Věční zelenáči

Stálezelená dřevina je ideální společník pro konzervativního člověka: po celou dobu vegetace vypadá téměř stejně – zeleně. To ale není její jediná charakteristika, protože listnáče, které si ponechávají listy i přes zimu, jsou v zahradě velmi důležité. Většina jich má tmavou barvu, která výborně kontrastuje se světlejšími jehličnany. Tvoří skvělé pozadí pro pestré květiny či keře, a protože na sebe nestrhávají pozornost, podtrhují krásu zaradních solitérů či uměleckých děl. Mezi stálezelené listnáče patří také mnoho půdopokryvných druhů, které v polostinných až stinných místech mohou nahradit trávník (barvínek menší – Vinca minor) a některé zvládnou skrýt celou stavbu (břečťan popínavý – Hedera helix), případně krásně kvetou (nízký pěnišník – Rhododendron ‘Baden Baden’).

VHODNÍ PARTNEŘI

Skvělým doprovodem stálezelených keřů jsou dřeviny s barevnou kůrou: před tmavě zelenou bobkovišní lékařskou (Prunus laurocerasus) skvěle vynikne svída bílá (Cornus alba ‘Sibirica’) s větvemi rudými v zimě, případně kmeny a větve břízy bělokoré (Betula pendula).

Decentní je kombinace s panašovanými keři: pozadí může tvořit kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), v popředí dobře vypadá vajgélie květnatá (Weigela florida ‘Variegata’) nebo stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium – bíle nebo žlutě panašované kultivary). Vhodné je i použití stálezelených keřů s trvalkami a trsy okrasných trav ve skalkách nebo skupinových výsadbách.

Proč stálezené namrzají?

Fyziologické procesy v rostlině se během zimy nepřeruší, pouze vlivem nízkých teplot a slabého slunečního záření značně zpomalí. Listy obsahují vodný roztok, který je v chladu silně zahuštěný. Proto je největším nebezpečím pro takovou rostlinu přímé zimní a předjarní slunce, které ve dne prohřeje listy. Fyziologické procesy se tím urychlí a dojde k naředění buněčných roztoků. V noci ale přijde mráz, roztok v buňkách zmrzne a jemná rostlinná pletiva se potrhají. O takto postižené rostlině se pak říká, že má spálené listy.

Méně citlivé jsou hlohyně, břečťan, barvínek, zimostráz a mahonie, které tolerují i plné slunce a občasné přísušky a z případného slunečního úpalu se snadno „vyléčí“.

POPÍNAVÉ DŘEVINY

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Popínavá nebo plazivá dřevina má příčepivé kořeny, jejichž pomocí se udrží na hrubším podkladu (stěna, kůra stromů). Větve dosahují až 20 m. Zajímavé jsou listy – na plodících, osluněných větvičkách jsou oválné, na ostatních 3–5 laločné. Listy a plody jsou mírně jedovaté.

Použití: Má výbornou krycí schopnost. Nevýhodou je jeho pomalejší počáteční růst. Hodí se jako náhrada trávníku na stinných místech. Překrásně vypadá na starých vzrostlých stromech.

Nároky: Nenáročný. Vhodná je hlubší, vlhká, živná půda. Snese polostín, toleruje přímé slunce, ne však úplný úpal. V tuhých zimách namrzá, ale většinou dobře regeneruje.

Aby přežily

Prvním krokem k úspěšnému pěstování stálezelených rostlin je tedy výběr vhodného stanoviště. Rozhodně by na něj nemělo dopadat zimní slunce. Vhodné jsou severní a západní strany budov nebo místa přirozeně přistíněná hustšími listnatými stromy či skupinou jehličnanů. Další možností je dočasné přistínění dřevin zahradnickou stínovkou, rákosovou nebo bambusovou rohoží či geotextilií.

Druhým krokem je zakrytí přízemní části. Ochráníte tak i svrchní vrstvu půdy, která pak pomaleji promrzá a rostlina z ní může přijímat vodu. Použít můžete spadané listí, slámu nebo chvojí. V případě, že větve omrznou, seřízněte je a keř znovu vyraší. Třetím krokem úspěšného přezimování je důkladná zálivka po výsadbě a během celé zimy.

NIŽŠÍ KEŘE

Brslen Fortunův

(Euonymus fortunei)

Poléhavý keřík má dlouhé zelené větvičky, které snadno zakořeňují. Vejčité listy jsou po okrajích pilovité. Celá rostlina je jedovatá.

Použití: Skvělý podrost vyšších keřů. Nejčastěji se používají pestrolisté kultivary do plošných výsadeb.

Nároky: Vyžaduje polostín, živnější vlhké půdy. Je otužilý.

Zimolez kloboukatý

(Lonicera pileata)

Nízké keře s drobnými lesklými lístky a bílými kvítky.

Použití: Vytváří husté porosty, a proto se hodí místo trávníku na svahy.

Nároky: Polostín, slunce i stín, propustné půdy, může vymrzat, ale dobře regeneruje.

Mahonie cesmínolistá
(Mahonia aquifolium)

Stálezelená, podrostová dřevina vysoká až 1 m. Ostnité listy mají tmavou barvu, květy jsou žluté, vonné a otvírají se velmi časně. Plody jsou modré ojíněné bobule, které se po úplném dozrání dají zpracovat na želé. Jinak je celá rostlina jedovatá.

Použití: Používá se jako podrostový a výplňový keř nebo na nízké živé ploty.

Nároky: Snáší slunce, toleruje stín, na půdu není náročná.

Zimostráz obecný (Buxus sempervirens)

V jižních zemích a ideálních podmínkách jej znáte jako poměrně vzrůstný keř s drobnými lístky a výbornou regenerační schopností – objevuje se v nízkých tvarovaných živých plotech. Květy jsou žluté a zcela nenápadné, stejně tak plody.

Použití: Nižší a střední živé plůtky, ornamentální obrazce vyžadující speciální údržbu.

Nároky: Půdu požaduje středně živnou, zásaditou. Je středně mrazuvzdorný, vhodný do nižších poloh. Snáší úpal i zastínění. Jako volně pěstovaný má nízké nároky na vláhu, ale jako intenzivně pěstovaný vyžaduje pravidelnou zálivku a hnojení.

Co se jim líbí?

Půda pro většinu stálezelených má být hlinitá, vlhká a dobře propustná. Nevhodné jsou půdy chudé a přemokřené. Zvláštní nároky mají vřesovištní rostliny – vyžadují kyselou a dobře propustnou, vzdušnou půdu. Nesnášejí přemokření. Ne každý má na zahradě takové podmínky – a proto před výsadbou vyměňte půdu do hloubky 25 cm (pro nižší) až 50 cm (pro vzrůstnější keře). Na dno jámy rozložte drenážní vrstvu (štěrk z kyselých hornin) a oddělte geotextilií, aby se drenáž nezanášela. Na ni rozprostřete směs rašeliny, borky, listovky a písku. Takové složení zaručuje kořenům dostatek vzduchu a vlhkosti.

PŮDOKRYVNÉ

Skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri)

Úplně plazivý keřík, jehož větvičky snadno zakořeňují. Listy jsou až 3 cm dlouhé, kožovité, lesklé na svrchní straně. Květy jsou drobné, růžové.

Použití: Na menších plochách nahradí trávník, ale je třeba dát pozor na zaplevelování. Použití najde i ve skalkách a na svazích.

Nároky: Polostín a propustné půdy.

Barvínek menší (Vinca minor)

Přízemní polokeřík (výška do 15 cm) pokrývá půdu a znovu zakořeňuje z výhonů. Listy má kožovité, vejčité, tmavě zelené barvy. Kvete v dubnu a květnu modře, bíle či fialově. V pozdním létě remontuje. Celá rostlina je mírně jedovatá.

Použití: Půdopokryvná dřevina i do stinných míst.

Nároky: Snáší sucho, slunce i zastínění. Je otužilý a nenáročný. Ve stinných podmínkách málo kvete.

Kdy a jak sázet

Ideální doba pro výsadbu stálezelených dřevin je od poloviny srpna do konce září. Růst nadzemních částí je v této době ukončen, ale dřevina má do zimy dost času, aby zakořenila. Pozdější termín výsadby není vhodný; nezakořeněné rostliny jsou velmi náchylné na vymrznutí.

Méně náročné na termíny výsadby jsou výpěstky v kontejnerech – můžete je sázet téměř po celý rok kromě zimního období. Jejich kořenový bal je většinou zavinut do jutových plachetek, které se časem rozpadnou, a není důvod je sundavat. Někdy se objevují baly opletené drátěným pletivem. Ani to neodstraňujte, pouze při výsadbě přestřihněte drát, kterým je koš utažen. Dřeviny vysazujte do předem připravených jam, které jsou o třetinu až polovinu větší, než je kořenový bal. Větší keře s baly o průměru nad 20 cm podsypte 3–5 cm hrubšího minerálního substrátu pro lepší odvádění vody, pak přidejte původní zeminu a na závěr použijte kvalitní zahradnický substrát. Půdu dobře utužte. Keř se snažte usadit do stejné výšky, v níž rostl ve školce.

VZRŮSTNĚJŠÍ KEŘE


Hlohyně šarlatová *(Pyracantha coccinaea)* Rozsochatý hustý trnitý keř je vysoký 2–3 m. Listy jsou po okrajích pilovité, mírně lesklé. Kvete bohatě koncem května bílými drobnými kvítky. Má výrazné plody žluté, oranžové nebo červené barvy. Plody, které vydrží na keři dlouho do zimy, milují ptáci. Použití: Výborně snáší řez, proto je ideální na zcela neprostupné živé ploty. Solitérní keře nádherně plodí. Nároky: Je nenáročná, snáší slunce, polostín, městské prostředí. I na půdu je nenáročná, výborně prospívá v bohatých půdách s neutrální reakcí.	Bobkovišeň lékařská *(Prunus laurocerasus)* Rozložitý, pomalu rostoucí keř je vysoký 2–3 m, listy podlouhle elipsovité, celokrajné, kožovité. Voňavé květy smetanové barvy se objevují v květnu v hustých hroznech. Plody jsou malé černé peckovičky. Rostlina je středně jedovatá, na podzim někdy opět mírně kvete. Použití: Vytváří husté porosty, a proto je vhodná na živé ploty (volně rostoucí i stříhané). Může se pěstovat i v nádobách, ale je nutné ji zabezpečit proti vymrzání a vysychání. Nároky: Chráněná polostinná stanoviště se zásaditou půdou. Obstojně snáší městské prostředí a sucho. Vyžaduje přikrývku kořenů, někdy namrzá, ale obráží ze zdravých částí.	Dřišťál (Berberis sp.) Hustě zavětvené, ostnité keře s drobnějšími kožovitými listy. Drobné, žlutooranžové květy se otvírají v květnu až červnu. Plody jsou modře ojíněné bobule. Celá rostlina je mírně jedovatá, dřevo je nápadně žluté. Nároky: Požaduje propustnou, ne příliš vlhkou půdu, polostín. Vhodná je zimní přikrývka. Použití: Větší druhy jako solitérní keře, méně vzrůstné do skalek, obrub nebo živých plotů v polostínu.

Péče po výsadbě

Odstraňte poraněné části, případně přehoustlé větve. Aby povrch půdy nevysychal, můžete jej pokrýt mulčem z drcené borky. Dřeviny velmi důkladně zalijte – alespoň 30 l na jeden keř. V prvním roce pak zalévejte jednou za čtrnáct dní, v době letních přísušků častěji, vždy větší dávkou vody. V dalších letech zalévejte podle potřeby a průběhu počasí. Rozhodně nevynechávejte zimní zálivku v době oblevy.

Přichystejte se na řez

Vhodnou dobou řezu stálezelených je začátek jara (období před rašením listů). Obvykle se provádí pouze zdravotní řez – odstranění starých, poškozených a nemocných větví. Stálezelené živé ploty (zimostráz, bobkovišeň) můžete v tomto období tvarovat hlouběji, protože plotostřihem poškozené listy brzy zakryjí nové. V pozdním létě ploty pouze řezem upravte. Při úpravě solitérních keřů s většími listy se snažte o co nejšetrnější zásah, abyste listy zbytečně nepoškodili. Proto pro řez používejte nůž nebo nůžky. Platí to pro druhy s většími listy, kde jsou zaschlé rány nápadné (bobkovišeň, pěnišník, cesmína).

Kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum)

Vzpřímeně rostoucí keř, vysoký 1–3 m. Má zajímavé rezavě chlupaté mladé větvičky. Plsť je i na spodní straně vrásčitých, kožovitých listů, které jsou na líci lesklé. Bílé květy kvetou v květnu až červnu. Zpočátku červené plody černají.

Nároky: Nejlépe jí vyhovuje polostín a hlubší živná půda, toleruje sucho.

Použití: Podrostová dřevina pod vyššími stromy, solitéra, volně rostoucí živé ploty.

Zajímavosti: Kvete na letorostech, a proto je nejlepším termínem řezu čas po odkvětu. Podobný je kříženec kalina pražská (Viburnum x pragense) s drobnějšími listy.

VZRŮSTNĚJŠÍ KEŘE

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium)

Stálezelené keře až stromy převážně kuželovitého tvaru. Tuhé listy jsou lesklé a na zubatých okrajích ostnité. Květy jsou nenápadné, zato bohaté lesklé, krásně červené peckovičky dřevinu nádherně zdobí velkou část zimy. Celá rostlina je jedovatá.

Použití: Překrásná solitéra nebo součást volných skupin.

Nároky: Mírně vlhké, těžší, živné půdy. Chráněná stanoviště, polostín. V zimním období se doporučuje přikrývka spodní části rostliny.