|
|
Nežli se pustíme do vlastní úpravy, položme si dvě základní otázky:
Co chceme? Chceme zahradu užívat především k rekreaci s co nejmenšími nároky na údržbu nebo naopak rádi zahradničíme? Má to být pestrá kolekce nejrůznějších dřevin a květin nebo minimalistická kompozice? Chcete raději sekat trávník nebo okopávat salát a mrkev? Nebo nic? Mnoho funkcí se dá spojit i na jednom pozemku, ale všechno většinou ne. Je to mimo jiné závislé i na předpokladech, které se dají vyjádřit druhou otázkou:
Co máme? Je naše zahrada prostorná nebo jen velmi malá? Máme pozemek uprostřed města nebo na okraji lesa? Máme skotačivé děti, psy, nebo ještě něco horšího? Máme šikovné ruce nebo solidní konto? Mezi důležitá kritéria dále náleží: Jak je to se sluncem? Kde a jak dlouho se drží stín? Fouká tu často nepříjemný vítr? Jaké máme půdní podmínky, je tu mazlavá plastelína na kamenném podloží nebo suchá a písčitá zem? Jak dalece si troufáme její vlastnosti změnit a upravit? Konkrétních otázek se najde samozřejmě ještě celá řada, ale již z uvedených jasně vyplývá, že celkový výsledek bude tvořit na straně jedné naše přání a na druhé naše možnosti. Mezi možnosti musíme zařadit i čas, za který chceme mít zahradu hotovou. Pokud si realizaci rozdělíme do více etap podle toho, že si časem zase našetříme nebo pomaleji sami odpracujeme, dá se vytvořit i přes méně příznivé podmínky kvalitní dílo.
Nestačí však otázky jen klást, ale neméně důležité je na ně i co nejzodpovědněji odpovídat. Dostaneme tak seznam všeho, co na zahradě chceme a co si můžeme dovolit: Dostatečně prostorná terasa pro rodinu i přátele se dá navíc před poledním žárem zakrýt dřevěnou pergolou s krásnými a vonnými rostlinami, u bazénu nebo jezírka se budeme naopak slunit. Na kvalitním trávníku se dají hrát rekreační sporty, na stinném a nikým nerušeném odpočívadle v zadní části zahrady najdeme vytoužený klid. Děti potřebují mít svůj koutek na hraní, možná se najde i vhodné místo pro záhonek petržele do polévky a na krytém místě umístíme kompost.
Pomocí živého plotu zakryjeme nepěkné pohledy a ochráníme své soukromí. Máme-li se však do okolí na co dívat, určitě si tam necháme průhled alespoň z některých částí zahrady. Zalesněný kopec, rybník, ale i pěkná architektura jako je starý kostel nám zprostředkují kontakt přes naše hranice.
V zahradě budou vysázeny stromy, keře, růže a květiny v takovém druhovém složení a množství, aby to odpovídalo našim tužbám a představám, ale zároveň bylo vhodné i pro stanoviště, které jsme vybrali. Správné druhy rostlin, hustota výsadby, mulčování a další opatření výrazně sníží nároky na údržbu a namáhavé ruční práce. Pravdou ovšem je i to, že co pro někoho je dřina a lopota, pro druhého je příjemnou a tvůrčí seberealizací. Při rozvahách, který druh na zahradě chceme a který určitě ne se řídíme především vlastním vkusem a zkušeností. Důležitým faktorem však bude i náročnost na pěstování. Některé rostliny, především stromy a keře, jsou zpravidla skromné a často desítky let jim nemusíme věnovat mnoho práce; naopak celá řada květin jako růže, mnohé cibulnaté a hlíznaté a velká rodina trvalek a letniček, se bez pravidelné péče neobejdou. Na zahradu se však nedíváme jen na jaře nebo v létě, proto v ní mají být obsaženy i takové rostliny, které ji krášlí i v ostatních měsících: Stálezelené druhy jsou důležité především v zimě, kdy svou barvou a texturou tvoří výrazné dominanty. Podzimní zbarvení mnoha listnatých stromů a keřů je doslova fantastické a v usínající zahradě o to cennější. Přesto: jaká by to byla zahrada bez jarních sněženek, tulipánů, narcisů a kvetoucích keřů a léto bez květů růží, trvalek a letniček? Zahradu je třeba členit nejenom horizontálně, tj. z nižších rostlin, ale i vertikálně. Proto se nebojme i větších stromů a mohutnějších skupin keřů, pokud máme dostatek místa. Zahrada má být pestrá nejen barvami, ale i strukturami po celý rok.
Standardní součástí zahrad se dnes stávají i automatické závlahové systémy a osvětlení. Pokud požadujeme kvalitu a spolehlivost, musíme šáhnout hlouběji do kapsy. Vzhledem k velkým teplotním výkyvům našeho klimatu se to však vyplácí. Chceme-li moderně a pokrokově myslet, věnujeme přiměřenou pozornost i ekologii. Zahrada je sice více-méně umělým lidským výtvorem, ale přesto i v ní jako všude jinde přírodní zákony fungují. Vhodné druhy rostlin nám významně pomáhají v boji proti škůdcům, jiné čistí vodu v jezírku, další brání v rozrůstání plevelům. Jinou formou jsou například ozeleněné střechy nebo zachytávání dešťové vody na zalévání. Ekologie v zahradě znamená především více přirozenosti a život bez jedů a zbytečné chemie.
V neposlední řadě se musíme také zamyslet nad tím, co jsme schopni si naplánovat, sehnat a udělat sami a na co potřebujeme odborníka. Především tehdy, když chápeme zahradu jako dílo tvořící architektonickou jednotu s domem se všemi náročnějšími požadavky na kompozici a styl, se přítomnost specialisty vyplatí. Pokud je pro nás zahrada spíše otázkou domácího kutilství, vystačíme si zpravidla sami nebo s přispěním místního zahradníka, který poradí nebo i zahradu realizuje. Říká se, že na počátku bylo slovo, to je pravda; u zahradníků jsou to však otázky a odpovědi tvořící základ, na kterém budujeme tu naši správnou zahradu.
text: Jiří Prouza foto: autor |
Mnoho majitelů pozemků přemýšlí již při projekto-vání domu i o budoucí zahradě. Často sice nemají žádnou konkrétní představu o tom, jak by měla vypadat, ale něco už přece jen vědí: Například chtějí jezírko, terasu, trávník. Podobně je tomu i u starších nebo zanedbaných zahrad, kdy by s nimi bylo třeba „pohnout“, ale neví se dost dobře, jak.
