Jak se zbavit pohledávky

Valnou část „obvyklých“ pohledávek postoupit lze. Jde většinou o pohledávky z běžného obchodního i občanského styku. Kupříkladu není problém postoupit pohledávky z nájmu nemovitosti. Jedinou překážkou by bylo, kdyby takové postoupení odporovalo předchozí dohodě s dlužníkem. Jinak řečeno, není-li takové dohody, pozdější nesouhlas dlužníka již roli nehraje. Existují sice i další zákonné překážky postoupení pohledávky, avšak ty nejsou z hlediska našeho pojednání příliš důležité.

Postoupení v praxi

Věřitel, který se chce své pohledávky zbavit (terminologií civilního práva „postupitel“), ji může postoupit bezplatně, ale pochopitelně (a asi i pravděpodobněji) za úplatu. Postupník, tedy nový věřitel, pak vstupuje do práv původního věřitele vůči dlužníkovi v rámci této pohledávky.

Aby byl dlužník zavázán plnit přímo postupníku, a nikoli postupiteli, musí buď postupitel dlužníka o postoupení a osobě nového věřitele informovat, anebo mu takové postoupení musí prokázat věřitel nový – postupník. Dlužník může užít proti postupníkovi veškeré námitky, které by byl mohl užít proti postupiteli; tím se míní především právní námitky typu promlčení, započtení a jiné. Účelem této zásady je zachovat princip, podle kterého postoupením pohledávky se nemůže situace dlužníka právně zhoršit. Je-li pohledávka postoupena za úplatu, neručí postupitel novému věřiteli za dobytnost pohledávky, ledaže by se k tomu písemně výslovně zavázal.

Kdy má postoupení pohledávky smysl

Nabízí se otázka, kdy je postoupení pohledávky pro věřitele výhodné. Je tomu tak zejména tehdy, má-li na pohledávku mimořádně výhodnou cenovou nabídku a může mít tedy z postoupení zisk, anebo naopak tehdy, kdy naděje na vymožení pohledávky jsou extrémně malé a postoupení pohledávky na specializovaný subjekt, který se vymáháním pohledávek profesionálně zabývá (zpravidla to bývá právnická osoba), je jednou z mála možností, jak získat zpět alespoň část dlužné částky.

Je zřejmé, že je na místě vybrat si k tomuto účelu firmu, která je na trhu zavedená a není proslulá jakýmikoli nezákonnými praktikami při vymáhání pohledávek. Na úspěšném vymáhání se u takového subjektu podílí řada zaměstnanců včetně právníků, kteří dbají na nastavení náležitého režimu při právním vymáhání pohledávky.

Je ovšem na místě připomenout, že kdyby se postupník při vymáhání pohledávky nechoval v souladu se zákonem, za toto své počínání by pochopitelně odpovídal zcela sám; postupitel, který se pohledávky v jeho prospěch zbavil, za způsob vymáhání pohledávky postupníkem v žádném případě neponese odpovědnost.

Co je psáno, to je dáno

Důležitým předpokladem platného postoupení (odborně nazývaného též „cesse“) je zejména řádná identifikace postupované pohledávky ve smlouvě mezi postupitelem a postupníkem. Nepostačuje tedy, že ve smlouvě je uvedeno, že postupitel postupuje na postupníka určitou pohledávku v nějaké specifikované výši, ale je nutno uvést i právní důvod, ze kterého pohledávka vznikla, jakož i přesně a správně identifikovat osoby jak postupníka a postupitele, tak i dlužníka.

Jen tak se smluvní strany vyhnou neplatnosti postupní smlouvy. V případě její neplatnosti by se postupník nestal majitelem převáděné pohledávky a dlužník by se v soudním sporu s ním ubránil poukazem na tuto neplatnost. Na místě je rovněž zmínit, že podle zákona může na žádost postupníka postupitel vymáhat pohledávku i po jejím postoupení, a to sice vlastním jménem, nicméně na účet (ve prospěch) postupníka.

CO ŘÍKÁ ZÁKON

Institut postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník.

Ustanovení § 524 praví: „Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.“

Z toho vyplývá, že u postoupení pohledávky je nutná písemná forma. To není vždy pravidlem, vždyť třeba k platnému uzavření smlouvy o půjčce stačí ústní dohoda. Zákonodárce nám tím sděluje, že zájem na právní jistotě zde převažuje nad jinak obvyklým požadavkem na bezformálnost právních úkonů.

Rada pro věřitele i dlužníka

Jako v případě jiných právních institutů je i při postupování pohledávek nutno vážit nejen jejich případnou efektivitu pro kteroukoli smluvní stranu, ale i dopad na vztahy s třetími osobami, zejména dlužníkem. Dále je nutné dbát na splnění všech zákonných náležitostí při sepsání postupní smlouvy, jakož i při dalších právních úkonech. I zde se, zejména v případě pohledávek s vyšší hodnotou, vyplatí v předstihu navštívit odborníka (nejlépe advokáta) a poradit se o správnosti chystaných kroků.

Jsme-li naopak na straně dlužníka a chceme se vyhnout případné změně v osobě věřitele (tedy např. postoupení na „vymáhací“ společnost), je na místě trvat na tom, že do smlouvy s věřitelem bude včleněna klauzule o zákazu postoupení pohledávky na třetí osoby.