Skip to content

Výlet do borůvkového ráje

Nastal čas dozrávání prvního ovoce. V zahradě se hlásí o slovo borůvky, zimolez kamčatský, muchovníky, brusinky, později také třešně májovky a jahody. Kromě toho se lze těšit i z prvních kvetoucích květin.

Galerie

Nejvíce zájmu vzbuzují podle slov naší odborné poradkyně Jany Novákové borůvky. Jsou oblíbené a zdravé. Pravé borůvky (Vaccinium) ovšem potřebují ke zdárnému růstu kyselou půdu, a tak je často na zahradách plně nahrazují chuťově podobné druhy – zimolez kamčatský („kamčatské borůvky“) a muchovník („indiánské borůvky“). „Jejich výhodou, kromě toho, že rostou v běžné zahradní půdě, je také to, že zrají od časného jara. Představují tak naše první ovoce,“ podotýká Jana Nováková.

Plody nejranějších odrůd zimolezu kamčatského začínají dozrávat při vhodném počasí již v dubnu. Odrůdy se liší nejenom velikostí a tvarem bobulí, ale také jejich chutí.

Zimolez kamčatský 

Lidově se mu říká kamčatská nebo čukotská borůvka (Lonicera kamtschatica). Pochází ze severských oblastí Ruska, jde tedy o vysoce odolný mrazuvzdorný druh. Má krátkou vegetační dobu, listy začíná shazovat koncem léta, dorůstá výšky 1,5 až 2 metry. Některé odrůdy kvetou již na konci zimy nenápadnými žlutavými květy, původní odrůdy jsou cizosprašné – pro dobré opylení tedy potřebují aspoň dvě různé rostliny. Také u tohoto druhu již byly vyšlechtěny kvalitní samosprašné odrůdy. Bobule nejčasnějších odrůd začínají dozrávat již od dubna, pozdní druhy zrají až do léta.

Protáhlé modré bobule zimolezu kamčatského chutí připomínají borůvky. Plody jsou bohaté na vitaminy C a B a také na minerální látky, zejména na hořčík, draslík, hořčík, fosfor a vápník. Zimolez kamčatský se prodává nejčastěji v kontejnerech, lze jej tedy sázet v průběhu celé vegetační sezony. Potřebuje dostatečnou závlahu, ocení i přilepšení kompostem, přestože není na půdní živiny nijak zvlášť náročný.

Jana Nováková doporučuje povrch půdy zamulčovat štěpkou, která zabrání vysychání a růstu plevele, a z nových osvědčených odrůd (nejenom z Ruska) pak jmenuje například tyto: Altaj, Amfora, Amur, Atut, Bakczarskaja Jubilejnaja, Blue Triumph, Blue Velvet, Czelabinka, Doczenský Velikan, Duet, Fialka, Gordosť Bakczara, Honeybee, Leningradskij velikan, Morena, Nimfa, Průhonický letní, Rebeka, Roksana, Sinaja ptica, Siniczka, Tomiczka, Volchova, Vostorg, Wojtek, Zojka.

Náš tip

Zajímavostí je růžová borůvka Pink Lemonade. Má kompaktnější, užší vzrůst, dosahuje výšky do 1,2 metru. Plody mají atraktivní růžovou barvu a výbornou, sladkou chuť, která připomíná mix borůvek s kapkou citronu. Sklízí se ve druhé polovině srpna až září, plodí velmi dlouho a postupně.

Muchovníky 

Lidově se jim říká indiánské borůvky (rod Amelanchier) a jde rovněž o mrazuvzdorné rostliny. Kromě jednoho evropského druhu (muchovník oválný/vejčitý) pocházejí ze severoamerického kontinentu. Mezi nejznámější patří muchovníky Lamarkův, kanadský a olšolistý, jež se dají právem považovat i za okrasné dřeviny. Na jaře vykvetou hrozny jemně bílých květů a na podzim se listy zbarvují do živě oranžových a červených tónů a krášlí nejednu zahradu, hodí se i do živého plotu. Podle druhu a odrůdy zrají od května až do léta.

Také muchovníky jsou nenáročné, rostou v běžné zahradní zemině, nesnášejí ovšem zamokřené půdy. Nevyžadují žádnou zvláštní péči, snad jenom ochranu plodů sítěmi před ptáky. Jsou vděčné za občasné pohnojení kompostem, ale nutně ho nevyžadují, stejně jako pravidelnou zálivku. Jana Nováková doporučuje jednou za několik let keř prosvětlit.

Výborné sladké plody muchovníku jsou uspořádány v bohatých hroznech a zrají postupně podle druhu od května do léta.

Kromě často pěstovaných odrůd muchovníku (viz box, str. 54), včetně již zmíněného evropského druhu, jsou oblíbené i další kultivary. U muchovníku oválného/vejčitého (Amelanchier ovalis) je to například kultivar ´Helvetia´, který je více kompaktní a drobnější a dorůstá do výšky pouze 1 až 2 metry, stejně jako kultivar ´Edelweiss´, který byl vyšlechtěn pro chutnější plody.

Doporučit pěstitelům lze i muchovník hladký (Amelanchier laevis), keř nebo malý strom dorůstající do výšky 5 metrů, dále muchovník velkokvětý/Lamarckův (Amelanchier lamarckii), který v dospělosti dosahuje výšky až 8 metrů, a také muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia), keř dorůstající zhruba do 4 metrů, jehož plody dozrávají od června do července.

Kanadská borůvka

Nazývá se také zahradní, hroznovitá či americká. Správný název je ale borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum). Mrazuvzdorné keře bývají obvykle 1,5 až 2 metry vysoké, na jaře kvetou bílými až růžovými květy, v létě potěší chutnými plody a na podzim zdobí zahradu oranžovočervenými listy. Z požadavků zdůrazňuje Jana Nováková slunné stanoviště s kyselou půdou (okolo pH 4,5) a dostatek vláhy. Je vhodné občas přihnojit speciálním hnojivem na borůvky, povrch zamulčovat kůrou a staré výhony ostříhat.

Kanadské borůvky se dají pěstovat i v nádobách, ty by však měly být dostatečně velké. Pro pětileté rostliny je vhodná nádoba o objemu alespoň 45 litrů, naplněná směsí rašeliny a písku. Z odrůd Jana Nováková doporučuje například Berkeley, Big Chanler, Blau Perle, Bluegold, Bluecrop, Denise Blue, Duke, Early Black, Early Blue, Elliot, Goldtraube, Hannah´s Choice, Chippewa, Jersey, Meader, Nelson, Patriot, Polaris, Popins, Rubel, Sierra, Spartan, Star. 

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., www.janinyzahrady.cz