Poezie zahrady pod sněhem

Barborky, větvičky třešní, doma v teple krásně rozkvetou. Lze použít i větvičky ostatních ovocných stromů, zlatice či kdoulovce. Nezapomeňte na ozdobení vánočního stromečku, na výzdobu jmelím, cesmínou, šípky růží, šiškami či suchými květy.

Větvičky barborky se uříznou šikmým řezem, vloží se do nádoby s vodou a umístí se do chladnější místnosti. Dva týdny před Vánoci je přenesete do teplé místnosti, kde poupata rychle vykvetou. Podle tradice přináší rozkvetlá větvička třešně do domu štěstí. Věřilo se, že dívka, které větvička do Vánoc rozkvete, se do roka vdá.

K vánočním tradicím patří samozřejmě i stromeček, který se v českých zemích zdobí už od roku 1812. Někdy bývá nahrazován chvojím. Zelené větve jehličnanů v domě nádherně voní, představují symbol věčného života a mají chránit před vším zlým.

Další tradiční rostlinou je jmelí v přírodní formě či zlacené. Ale i další rostliny jsou krásné a zajímavé a můžete je použít k dekoraci doma i venku. Jana Nováková pracuje nejčastěji s cesmínou, libavkou, šípky růží, hlohyní šarlatovou, s různými šiškami; venku pak s pámelníkem či břečťanem.

Mrazu odolné rostliny

„Přestože zimu a začátek jara nelze považovat za hlavní pěstitelskou sezonu, i v tomto čase si můžete obohatit a ozdobit talíř rostlinami ať už ze zahrady, nebo nasbíranými na vycházce. Samozřejmě pouze v čistém prostředí,“ začíná své vyprávění naše průvodkyně.

V zahradě lze vidět kromě barev přetrvávajícího podzimu i odolnou zeleninu, zejména rodu brukvovitých: kadeřávek a růžičkovou kapustu. Opodál se nacházejí pórek, ozimé saláty, špenáty a další druhy zeleného listí. Mezi nejoblíbenější patří nejspíše růžičková kapusta. Její stonek (košťál) dorůstá až do metrové výšky a v paždí listů se zakládají malé tuhé růžičky, které dorůstají maximální velikosti až před zimou. Na jedné rostlině jich může být i padesát. Potom se ze stonku postupně odlamují nebo se sklízí najednou.

Kadeřávek naopak vytváří hustou vrcholovou růžici zkadeřených listů na stonku o něco nižším, ale i tak je na záhoně i zdálky velmi dobře viditelný: „Při jeho použití jako oblíbené polévkové natě byste měli vědět, že červenavé odrůdy polévku obarví lehce do hněda. Použít ho můžeme i jako normální kapustu, ale v zimě je dobrý a cenný hlavně syrový,“ radí Jana Nováková.

Chcete-li kapustu udržet na zahradě co nejdéle, je vhodné ji zahrnout sněhovou přikrývkou. Pak na záhoně vydrží až do února, nepronikne-li do zahrady (třeba) zajíc. Snese i mráz až do –12 °C, pokud hrozí silnější mrazy, doporučuje se přesun do pařeniště.

Ozimou listovou zeleninu (saláty, špenát) se doporučuje vysévat po sklizni hlavních plodin na podzim, za krátícího se dne. „Nicméně je možné vysévat ještě později tak, aby na záhoně přezimovaly a dorostly brzy na jaře. Pravda je, že nikoli do takových velikostí, na které jsme zvyklí z hlavní pěstební sezony,“ dodává Jana Nováková.

Cibule, polníček a batolka

Vše patří na vánoční stůl. Mrazuvzdorné cibule jsou ve své podstatě dvě: obě vytrvalé, ale jedna kvete a vytváří semena, druhá vytváří místo květů shluk pacibulek v poschodích. Jana Nováková představuje zimní cibuli (Allium fistulosum), které se říká sečka nebo ošlejch. Pocházi z Dálného východu, střední a západní Číny, tvoří trsy drobných protáhlých cibulí. Využívá se zejména raná nať, jedlé a ozdobné jsou ale později i její květy. Ačkoliv patří spíše mezi staré a poněkud zapomenuté plodiny, byly vyšlechtěny nové odrůdy: Bajkal, Entita, Gerda, Kaj, Strada, Winter Nest.

Zajímavá je i poschoďová cibule, jinak zvaná cibule prorůstavá nebo sibiřská (Allium fistulosum v. proliferum, v. bulbiferum nebo v. viviparum). Z trsu drobných cibulek vyrůstá nať do výšky zhruba 30 cm. Na vysokém květním stvolu se vytvářejí pacibulky, za příznivých podmínek ve dvou patrech. Pod jejich tíhou stvol často spadne na zem, pacibulky zakoření a vytvoří novou rostlinu. Konzumuje se buď nať, stejně jako u sečky, nebo štiplavé pacibulky. Tato velmi odolná rostlina dokáže přežít mráz až do –20 °C.

Stále oblíbenější je polníček, správně kozlíček polníček (Valerianella locusta). Začíná se sklízet ve chvíli, kdy má rostlina 3 až 4 páry listů. Lze jej odříznout celý, nebo spodní část ponechat, může ještě vytvářet drobnější výhonky. Listy se konzumují nejčastěji syrové jako salát, přidávají se do polévek nebo se z nich dá připravit špenát. Necháte-li rostlinu vykvést, zpravidla na zahradě zůstane – světlá kulatá semena šíří na kratší vzdálenosti také mravenci.

Kozlíček polníček vymrzá pouze za holomrazů, proto ho v zimních měsících přikryjte netkanou textilií nebo chvojím. Tím si navíc zachováte přístup k rostlině i pod sněhem, stačí ho odkrýt.

Batolka (Montia, synonymum Claytonia) je méně známá, její osivo je hůře k dostání. Podle PFAF (www.pfaf.org) jsou k jídlu nejvhodnější a nejchutnější dva druhy – batolka prorostlá (M. perfoliata) a b. ptačincolistá (M. sibirica). Pěstuje se pro drobné dužnaté listy, které se sklízejí jako vzácnost hlavně v zimě a předjaří. Vysévá se, podobně jako saláty k řezu, na zahradu v srpnu, v nevytápěných sklenících od září do února. Od prosince se doporučuje ochránit ji fólií, pokud ji nepěstujete v pařeništi, nebo aspoň chvojím. Batolku lze jíst syrovou, nebo vařit jako špenát.

Zimní sklizeň

Podzim a zima jsou rovněž hlavní sezona pro využití podzemních částí rostlin. Na záhoně můžete ponechat a přes zimu sklízet například mrkev, pastinák, kozí bradu fialovou nebo topinambury, které jsou čím dál oblíbenější. Tato bujná víceletá rostlina se dá pěstovat téměř všude, poskytuje vysoký výnos (3 až 7 kg hlíz z 1 m2) a bez problémů vydrží mráz až –30 °C. Některé lístky, které během zimy najdete venku, mohou posloužit jako koření. Například popenec (Glechoma hederacea) je olistěný celý rok a hodí se do bramborových jídel. Na konci zimy (při teplém počasí i dříve) začnou vyrážet rovněž některé cibuloviny, poslové jara. Oblíbené jsou zvláště česnek medvědí a podivný. I v zimě máte tedy dost možností pohrát si s přípravou a zdobením pokrmů a výrazně si obohatit jídelníček.