PORADNA: Vyvlastnění pozemku - občan versus stát

Odpovídá: JUDr. Pavel Kiršner, Advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner:

Problematiku vyvlastnění momentálně upravuje zákon o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. Obecně platí, že vyvlastnění může být provedeno pouze za přesně vymezeným účelem. Tento účel však nestanoví přímo zákon o vyvlastnění, nýbrž jej svěřuje zvláštním zákonům. Účel vyvlastnění se označuje také jako expropriační titul.

Konkrétní účely, kvůli jejichž realizaci je možné přistoupit k vyvlastnění, jsou stanoveny zákonem a jsou vymezeny jednak v § 170 stavebního zákona a jednak v dalších zvláštních předpisech, např. v zákoně o ochraně přírody a krajiny, silničním zákoně, vodním zákoně, zákoně o pozemních komunikacích či síťových zákonech.

Další podmínkou je tzv. veřejný zájem. Veřejný zájem představuje snahu o udržování a ochranu celospolečensky významných hodnot. K vyvlastnění lze přistoupit až v momentě, kdy s vlastníkem nelze dosáhnout dohody k získání pozemku nebo stavby. Dle zákona o vyvlastnění je nutné, aby veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažoval nad právy vyvlastňovaného. Existenci veřejného zájmu a jeho převahu nad individuálními právy vlastníka pozemku nebo stavby posuzuje vždy v konkrétním případě vyvlastňovací úřad.

Následující podmínkou je soulad s cíli a úkoly územního plánování, a to v případě, že v souvislosti s vyvlastněním dochází ke změně ve využití nebo v prostorovém uspořádání území. Vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. To postihuje dvě možné situace. Zaprvé jde-li postihnout menší území než větší, postihuje se to menší (např. jen pole, nikoliv pole i les) a zadruhé to znamená, že postačilo-li by k účelu vyvlastnění pouhé zřízení věcného břemene, není nutné rovnou přistupovat k vyvlastnění, kterého má být užito až jako poslední možnosti.

Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému. Vyvlastněním spočívajícím v odnětí vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě zanikají všechna práva třetích osob k vyvlastněnému pozemku nebo stavbě, není-li dále stanoveno jinak.

Za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému VŽDY náhrada, a to ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby včetně jejich příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického ­práva k nim nebo ve výši ceny práva odpoví­dajícího věcnému břemenu, došlo-li k omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene nebo došlo-li k odnětí nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Dohodne-li se vyvlastňovaný s vyvlastnitelem, je možné, aby se namísto náhrady zmiňované výše vyvlastňovanému poskytl jiný pozemek nebo stavba. Právo na vyrovnání rozdílu v ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby tím není dotčeno.

Z uvedeného vyplývá, že podmínek, kterých musí být splněno, aby mohlo platně dojít k vyvlastnění, je poměrně dost a že institut vyvlastnění by skutečně měl být užíván až jako poslední možná alternativa k vyřešení problému.