Tonička: Schodiště a podlahy

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Nejprve jsme museli veškeré linoleum a gumové hrany, důkladně přilepené „poctivou“ vrstvou epoxidového lepidla, pečlivě odstranit. Nebylo to ani trochu snadné, na několika místech lepidlo drželo natolik, že bylo nutné je seškrabávat špachtlí centimetr po centimetru. Po odstranění staré krytiny jsme schody postupně za použití odstraňovače starých nátěrů vyčistili od zbytků lepidla a okrového emailu.

Práce to byla úmorná, nicméně výsledek za to rozhodně stojí. Po několika týdnech čištění se nám naskytl úchvatný pohled na krásné točité schodiště vedoucí z přízemí až do druhého patra. Po krátké úvaze jsme se rozhodli, že jej dále nebudeme nijak povrchově upravovat, a tak necháme vyniknout kvalitní a pohledově velmi pěkný betonový povrch jednotlivých schodů.

Dalším posunem, ke kterému v této etapě rekonstrukce naší vilky došlo, bylo vybetonování podlah na verandě, v obou koupelnách, v komoře a na WC. Tímto krokem byla v podstatě dovršena i realizace podlahového topení, jehož rozvody postupně zakryla betonová mazanina.

V této souvislosti je namístě zmínit, že v případě podlahového topení je vždy nezbytné do betonové mazaniny přidat tzv. plastifikátor, který zajistí betonové podlaze potřebnou pružnost. Ze stejných důvodů je nutné mezi betonovou mazaninou a obvodovými zdmi místnosti zachovat dilatační spáru, která umožní případný pohyb podlahy v návaznosti na tepelné změny způsobené v topné sezoně právě podlahovým topením.

Totéž pak platí i pro podlahové krytiny (v našem konkrétním případě se jedná o dlažbu). Po jejím obvodu musí být použita pružná spárovací hmota. Po vybetonování byly tedy všechny podlahy ve zmíněných prostorách domu připraveny na pokládku dlažby. Na verandě a v komoře jsme pokládali repasované původní betonové dlaždice a v koupelnách a na WC bílou skleněnou mozaiku.

Nová krása starých prken

Po odstranění několika vrstev linolea, z nichž první byla položena kolem 16. července 1948 (toto přesné datum jsme dovodili z desítek exemplářů téhož výtisku novin, které jsme pod první vrstvou našli), jsme objevili krásné prkenné podlahy, které byly, až na jednu výjimku, ve velmi zachovalém stavu. Proto jsme se rozhodli je zachovat a renovovat.

Výjimkou byla dřevěná podlaha v obývacím pokoji, na několika místech zcela ztrouchnivělá, takže nebylo možné ji zrenovovat. Rozhodli jsme se tedy, že ji kompletně vybouráme a na její místo necháme položit prkennou podlahu zcela novou, a to tradičním způsobem.

Truhlář, který tuto zakázku realizoval, nejprve usadil a mezi sebou ukotvil několik masivních trámů (tzv. polštářů). Prostor mezi nimi jsme nechali vyplnit keramickým kamenivem Liapor, které má výborné termoakustické vlastnosti, tedy slouží jako tepelná izolace i jako izolace proti kročejovému hluku. Poté postupně začala vznikat nová podlaha ze smrkových prken.

Problémovým bodem pokládky bylo co nejpřirozenější napojení na původní dřevěnou podlahu v kuchyni. Truhlář si s tímto nelehkým úkolem poradil na výbornou. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dvěma podlahami musela být zachována dilatační spára, zakryli jsme ji přechodovou podlahovou lištou. Lišta zároveň opticky potlačila problém s tím, že spáry staré a nové podlahy na sebe nenavazovaly (prkna měla různou šířku). Zvolením tmavšího odstínu nátěru se podařilo obě podlahy sjednotit též pohledově.

Hned po položení podlahy v obývacím pokoji přišly na řadu všechny ostatní dřevěné podlahy v domě. V kuchyni v přízemí a v pokoji v prvním patře byly původní prkenné podlahy ve výborném stavu, bez známek jakéhokoli poškození nebo napadení červotočem.

Podlaha v pracovně měla více defektů ve dřevě a původní červenohnědý nátěr byl prošlapaný až na dřevo, ale celkový stav byl přijatelný. Všechny dřevěné podlahy byly postupně zbroušeny až na čisté zdravé dřevo a zbaveny veškerých nečistot, které se postupně usadily ve spárách.

Jako povrchovou úpravu všech prkenných podlah v domě, tedy včetně té nové v obývacím pokoji, jsme zvolili přírodní rostlinné vosky v různých barevných provedeních; v obývacím pokoji, v kuchyni a v ložnici byl použit rostlinný vosk Saicos v odstínu ořech a do pracovny jsme zvolili tentýž nátěr, avšak v bílé barvě.

Jako finální nátěr byl aplikován transparentní rostlinný olej od téhož výrobce v provedení polomat. Je vodoodpudivý a chrání podlahu před poškozením.

Oba typy nátěrů jsou vyrobeny výhradně z přírodních složek, snadno se obnovují a zároveň dávají, na rozdíl od laku, vyniknout přirozené struktuře dřeva.

Repasovaná dlažba 

Všechny betonové dlaždice, jež jsme na začátku rekonstrukce opatrně vybourali a poté pečlivě vyčistili, byly použity na podlahu v zádveří a v komoře vedle kuchyně. Realizací tohoto nesnadného úkolu jsme pověřili pana Milana Hansíka, který nám také obkládal koupelny. Nejprve poskládal všechny dlaždice nanečisto dle předem připraveného kladečského plánu. Dlaždic jsme měli dostatek, takže bylo z čeho vybírat.

Staronová dlažba v obou prostorách domu působí velmi autenticky a nikoho by ani nenapadlo, že se pod ní skrývá podlahové topení. Na chodbě v přízemí a v prvním patře, kde staré podlahy zůstaly, bylo ještě třeba doplnit chybějící nebo vyměnit popraskané betonové dlaždice, které by jinak kazily celkový dojem. I s tímto problémem si pan Hansík poradil na výtečnou a výsledek působí zcela autenticky. 

Dalším krokem v této závěrečné fázi rekonstrukce byla kompletace ústředního plynového vytápění. Kromě instalace plynového kotle a zásobníku teplé vody do prádelny v suterénu zahrnovala též montáž chromových trubkových radiátorů do koupelen a na WC. I to se samozřejmě neobešlo bez obtíží, neboť, jak jsem se již zmínil dříve, skleněné obklady jsou velmi tvrdé, ale snadno praskají a vrtání do skla je dosti problematické.

V Toničce byly zdárně dokončeny všechny stavební práce a přichází na řadu závěrečná povrchová úprava stěn. Rozhodli jsme se, že všechny prostory v domě pouze vybílíme vápnem, a to hned z několika důvodů. Tím nejpodstatnějším je fakt, že vápno má skvělé dezinfekční účinky a velmi účinně tak zabraňuje případné tvorbě plísní. Neméně důležité je i to, že vápno je paropropustné, a umožňuje tedy stěnám „dýchat“, což v případě zcela nových omítek není vůbec zanedbatelné. Do třetice, jedná se o bezkonkurenčně nejlevnější způsob, jak vymalovat celý dům.