Mnohé plodiny, jako třeba kedlubny, košťáloviny (zelí, kapusty, kadeřávek, brokolice, květák…), saláty a většina dalších zelenin se dají sít přímo na záhony. Praxí ale můžete zjistit, že v ideální době jejich výsevu (aby byla úroda brzy, aby stihly dorůst do podzimu) bývá ještě docela chladno. Proto na záhonu pomalu klíčí, pomaleji rostou, v příliš chladném počasí mohou i teplotním šokem trvale zakrnět.
Navíc, čím pomaleji dorůstají do větší velikosti, tím déle jsou ve zranitelném stadiu vystavené útokům slimáků, hlodavců, hrabavých ptáků, pletivem proklouznuvšího zajíce, případně zobavých kachen. Stačí málo a je po nich. Člověka by to mohlo odradit od jejich pěstování.
Výsev za krásného teplého počasí už bude zase pro mnohé druhy s delší vegetační dobou moc pozdě, nebo se tím značně oddálí sklizeň. Například pozdní zelí má velmi dlouhou vegetační dobu, aby vytvořilo svou obří hlávku, a nemuselo by to do podzimních mrazů ani stihnout.
Saláty zase v horkém létě vybíhají rychle do květu, proto si více užijete jejich jarní a časně letní sklizně, když mají náskok z předpěstování a na záhonech dorostou za krátký čas. A navíc je tak můžete snadněji vysazovat po etapách, kdo to má stíhat jíst všechno najednou!
Ze skleníku na záhon
Když toto všechno zvážíte, začne jarní předpěstovávání v chráněném teplém místě, jakým je skleník nebo pařeniště, vypadat jako docela dobrý nápad. Není to nic těžkého, v březnu a začátkem dubna ve skleněné boudičce uděláte řádky a vysejete semínka (označená cedulkami) a v květnu sazeničky postupně přesázíte ven.
Nebo je v mezičase ještě ze skleníkové půdy přesázíte do květináčků a na záhon pak přijdou ještě kvalitnější, větší a dobře prokořenělé rostlinky. Toho docílíte i pěstováním od semínka v sadbovačích nebo jiných nádobách. Nutný je výživný propustný, nadýchaný pěstební substrát.
Pěstování nebo dopěstování v přenosném formátu má výhodu v tom, že rostlinky lze nějaký čas otužovat venku, mimo skleník, na chráněném polostinném místě, aby přímý přesun na záhon nebyl velký šok. Sazeničky vyrýpnuté ze skleníkové půdy z řádku se už otužovat nedají, je třeba je hned vysadit do záhonu.
Předpěstování probíhá v nevytápěném, obyčejném skleníku, kam nefouká, kde rychle stoupá teplota, když zasvítí slunce (instalujte automatické otevírače oken, aby se nepřehříval!). Je tam mnohem tepleji přes den, i když je venku zima. Ale v noci se skleník rychle ochladí, takže ho nemůžete použít pro předpěstovávání velmi teplomilných druhů, jako jsou papriky, rajčata, lilky, mochyně, tabák a některé jiné speciální druhy. Za nízkých teplot by špatně klíčily, mohly by zastavit růst a zakrnět. Pro ně je nejvhodnější výsevní aparát s umělým světlem, vytápěný skleník či vytápěná zimní zahrada s izolačními skly, připojená k domu.
Nevýhody pěstování za oknem |
| Většina začátečníků se pustí do jarního zahradničení v pokoji u okna. Bohužel jarního slunce je málo a rostlinky na okně mají málo světla. Bývají vytáhlé, nakloněné, slabé a často ještě před výsadbou uhnívají nebo se lámou. Pokud přežijí, trvá jim dlouho probudit se k opravdovému životu. Abyste za oknem nebo kdekoliv v bytě měli úspěch, budete potřebovat umělé osvětlení, výsevní aparát s dostatečně silným světelným zdrojem. Vytápěná zimní zahrada s „otevřenou oblohou“ a množstvím světla od jihu je samozřejmě něco jiného. Ale bývá většinou ekonomičtější i ekologičtější několika desítkám rostlinek v sadbovačích nebo květináčcích svítit v teple bytu než vytápět zimní zahradu. To se vyplatí jen ve velkém, například v zahradnictví. |
Co se nepředpěstovává?
K předpěstování není vhodná kořenová zelenina – u ředkviček, mrkví nebo pastináků to vůbec nemá smysl, tyto plodiny musí vyklíčit přímo v záhoně, aby se kořen nenarušil. Můžete je sít do nádob a pěstovat je tak až do sklizně třeba na balkoně.
Někteří zahradníci vysazují z předpěstované sadby tuřín, řepu nebo vodnici. To má úspěch, jen když použijete sadbovače a rostlinky vysadíte ven malé, dělá se to však jen zřídka, v horských oblastech nebo když potřebujete jistou úrodu za každou cenu.
Také se nedoporučuje předpěstovávat například okurky nakládačky nebo fazole. Když může semínko vyslat své kořeny hluboko do půdy tam, kde bude celou sezonu žít, výsledky pěstování budou vždy lepší.
Rašelina jen pro začátek
Sázejte vždy do vzdušné půdy (substrátu), protože kořínky rostlin lépe rostou a neuhnívají. Toho lze docílit například přídavkem dřevěného uhlí, perlitu a hlavně kvalitním kompostem. Doporučuji míchat substráty z kompostu, zahradní půdy, trochy písku a výše zmíněných příměsí dle potřeby. Brzy na první pohled poznáte vhodnou, dobře strukturovanou směs.
Výsevní a přesazovací substráty lze koupit v pytlích, což začátečníkům usnadní… začátky. Většina prodávaných substrátů ale obsahuje rašelinu, to pravý ekozahradník nepodporuje. Těžba rašeliny nevratně poškozuje cenné ekosystémy a tento objemný materiál se přepravuje na dlouhé vzdálenosti.
Rašelina není moc výživná, je to hlavně hmota, je třeba do ní uměle přidávat hnojiva a upravovat pH. Přitom z jakéhokoliv organického materiálu – i z odpadu – lze udělat kompost, humus, který má pro naše způsoby pěstování daleko lepší vlastnosti po všech stránkách. Projde-li kompost horkou fází kompostování, semena plevelů to nepřežijí.
Už se dají zakoupit i hotové substráty bez rašeliny, můžete se po nich poohlédnout, případně si je doladit po svém. Též kompost vzniklý kompostováním obsahu pilinových ekotoalet je od rašeliny smíchané s humusem skoro k nerozeznání.
Kořínky malých rostlinek si v kontaktu s živou půdou vytvoří potřebné vazby a lépe se jim daří později v „reálném světě“. Z praxe vím, že když poctivě a kvalitně vypěstuji vlastní odolnou sadbu, vždy se jí daří v záhonech lépe, než když koupím sadbu z velkozahradnické výroby, kde vyrostla v uměle prohnojené rašelině bez pestřejšího půdního života. Co se v mládí rostlinka naučí, to očekává i v dospělosti.
Strach z nějakých škůdců a chorob nebývá opodstatněný. V hlubší půdě, záhonech nebo ve skleníku může mladé rostliny poškozovat larva drátovce, větší škody však páchají v monokulturách a půdách chudých na humus.
Hnojení přírodními způsoby
Hnojení lze provádět zákvasem z jakýchkoliv rostlin, obvykle z kopřiv nebo kostivalu. Zákvasy obsahují nejen dusík a živé fermentační kultury podporující půdu (všudypřítomné mikroorganismy), ale i cenné minerály z rostlin. Další zdroj vynikajícího hnojiva je lidská moč ředěná vodou v poměru zhruba 1 : 5. Blahodárné účinky má také drůbeží trus. Čerstvý je však velmi agresivní a rostliny poškozuje. Můžete jej kompostovat nebo použít na výluhy a zákvasy hodně ředěné vodou.
Pro dodání důležitých hnojivých prvků do půdy se doporučuje také do substrátu přimíchat trochu popela ze dřeva (přibližně půl kbelíku popela na záhon ročně, do kyselých půd klidně mnohem více) nebo popel rozprášit na záhony před aplikací mulče. Obsahuje vápník, draslík, fosfor, hořčík, vše potřebné k růstu rostlin. Chybí dusík, ten se dodává již popsaným způsobem. Pozor – popel z černého uhlí a briket se použít nesmí, obsahuje těžké kovy! Saze jsou toxické a dřevěné uhlí vytváří výbornou půdní strukturu, ale samo o sobě nijak nehnojí.
Žížalí džus a vermikomost |
|
Dalším skvělým hnojivem pro pěstování i předpěstování je žížalí džus, tekutina vytékající z vermikompostéru. Jde o nádobu na bioodpad, v níž žijí hnojní nebo kalifornské žížaly. Nadbytečná vláha z žížalí rozkladné činnosti z něj odtéká přes drenážní vrstvu. Tímto způsobem lze přeměňovat domácí bioodpad na jedno z nejlepších hnojiv na planetě. Také hotový žížalí kompost je dokonalá příměs do substrátu pro předpěstování. Velký vermikompostér lze udělat i ze staré vyvýšené vany, menší bytové se dají koupit. Umístěte jej do místnosti o teplotě mezi 15 až 25 °C. |
Více na Ekozahrady.cz.
