Skleník je prý snem každého milovníka zahrady. Společně s naší průvodkyní Janou Novákovou jsme pátrali po tom, zda toto obecně vžité rčení skutečně platí a zda opravdu dáváme přednost funkci před zahradními skvosty ve stylu viktoriánských skleníků. Zjevně máme rádi obojí.
Volba je na vás
Nabídka na trhu je tak široká, že si vybere opravdu každý. Skleníky různých velikostí, materiálů a tvarů. Záleží pouze na financích, požadované velikosti a podnebných podmínkách. Zásadní volbou bude nejspíše to, zda se rozhodnete pro sklo, plast či polykarbonát. Vše má své výhody i nevýhody.
„Skleněné skleníky jsou klasika,“ říká Jana Nováková. „Vydrží bez potíží několik desetiletí. Nejlépe propouštějí sluneční paprsky. Avšak mohou být nejen z čirého, ale i z rozptylového zahrádkářského skla, které omezuje popálení rostlin sluncem v letních měsících,“ dodává. Tyto skleníky mají masivní konstrukci a zděnou podezdívku v hloubce alespoň 80 cm (nezámrzná hloubka). Skleněné plochy by měly být opatřené speciálními nálepkami, které odrazují ptáky.
Dobrou investicí zcela jistě budou i polykarbonátové skleníky, které díky dutinkám v materiálu lépe tepelně izolují, a lze je pořídit třeba i ve tvaru obloukovém. Nosné konstrukce bývají nejčastěji kovové (ocel, hliník, pozinkový plech), tloušťka musí být přizpůsobená hmotnosti výplně. „Nevýhodou je to, že kov hůře tepelně izoluje. Dobrý izolant je plast, který se začíná hojně využívat. Tradiční byly konstrukce dřevěné, výhodou jsou dobré izolační vlastnosti dřeva, nevýhodou je nízká trvanlivost a potřeba opakovaných nátěrů,“ komentuje nabídku Jana Nováková.
Na co je třeba myslet při výběru skleníku |
|
Odpovídá David Benda z oddělení Zahrada Hornbach:
|
„Aby skleník skutečně dobře sloužil, je potřeba vědět, kam ho umístit, čím ho vybavit a jak zvolit tu správnou velikost. Pokud jste limitováni prostorem, volte samozřejmě menší rozměry. Pokud prostor nemusíte řešit, nenechte se velikostí zbytečně omezovat, v nabídce existují skleníky, které lze prodloužit a dodatečně nastavit. Minimální rozměry skleníku by měly být alespoň 2,5 × 2 metry, v menším skleníku je obtížné pracovat, a pak je lepším řešením pařeniště. Tradiční skleník obdélníkového půdorysu se svislými bočními stěnami a sedlovou střechou poskytuje nejlepší využití prostoru. Umožňuje i umístění polic. Skleník se šikmými bočními stěnami zvaný Japan zajistí rostlinám maximální množství světla. Šikmé boční stěny propouštějí světla více než svislé, které ho z části odrážejí. Ideální výška skleníku je zhruba dva metry, abyste se během pohybu nemuseli krčit nebo lézt po čtyřech. Pro skleník vyberte slunné místo, pokud bude na hranici pozemku se sousedem, pro stavbu potřebujete získat souhlas souseda. Každý skleník se musí větrat a zavlažovat, proto je potřeba mít do něj zavedenou vodu a elektřinu. Větrat a zalévat dokážou automatické systémy, a ty se bez přívodu těchto služeb neobejdou. Popřípadě počítejte alespoň se sudem na dešťovou vodu u skleníku.“Vytápěné nebo nevytápěné
Asi nejběžnějšími skleníky jsou ty nevytápěné. Spolehlivě prodlouží pěstební sezonu, jsou levné a spolehlivé. Přes léto v nich můžete pěstovat plodovou zeleninu (rajčata, okurky, papriky, lilky), v okrajových částech sezony třeba ozimý salát nebo špenát. Mohou zde přezimovat mrazuvzdorné rostliny a některé dřeviny v kontejnerech. Přitápěné (temperované) skleníky ocení nejvíce milovníci sukulentů, orchidejí a jiných na chlad citlivých, zpravidla exotických rostlin, vytápěné skleníky jsou vhodné spíše pro sběratele či přímo botanické zahrady.
Levnější nebo dočasnou alternativou skleníků mohou být pro běžné zahrádkáře fóliovníky nebo pařeniště. Konstrukce lze vytvořit z „domácích zdrojů“, nebo je zakoupit jako stavebnici. Pokrytí tvoří buď sklo (lze využít i vyřazená okna), nebo nejrůznější fólie. Naše průvodkyně zahradami zakládá pařeniště s hloubkou asi 40 cm, na dno dává čerstvý hnůj (asi 20cm vrstvu je třeba utužit!), který uvolňuje teplo a podporuje růst rostlin, dále vrství kompost a dobrou zahradní zeminu.
Jako další možnost volí vyvýšený záhon s pevnými stěnami, který překryje sklem, fólií nebo netkanou textilií. „Pro budování takovýchto prvků v zahradě je ale třeba splnit určité podmínky,“ upozorňuje. „Je to hlavně rovný podklad, slunné stanoviště chráněné proti větru a zdroj vody pro zálivku. Optimálně by to měla být dešťová voda…“
Pěstování v průběhu roku
Jana Nováková pěstuje od časného jara zeleninu s krátkou vegetační dobou – vybírá skleníkové odrůdy salátu, špenátu, polníčku, ředkviček, kopru, karotky, rukoly, kedluben, květáku, brokolice a dalších. Výhodou je možnost vypěstovat si vlastní sadbu pro venkovní záhony – brukvovité, kromě výše jmenovaných i zelí, kadeřávek, růžičkovou kapustu, dále saláty, celer a plodovou zeleninu (rajčata, papriky, okurky, dýně, cukety, patisony) a také bylinky a květiny, například afrikány, které odpuzují nežádoucí hmyz. Skleníky lze využít i pro množení rostlin řízky.
Během vegetační sezony Jana Nováková radí ponechat ve skleníku či pařeništi plodovou zeleninu, hlídat teplotu, oslunění, dbát na větrání a stínění. Na podzim pak vyseje vhodné plodiny tak, aby byly „hotové“ přes zimu nebo časně na jaře (špenát, ozimý salát, polníček); pařeniště a skleníky se hodí též k zimnímu uchování pórku, růžičkové kapusty, zimní cibule a pažitky na rychlení. „Důležitá je doba výsevu, protože rostliny jsou citlivé nejen na venkovní teplotu, ale také na délku dne. Proto je potřeba pořídit si vhodné odrůdy,“ podotýká. Substrát je třeba obměňovat nebo alespoň dodávat odleželý chlévský hnůj nebo kompost.
„Uzavřený prostor poskytuje rostlinám ochranu před deštěm a jím podporovanými houbovými chorobami. Současně ale přitahuje některé škůdce (svilušky, třásněnky), může vzniknout i problém s jinými chorobami (padlí) a také s opylením některých rostlin z důvodu časté nepřítomnost včel a čmeláků,“ dodává na závěr naše průvodkyně zahradami.
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., více na webu Janiny zahrady
