S exekutorem v zádech

V prvé řadě je třeba říci, že tentokrát se nebudeme na věc dívat z pohledu dlužníka, jemuž exekutor již klepe na dveře, nýbrž z pohledu věřitele, který chce vymáhat svůj dluh prostřednictvím exekuce, tedy nedobrovolného zpeněžení majetku dlužníka za účelem uspokojení své pohledávky. V takovém případě ovšem musí mít k dispozici tzv. exekuční titul. Toto řešení je standardní a shodné v zásadě na celém světě.

Co je exekuční titul

Exekučním titulem je v první řadě pravomocný rozsudek ukládající dlužníkovi plnění. K jeho získání je především třeba vyhrát „normální“ soudní řízení. Nicméně jsou i další druhy exekučních titulů; řada z nich však je aplikovatelná jen na praxi úřadů, které mohou samy vydat rozhodnutí, které pak následně i nechají exekučně vykonat (notoricky známé budou patrně výměry či výkazy nedoplatků od finančních či jiných úřadů apod.).

Běžný věřitel má k dispozici ještě jeden stále používanější nástroj, a tím je notářský či exekutorský zápis s tzv. doložkou přímé vykonatelnosti. Spočívá v tom, že s dlužníkem podepíšete dohodu (nebo třeba i smlouvu o půjčce, ale i smlouvu nájemní či jinou), v níž dlužník výslovně svolí, aby v případě neplnění jeho závazku tento zápis sloužil k přímému vykonání jako exekuční titul. Pak v případě jeho prodlení s placením nemusíte absolvovat standardní soudní řízení a můžete se obrátit rovnou na exekuční soud s návrhem na nařízení exekuce. Je zřejmé, že ne vždy se podaří dlužníka k takové dohodě přimět, ale v praxi to docela často funguje v situaci, kdy věřitel, který již má splatné pohledávky vůči neplatícímu dlužníkovi, tomuto dlužníku navrhne nový splátkový kalendář ve formě dohody, avšak pouze s podmínkou, že tato dohoda již bude mít formu přímo vykonatelného zápisu sepsaného notářem či exekutorem.

Návrh na nařízení exekuce

Jsme-li ve stadiu, kdy již třímáme v ruce exekuční titul, ještě to neznamená, že můžeme začít rovnou vykonávat exekuci. Nejprve musíme zaslat soudu, případně i konkrétnímu exekutorovi návrh na nařízení exekuce. (V tomto článku úmyslně odhlížíme od toho, že stále existuje paralelní možnost použití tzv. „výkonu rozhodnutí“ soudem, který ovšem zpravidla není tak efektivní jako exekuce prostřednictvím soukromých exekutorů).

Řada exekutorů má vzor takového návrhu na svých webových stránkách, ale i bez tohoto návodu lze shrnout, že k takovému podání postačí příslušnému soudu (tj. okresnímu či obvodnímu soudu, v jehož obvodu má dlužník bydliště či sídlo), poslat návrh, k němuž je přiložen originál exekučního titulu (jestliže jde o soud shodný se soudem, který rozhodoval i původní spor s dlužníkem, postačí kopie exekučního titulu).

Nezbytnou náležitostí návrhu na exekuci je i určení, kterého exekutora věřitel navrhuje pověřit provedením exekuce. Tomu pak bude exekuce svěřena. Většina soudů je schopna dané usnesení vydat do dvou až čtyř měsíců od podání návrhu na exekuci. Stran promlčení práva přiznaného exekučním titulem platí, že domáhat se exekuce u soudu lze do 10 let od vydání takového titulu (až na výjimky plynoucí z obchodního zákoníku). Poté již by dlužník mohl vznést s úspěchem námitku promlčení.

ZVLÁŠTNOSTI EXEKUČNÍHO PRODEJE NEMOVITOSTI

1. Jakmile je rozhodnuto, že se bude nemovitost dlužníka dražit v exekuci, zašle exekutor vyrozumění o dražbě i všem zástavním věřitelům, kteří mají zástavní právo na dražené nemovitosti. Ti mají následně při rozdělování výtěžku dražby přednost i před tím věřitelem, který exekuci zahájil. Tyto okolnosti musí věřitel a exekutor zvážit, než přikročí k exekuci prodejem nemovitosti. Mohlo by se totiž stát, že pomůže získat peníze od dlužníka jiným, nikoliv však sobě.

2. Oprávněný (věřitel), který si „brousí zuby” na nemovitost povinného (dlužníka), si musí rovněž uvědomit, že sám je vyloučen z okruhu osob, které jsou oprávněny dražit v průběhu dražebního jednání. Není tedy možné, aby zaplatil za nemovitost peníze, které následně získá (vedle nemovitosti) zpátky.

3. Je také nutno počítat s tím, že v exekuční dražbě může být nemovitost prodána za cenu nižší, než je cena tržní, a to zejména v dražbě opakované, v níž se po první neúspěšné dražbě vyvolávací cena samozřejmě snižuje.

Další průběh exekuce

Jakmile je exekutor soudem pověřen k zahájení exekuce, může začít obstavovat dlužníkův majetek, a to i když se dlužník proti usnesení o nařízení exekuce odvolá. V takovém případě však musí exekutor vyčkat s prodejem obstaveného majetku do té doby, než nařízení exekuce nabude právní moci. Mezi hlavní způsoby exekuce na peněžitá plnění patří exekuce formou srážek ze mzdy, exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí dlužníka, exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu a některé další formy. Pokud jde o náklady exekučního řízení, hotové výdaje exekutora a odměnu exekutora, která činí určitou procentní část z vymoženého plnění, zákon ukládá dlužníku, aby hradil i je. Pověření exekutora se vztahuje i na vymožení těchto nákladů a své odměny.

Konec exekuce

Obecně platí, že exekuce končí až úplným vymožením pohledávky pro věřitele, jakož i vymožením veškerých nákladů exekuce a odměny exekutora. Nicméně o vymožení a tedy ukončení exekuce se zpravidla zvláštní rozhodnutí nevydává. Exekutor by pouze měl „odblokovat“ další případně zablokovaný majetek dlužníka, jakmile je zřejmé, že exekuce již pokračovat nebude.

Pozor na nedobytné dlužníky

Stranou tohoto článku musí zůstat z pochopitelných důvodů některé otázky, které zatím ani soudní praxe neřeší jednotně. Jde zejména o to, zda v případě, kdy je dlužník naprosto „nedobytný“ a není tedy možno docílit vymožení ani pohledávky ani nákladů, má exekutor právo na uhrazení nákladů od věřitele. Tyto otázky se staly předmětem rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu ČR, avšak výsledky zatím nejsou zcela jasné. V každém případě věřitel musí počítat s tím, že jestliže navrhne exekuci na dlužníka, o kterém je notoricky známo, že nevlastní žádný postižitelný majetek, může se stát, že na exekuci ještě „prodělá kalhoty“.