A dost! Přesně to si Jarka Pehalová řekla, když jí mezi štosy papírů v kanceláři už podvacáté během dopoledne zařinčel telefon. V té chvíli toužila víc než kdy jindy po nerušeném klidu a čerstvém vzduchu, takovém, kvůli němuž lidé z města prchají do laskavé náruče venkova.
O pár týdnů později odpověděla na inzerát a tím odstartovala další životní kapitolu svou i celé své rodiny. „Bylo mi jasné, že pracovních povinností se nezbavím, jen jsem měla chuť vzít to za jiný konec,“ svěřuje se Jarka, která se prý k vlastnímu překvapení loučila s velkoměstem lehce a bez dlouhého přemýšlení.
Uběhlo třináct let a z realitní makléřky je spokojená farmářka a majitelka dvou stylových obchůdků s farmářskými výrobky. „Manžel se zabývá zpracováním masa a výrobou uzenin, já zase ráda zavařuju a nakládám, krásně se doplňujeme,“ líčí svoji práci s láskou Jarka. „Jiná je práce v sadu a na poli. Ruční dobývání brambor odnesla moje záda, ale radost z vlastní zdravé úrody krátkodobé nepohodlí vždycky spolehlivě přebije.“
A pak jsou tu kouzelné výhledy přes daňčí výběh na smíšený les, do jeho hlubin i na samé vrcholy stromů. Ty, co z výšky hledí na hladinu rybníka Chobot, korunují mohutná hnízda z klacků, která si zde k nelibosti místních rybářů staví volavky popelavé. S lesem za zády člověka snad ani na chvíli nepřepadnou chmurné myšlenky. „V tom tkví asi největší kouzlo téhle dědiny,“ shodují se manželé, „je součástí nádherné přírody, která nás obklopuje ze všech stran.“
Obec Nemojany leží na úpatí vrchu Martin pojmenovaném podle zdejšího barokního kostela sv. Martina, co by kamenem dohodil od města Vyškova. Kdysi byla mlynářskou velmocí. Na mlýně manželů Pehalových se mlýnské kolo sice už netočí, ale živo kolem něj je stále, i když mrzne, až praští. Stačí se podívat na hejno slepic, které pod přísným dohledem kohouta vesele pobíhá po louce.
Zasloužený odpočinek
Nejen z vyprávění je jasné, že tu bylo a ještě bude hodně práce. Aby si Jarka se Zdeňkem mohli občas zalenošit i mimo obývák a ložnici, vrhli se na úpravu okolí domu před dokončením fasády a podkroví. Velkorysá zahrada se z valné části nese v okrasném duchu a nejčastějším a také nejpohodlnějším pochozím materiálem je v ní měkounký, krátce střižený trávník.
Nemovitost na samotě nebylo nutné „odclánět“ od sousedů ani od silnice, přesto se podél hranic vinou živé ploty z listnáčů a smrčků, aby malebný výhled do okolí nerušil drátěný plot. Lavičky i lehátka, jež majitelé na zimu neodkládají do garáže, stojí na místech s tak malebnými výhledy, že máte chuť zajít si pro deku a grog a vysedávat na nich i v mrazu. K rozjímání zve dokonce i starobylá koňská bryčka.
A kde nejraději tráví svůj volný čas Jarka s rodinou? „Za velkým stolem plným dobrot na zastřešené terase u domu, pak také na přilehlém molu u koupacího jezírka nebo přímo ve vodě, když to počasí dovolí. Jakmile jezero zamrzne, nazujeme brusle a se synem Adámkem hrajeme hokej.“
Na kost ztuhlou hladinu nyní pokrývá sníh a podle množství stop lze vyčíst, že se po ní včerejší noc procházel zajíc s bažantem. Zaječí otisky vedou k pobřežní houštině travních trsů ozdobnic, jež věrně napodobují kukuřičné šustí a ve větru splašeně povlávají načechranými laty, jako by nechtěly, aby se na ně zapomnělo.
Místo trvalkových záhonů zaujmou rozličně tvarované ostrůvky osázené dlouhověkými, na údržbu nenáročnými a stálezelenými bergéniemi, polehlými skalníky či vřesy. Navazují na ně skupiny okrasných dřevin, jako jsou růže, svídy či opadavé brsleny, tu a tam proložené exoticky vyhlížejícím bambusem a magnolií.
Zatajte dech, přichází daněk
Už v první třetině dvě stě metrů dlouhé, starými stromy a zdivočelým křovím roubené cesty k farmě vás ovládne pocit, že jste sledováni. Nikoli kamerami, ale víc než šedesáti páry velkých daňčích očí, kterým neunikne sebemenší pohyb. Rovněž sluch mají tito přežvýkaví sudokopytníci excelentní, proto o vás vědí dřív než vy o nich. A proto je v našich lesích jen tak neuvidíte, byť v nich žijí po tisících.
Abych mohla plaché daňky se samicemi danělami i jejich miloučkými daňčaty vyfotit zblízka, schovávala jsem se mezi balíky slámy uvnitř sběracího vozu. Výdrž ve strnulé poloze však stála za to, protože pohled do jejich upřímných kukadel je opravdu velký zážitek.
Víte, čím se daněk liší od jelena? Zdeněk popisuje, že načervenalou srstí posetou bílými skvrnami, která se na zimu přebarvuje do šedohnědé. Dalším znamením jsou pak lopatovité parohy, jimiž dospělý samec dosahuje výšky až 180 cm. Zajímavé je, že na rozdíl od ostatní spárkaté zvěře si prý můžeme pohladit narozená mláďata, aniž by o ně daněly ztratily zájem.
„Pozorováním jsme rovněž zjistili, že daněly přes den odkládají své potomky do jakési daňčí školky, kde se o ně stará jedna až dvě samice, a vyzvedávají si je až k večeru,“ vypráví Zdeněk, zatímco do krmelce přisypává oves. Čím víc se o životě této ušlechtilé zvěře dozvídáte, tím snáze podlehnete jejímu výjimečnému kouzlu.
