…Žížaly kompost zpracují pečlivěji, jejich trávicí enzymy zvyšují úrodu a odolnost rostlin vůči chorobám a škůdcům. Při zapracování do půdy pomáhá zadržovat vodu a neobsahuje patogenní látky. Žížalí trávící enzymy také pomáhají k lepšímu využití minerálů v půdě. Díky svému vysokému pH se vermikompost hodí i pro hnojení kyselých půd.
Jak vermikompostér vypadá
Bedýnka, ve které žížaly žijí, je vyrobená z plastu nebo dřeva a má nejméně dvě patra a víko. Jedno patro slouží pro shromažďování biologického odpadu (tam také žížaly převážně žijí), druhé k zadržování přebytečné vlhkosti. První patro musí mít děravé dno – to zajišťuje provzdušnění materiálu, pohyb žížal ve vermikompostéru a odvádění vlhkosti. Pokud se vermikompostu daří, je možné přidávat další patra a zvětšit jeho kapacitu.
Jeden kilogram biologického odpadu týdně zpracují žížaly, které žijí na 20 cm2. Podle toho je možné plánovat velikost vermikompostéru. Když mají žížaly dostatek potravy i prostoru, rozmnožují se. Za tři měsíce se jejich objem takřka zdvojnásobí, zatímco objem bioodpadu se zmenšuje.
Žížaly potřebují dostatek vzduchu – patra tedy nesmí být příliš mělká ani hluboká, aby se mezi nimi žížaly mohly pohybovat. Hnědá tekutina, která se hromadí na dně vermikompostéru, je rovněž kvalitní hnojivo. Nádobku je třeba pravidelně vyprazdňovat. Před použitím je dobré ho zředit s vodou zhruba 1 ku 9 a poté jím rostliny rosit i zalévat.
Založení a údržba žížalího domu
Pro založení vermikompostu je dobré zvolit vhodnou podestýlku. Ideálně trávu, hobliny, listí, kokosové vlákno a roztrhaný a navlhčený papír. Takové komponenty pomáhají s přebytečnou vlhkostí nového kompostu. Žížalám je dobré nejprve dávat méně potravy, poté postupně přidávat. Pokud se brzy překrmí, mohou pomřít.
Nádobu je možné umístit kamkoliv – třeba do pokoje, kuchyně, na chodbu, do kanceláře, do sklepa či garáže. Funkční vermikompost nezapáchá. Je třeba hlídat, aby nebyly žížaly vystaveny teplotám, které nepřežijí. Optimální teplotou pro jejich život je 20 °C, nejméně však 5 °C a nejvíce 42 °C. Na vermikompostér nesmí svítit slunce ani působit mráz.
Žádná velká překvapení
Pokud v kompostu najdete plíseň či malé broučky a červy, není třeba propadat panice. S žížalami žijí v symbióze, do vermikompostéru tedy také patří. Pomáhají rozkládat materiál, tedy dokud se nepřemnoží, zejména kvůli vysoké vlhkosti. V takovém případě, avšak hlavně preventivně, je dobré do obsahu přidat suchou součást – natrhané proložky od vajec či papírový karton nebo piliny.
Čas od času se ve vermikompostéru mohou přemnožit také mušky octomilky. Horní patro je dobré přikrýt kromě víka také netkanou textilií, aby se mušky k odpadu nedostaly. A to zejména na podzim, kdy se octomilky v bytě nejčastěji vyskytují. S přemnožením octomilek mohou pomoci i různé mucholapky.
I žížaly se mohou přemnožit, a to ve chvíli, kdy dostávají hodně potravy. V takovém případě je dobré kompostér rozšířit, žížaly někomu poskytnout jako násadu na nový vermikompostér či je odnést do některé z institucí, které se vermikompostováním zabývají. Kalifornské žížaly nejsou naším původním druhem, proto je dle zákona o ochraně přírody a krajiny zakázáno je vypouštět do přírody.
Co patří do vermikompostéru |
|
Koupit, nebo vyrobit?
Vermikompostér si můžete vyrobit za pomoci návodů na internetu nebo praktických workshopů. Různé druhy se však dají také koupit. V každém případě je třeba sehnat násadu žížal – tu mohou poskytnout lidé, kteří již kompostují a žížaly jim prospívají. Koupit je možné také již zaběhlý vermikompost, který nemusíte sami zakládat. Když je substrát hotový, je třeba z něj žížaly vylákat, aby bylo možné ho odebírat, například ho nahrnout na jednu stranu nádoby a bioodpad přidávat na tu druhou. Do nového materiálu žížaly brzy přelezou.
