K čemu je vlastně takový kompost dobrý? K tomu, aby pomohl naplnit jednu z blahodárných funkcí našeho životního prostředí, kterou je funkce koloběhu živin: všechno, co jsme z půdy získali, je třeba do ní zase navrátit a koloběh tak stále opakovat.
Dnes tvoří biologická složka 40 až 60 % obsahu našich odpadkových košů. Většina odpadu se uchovává na skládkách, ze kterých se živiny nemohou do půdy dostat. Zemědělská půda degraduje a dochází k její erozi. Pokud se však rozhodnete odpad biologického původu doma zpracovat, můžete tento koloběh podpořit. Navíc se rázem zbavíte více než poloviny veškerého odpadu! To se může do budoucna, kdy se budou zvyšovat poplatky za svoz odpadu, vyplatit i finančně. Ideální je samozřejmě kompost zahradní, najdou se však i jiné varianty: využít svoz biologického odpadu ve vašem městě, nebo odpad zpracovat v domácím vermikompostéru.
A co s takovými zpracovanými živinami v podobě kompostu? Je to výživné hnojivo. Každý rok ho můžete zaorat do půdy, ve které pěstujete zeleninu. Je třeba ho pouze smísit se starou půdou, aby k němu měly rostliny dobrý přístup. Také balkonové rostliny budou za „novou mízu“ opravdu rády. Na zahradě i balkoně tak nebudete potřebovat umělá hnojiva. Smíchat ho můžete i s jinými komponenty a obohatit tak substrát pokojových rostlin.
Stará dobrá klasika
Máte-li zahradu, nebojte se obnovit éru zahradních kompostů. Kromě přehrabání jednou až dvakrát do roka a následného prosetí hotového kompostu nevyžaduje žádnou údržbu. Jen je třeba si rozmyslet, co a v jakém množství do něj vyhodit. Kompost by měl mít plochu alespoň 1 m2, ideální jsou dvě komory. Může být zděný, dřevený nebo dokonce z proutí – fantazii se meze nekladou. Na dno vložte větší větve, teprve na ně házejte biologický odpad. Díky tomu může spodem odtékat tekutina ze zbytků.
Skladba a pravidla
Kompost je třeba skládat z uhlíkatých a dusíkatých částí, jednodušeji řečeno ze suchých a mokrých, z hnědých a zelených částí. Čím starší materiál, tím více v sobě obsahuje uhlíku. Bývá také tvrdší, tmavší a sušší: větve, štěpka ze dřeva, proložky od vajec a ruličky od toaletního papíru, piliny, sláma, listí stromů, čajové sáčky, kávová sedlina. Dusíkaté, tedy mokré a zelené části jsou: ořezky ze zeleniny a ovoce, rostliny, čerstvě posekaná tráva, natě ze zeleniny. Zda je kompost optimálně vlhký, napoví takzvaná pěstní zkouška: kompost vezměte do dlaně a stiskněte. Pokud z něj teče voda, je příliš vlhký. Pokud nedrží vůbec pohromadě, je moc suchý. Podle potřeby doplňte suché části, nebo kompost polijte vodou.
Zahradní kompost potřebuje provzdušnit – nejméně jednou za rok, ideálně dvakrát. Postačí k tomu klasické vidle: kompost proházejte tak, aby se přeskupil. Tím se proces rozkladu materiálu doslova nastartuje.
Každé jaro, když začne svítit slunce, se kompost zahřeje (často až na 70 °C) a proběhne v něm proces zvaný hygienizace. Vysoká teplota odstraní plísně, bakterie a semínka plevele a kompost tak bude připraven k použití: krásně kyprý a voňavý.
V kuchyni prakticky
Aby bylo pro vás kompostování radostí a nikoli starostí, utvořte pro něj vlastní proces. Nejdříve si pořiďte nádobu, kterou budete na ukládání bioodpadu používat. Měla by mít pokličku a dobře se držet v ruce. Můžete ji vyložit novinovým papírem či kompostovatelnými sáčky. Papírové sáčky budou zároveň tvořit uhlíkatou složku kompostu.
Myslete i na to, že se po nějaké době začne odpad rozkládat, a tedy i zapáchat. Ze zkušenosti to nastane zhruba za 2 až 3 dny i déle, podle teploty v místnosti. Není tedy třeba po každé přípravě jídla běžet hned ke kompostu.
Prodloužit tuto dobu umí speciální koše na kompost – jsou ze všech stran prodyšné. Vyloží se kompostovatelným sáčkem a odpad v nich vydrží déle „čerstvý“, nebude tedy zapáchat.
.jpg){kind=small}