délce. Můžeme použít kolíky, ale nepravidelný tvar se dobře vymodeluje provázkem nebo zahradní hadicí. Šířku vymezíme pohodlnou pro chůzi (řekněme asi 50 cm).
  • Připravíme si materiál k vnějšímu ohraničení chodníčku i oddělení jednotlivých materiálů (kulatina, cihly, kameny, staré latě, vrbový výplet) i spektrum substrátů pro výplň jednotlivých polí (písek, štěrk, keramzit, štěpka, kačírek různých frakcí, kůra, cihly, ploché kameny, šišky, sláma, pecky, kaštany).
  • Vytyčený pás vyhloubíme v celé trase do hloubky asi 20 až 30 cm.
  • Podle situace uvážíme, zda dospod použijeme mulčovací textilii, aby ­některé rostliny (zejména pcháč či ­svlačec) z hlubin podkladu nevyrůstaly do chodníčků, špatně by se pak ­ošetřoval.
  • Umístíme okraje chodníčku i úseků. Jejich délka by měla být na pohodlný krok nebo dva, a mohou, ale nemusí být stejně dlouhé. Třeba pro méně pohodlné materiály mohou být jen na délku jednoho kroku s jistou rezervou, aby šly případně překročit.
  • Jednotlivá políčka plníme, průběžně rovnáme výplň.
  • Materiály je potřeba občas doplnit nebo vyměnit a smyslové chodníčky chránit před nezvanými hosty. Zejména plochy písku nebo štěpky se hodí ­zakrývat.

Odborná poradkyně Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz: „Moji klienti požadují nejenom zahrady krásné na pohled, ale chtějí, aby jejich děti viděly, že zelenina neroste v ­regálech supermarketů. To je jistě pozitivní trend.“