Povrch záhonů, část 1.

Všichni ekozahradníci se jistě shodnou na tom, že záhon má být hluboce zúrodněný, do hloubky nejméně půl metru tvořený co nejhumóznější, voňavou, úrodnou půdu. Stejně důležité je i to, co tuto úrodnost zakončuje nahoře. V horní vrstvě půdy je totiž nejvíce živo, produkuje se zde většina živin, které následně proudí s vodou ke kořenům.

V běžné zelinářské praxi se záhony každoročně nejméně jednou zryly, vše se promíchalo a vznikla stejnorodá kyprá směs. Pak se povrch stále dokola kypřil a okopával, jinak by porostl plevelem, vytvořil škraloup, nebo moc vysychal.

V bezorebném stylu pěstování půdu kypří samotné přírodní procesy a jednotlivé vrstvy půdy se už nepromíchávají. Nová hmota ve formě organických zbytků, hnojů a mulčů se přidává jen na povrch. Průřez záhonem si můžete představit jako mnohavrstvý dort. Postupem času se vše organické, co je nahoře, rozloží a prosákne do spodních vrstev, ke kořenům, ve formě živin.

Humus uvnitř záhonu funguje jako houba, a tyto živiny drží. Nevyplaví se pryč jako v chudých půdách. Povrch záhonů tvoří vrstva, kterou na záhon „nastelete“ jako poslední. Je určena tím, co na záhonu chcete v následující sezoně pěstovat. Možností je několik.

1. Holá půda

Pokud chcete vysévat semena plošně nebo do řádků, jedinou možností je obnažený povrch půdy (na mulči semena nevyrostou). To je důležité pro kořenovou zeleninu (mrkev, petržel, ředkvičky…) a mnohé listové zeleniny (salát, špenát…).

Zdánlivě to vypadá jako klasický způsob hospodaření, ale není to tak. Je tu jeden trik, který mnozí ekozahradníci plně pochopí a na vlastní oči uvidí až po mnoha letech souznění se svými záhony.

Díky vrstvení mulčů na záhoně v minulých letech, pro plodiny, které rády rostou v mulčích, se horní vrstva záhonu začne podobat humózní směsi, která se nachází v pralesích mírného pásma, pod vrstvami listí. Nejde tedy o pouhou „holou půdu“, spíše o horní vrstvu polorozloženého humusu. Tato tmavá nadýchaná hmota je v podstatě kompost, s většími zbytky organické hmoty.

Tohoto stadia docílíte, budete-li stále záhony shora zásobovat, nejdříve za tři, obvykle za pět a více let. Proto jsou začátečníci obvykle frustrováni, když se snaží sít do nevypiplané holé půdy, a čeká je jen plevel, sucho a neúrodnost.

Chcete-li proces tvorby úrodného „božského povrchu“ urychlit, používejte jako mulč štěpku z listnatých dřevin v kombinaci s dřevěným uhlím (ve vydatných vrstvách), a samozřejmě komposty a hnoje k dodání úrodnosti a dusíku. Tím se brzy vytvoří záhonová horní vrstva vhodná pro výsev semen, a přesto je to svým způsobem zároveň humózní mulč.

A jak ho udržet stále? Ve chvíli, kdy rostliny vyseté ze semen vyklíčí a rostou, můžete plochy mezi nimi posypat lehkou vrstvou štěpky a/nebo dřevěného uhlí. Nikdy nenechávejte žádný záhon na zimu bez další důkladné vrstvy mulče. Aby nepromrzal a tvorba humusu mohla ideálně pokračovat, vždy po sklizni záhon znovu pokryjte organickou hmotou (sláma, slamnatý hnůj, štěpka, dřevěné uhlí, listí). Nepoužívejte seno, z něhož by mohly na záhoně vyklíčit různá semena trav a bylin.

Na jaře, když začne hřát slunce, veškerý nerozložený mulč ze záhonu shrábněte (a použijte jinde). Část mulče se v zimě rozložila a stala se součástí záhonu. Povrch se jen uhrabe, kousky nerozložených zbytků stébel nebo štěpky nevadí. Tmavá humózní půda se prohřeje a je připravena k výsevům. V ní báječně vyklíčí semena zeleniny, ale plevel už zde poroste minimálně, zvláště pokud jste ten vytrvalý vyhubili v předchozích letech tlustými mulči.

Plevel roste a klíčí v půdách, kterým něco chybí, aby je opravil a vyléčil. Přesto je několik druhů rostlin, které by i v humózní půdě rády rostly (třeba kopřivy), takže cokoliv nechtěného někde vyrazí, ihned to vytrhávejte, tím udržíte záhony čisté. Kdyby plevelů neubývalo, přejděte od hospodaření na holé půdě na rok či více let k dalším možnostem, které pracují s trvale zamulčovaným povrchem a tím lépe potlačí plevele.

2. Na povrchu sláma, slamnatý hnůj

Sláma je nyní poměrně dobře dostupný materiál, i ve velkých množstvích. Dokud ještě existuje průmyslové zemědělství, dotace, a devastovaná pole, tak tomu tak bude. Je to tedy dočasný, časově limitovaný zdroj. Přesto můžete nyní slámu hojně používat k tvorbě humusu. Dá se sehnat od zemědělců ve formě různě velkých balíků, od malých až k obřím.

Použijete-li čistou slámu, je dobré pod ní na záhon dát vždy i trochu jakéhokoliv hnoje (na podzim nebo v zimě). Urychlí se tím její rozklad na humus. Úplně nejlepší je sláma již „aktivovaná“, ve formě podestýlky ze stájí od chovatelů koní, tedy koňský hnůj. Pokud se podestýlka mění denně, není příliš znečištěná a představuje ideální kompozici uhlíkatého (sláma) a dusíkatého (moč a bobky) materiálu pro zdárné kompostování.

Ve slámě se dobře daří slimákům a myším. To bývá největší minus při používání tohoto mulče. Doporučuji se první roky zaměřit na dva cíle – vytvořit co nejúrodnější půdu a co nejvíce na záhoncích potlačit plevel, vyčistit je pro zeleninu. K obojímu je sláma s hnojem geniální. I přes určité ztráty je možno první roky pěstovat spousty úrody.

V jiných článcích popisuji, jak na slimáky a myši, takže zde jen letmo zmíním mé oblíbené límce z plechu kolem sazenic dýní a cuket proti slimákům, které zachrání mladé rostlinky. Boj s těmito drobnými zvířátky se může zdát zdlouhavý a beznadějný, nenechte se odradit. Slimáci i myši pomáhají kypřit půdu a jejich výskyt je přirozený. Vaším cílem není vyhrát boj, ale nastolit harmonii na celém pozemku, která vyrovnává výskyty „škůdců“ i v záhonech.

Chcete-li pěstovat zeleninu celou sezonu ve slámě nebo slamnatém hnoji, vysazujte ji do hnízd nebo do rozhrnutých úzkých řádků vyplněných kompostem nebo kvalitní zeminou. Sláma na zbytku záhonu hubí plevel a zároveň v záhonu drží vláhu. Rostlinky své nadzemní části rozloží později i nad celým slamnatým povrchem. Volte k tomu vhodné druhy, například dýně, cukety, košťáloviny (zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek), rajčata, pórek, celer, lichořeřišnici…

Silný slámový mulč má ještě jednu nevýhodu. Na jaře brání prohřátí půdy, což je nezbytné pro zdárné klíčení a brzký růst některých plodin. Půda pod tlustým mulčem zůstává po zimě studená a lepivá. Při nástupu rychlého a horkého jara to nevadí. Je-li jaro pomalejší a chladnější nebo deštivé, je to problém.

Řešení jsou dvě. Prvním je výsev semen nebo výsadba sazenic do mnohem větších hnízd v mulči, která se naplní tmavým kompostem týden nebo pár týdnů před výsadbou (ta probíhá většinou až v květnu). Toto hnízdo je prohřáté dostatečně, prvotní klíčení a růst proběhne dobře, a rostlina pak už s příchodem teplého počasí naopak ocení vlhčí a chladnější prostředí pod zbylým mulčem.

Druhým vhodným řešením je sundat zimní mulčovou vrstvu už začátkem března, uskladnit ji na hromadě poblíž záhonu, nechat jarními paprsky půdu prohřívat až do doby výsadby, a těsně před sázením, po teplém dni, mulč na záhon vrátit. Starší mulč, který ležel dva měsíce na hromádce, se pravděpodobně z větší části změnil v kompost. Tím lépe. Podle potřeby můžete dodat na povrch ještě nový mulč, zvláště pokud je záhon stále náchylný k růstu plevelů. Pak vytvořte opět v mulči hnízda pro výsadbu.

Ve 2. části článku, kterou najdete v této rubrice ve čtvrtek, se dozvíte o možnostech využití štěpky, dřevěného uhlí, mulčovacích ekotextilií a kartonů.