Hvězdnice (Aster)
V podzimní zahradě vyniknou severoamerické druhy, z nichž nejvděčnější je hvězdnice novoanglická (Aster novae-angliae). Pěstuje se mnoho odrůd o výšce mezi 70 až 200 cm a v barvách od bílé přes odstíny růžové, modré a fialové. Podobná, stejně často pěstovaná hvězdnice novobelgická (A. novi-belgii) je choulostivější k přísušku, vyžaduje pravidelnou zálivku a je značně náchylná k chorobě padlí.
Hvězdnice hustokvětá (A. dumosus) je nenáročný, trsovitý, silně odnožující druh. Řada kultivarů dorůstá 15 až 60 cm výšky a kvete bíle, růžově až tmavofialově. Pěstují se v těžší nevápnité půdě na plném slunci. Hodí se jak do zahrad přírodního typu, dobře se začleňují i do pestrých trvalkových záhonů, kde je můžete téměř libovolně kombinovat. Množení je snadné – dělením starších trsů na jaře i na podzim (po odkvětu).
Z naší přírody pochází i druh hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), kterou můžete spatřit třeba na slunných suchých stráních jižní Moravy nebo kolem Vltavy. Též patří k nenáročným, v zahradě roste na slunném teplém místě s propustnou písčitou půdou.
Sasanka japonská (Anemone hupehensis)
Na rozdíl od ostatních běžně známých sasanek tato kvete v pozdním létě a na podzim. Je to mohutnější velkokvětá trvalka (70 až 120 cm vysoká). Pochází z čínských hor, kde roste až do výšky 2 600 metrů nad mořem. V zahradách potřebuje chráněnou polohu ve stínu s vlhčí, živinami bohatou půdou.
Je poměrně teplomilná, u nás v chladnějších regionech vymrzá. Pokud se jí však začne dařit, rychle se rozrůstá do velkých, bohatě kvetoucích trsů, kterých pak není jednoduché se zbavit. Pěstuje se poměrně hodně kultivarů s květy v barevných odstínech od bílé po temně růžovou.
Řetězovka (Physostegia virginiana)
Zajímavá a nepříliš známá řetězovka pochází ze Severní Ameriky, roste od Kanady po jih USA. České jméno vystihuje pravidelné seřazení květů nad sebou, podobně trefný je i anglický název „Obedient plant“ neboli „poslušná rostlina“. Dorůstá výšky mezi 60 až 120 cm, kultivary bývají nižší a kompaktnější. Rozkvétá obvykle koncem srpna nebo začátkem září a kvete asi měsíc.
Potřebuje středně vlhkou půdu a umístění na slunci, jinak špatně kvete. Působí velmi dobře kolem zahradních jezírek a rybníčků nebo v kombinaci s vlhkomilnějšími trávami a bambusy.
Třapatka (Rudbeckia)
Tyto známé a často pěstované rostliny jsou oblíbené pro svou nenáročnost a dlouhou dobu kvetení přes celé léto až do října. Mají univerzální použití, hodí se jako solitérní trs do přírodní zahrady u chaty nebo chalupy i do ošetřovaných záhonů, kde vyniknou v bohaté výsadbě peren, letniček a okrasných trav. Vyžadují hlinitopísčitou zahradní zem, která není příliš těžká a mokrá, dostatek živin a umístění na slunci (ve stínu mnohem hůř kvetou).
Pěstuje se více druhů (populární jsou i letničky Rudbeckia hirta a její odrůdy) i kultivarů v různých výškách, velikostech květů a barevných odstínech od žluté, žlutohnědé až po oranžově hnědou. Květy se výborně hodí i k řezu.
Mochyně židovská (Physalis alkekengi)
Tato původem jihoevropská trvalka se pěstuje pro své dekorativní plody, které usušením neztrácejí barvu ani tvar. Samotný plod je kulatá oranžová bobule (odtud pochází lidové jméno židovská třešeň), skrytá v nafouklém oranžovém kalichu ve tvaru čínského lampionku. V zahradách se pěstuje již od 16. století, plody se dříve v malém množství využívaly v lidovém léčitelství, ale pozor – nezralé jsou jedovaté.
Mochyně dorůstá do výšky 50 až 80 cm, má ráda stinnou polohu a spíše vlhčí půdu. Nenápadné, drobné, špinavě bílé květy se objevují v červenci a srpnu, ovšem do krásy dozrávají až v podzimním období.
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa)
Mohutná trvalka z východní Evropy, především z Karpat, dosahuje výšky až 1,5 metru. Pochází z hor, roste především ve vlhkých údolích a kolem potoků, u nás se jí daří spíše v podhůří a v horských polohách. K vidění bývá i v parcích, ve starých zámeckých zahradách nebo kolem horských chalup.
Prakticky nepotřebuje žádnou péči, kromě slunce a vlhčí půdy i vzduchu nemá jiných požadavků. Snadno se šíří semeny i rozrůstáním trsů. Je to nenáročný solitér k chatám, do málo udržovaných koutů zahrad, k zakrytí kompostů nebo do přírodních ploch mezi keře. Pro svou mohutnost se nehodí do trvalkových záhonů, kde utlačuje slaběji rostoucí druhy.
Funkie neboli hosta (Hosta)
Bývá považována za staromódní trvalku z prababiččiny zahrádky, ale to je omyl, tato univerzální rostlina se stala miláčkem šlechtitelů a prodává se ve stovkách odrůd různé velikosti a barvy listů. Většina druhů i kultivarů je stínomilných, nevadí jim ranní slunce nebo bloudivý stín, ale prudké slunce jim spaluje listy. Ideální rostlina k severní straně domu.
Půdu potřebuje vlhčí, kyprou, přihnojení vítá, ale nutné není. Velikosti se dost liší podle odrůd, různá bývá i šířka trsu. Pokud trpí suchem, zmenšuje listy. Trsy vytvářejí souvislý pokryv, čímž brání růstu plevelů. Pěkné jsou kultivary s téměř bílými nebo žlutými listy nebo s namodralou čepelí. Některé drobnější odrůdy se dobře hodí i do nádob. Listy jsou hlavní okrasou, zahradu zdobí od května do mrazů, květenství se objevuje v srpnu a v září.
NÁŠ TIP: Málo známé cibuloviny a hlíznaté rostliny (Crocosmia, Kniphofia, Arum)
Pokud hledáte neobvyklé nebo méně známé cibuloviny časného podzimu, nabízí se jihoafrické rody Kniphofia nebo Crocosmia.
Mnohokvět hroznatý (Kniphofia uvaria), známý také pod lidovým jménem Kleopatřina jehla, pochází ze suchých oblastí jihu Afriky. V našich podmínkách v zahradě vydrží mráz –15 °C, v literatuře se udává až –25 °C. Má podobné nároky jako mrazuvzdorné kaktusy a sukulenty.
Montbrécie (Crocosmia), dříve oblíbená trvalka původem rovněž z jižní Afriky, načas upadla v zapomnění. V teplých oblastech u nás přezimuje na zahradě, v chladnějších regionech se cibulky na zimu vyndavají jako u mečíků. Rozkvétá obvykle v červenci, ale během léta mohutní, sílí a postupně rozkvétá do větší krásy.
Áron italský (Arum italicum) je rostlinou světlých lesů jižní Evropy. Zahradu zdobí hned dvakrát, na jaře květy a v září krásnými červenými, ovšem jedovatými plody. V zahradách se často rozrůstá do větších ploch. Listy raší již na podzim a při tvrdších zimách někdy bývají poškozené mrazem.
