|
Pro lepší názornost nejdříve shrneme podstatu dotazu. Plyne z něj, že čtenářka je majitelkou staršího rekreačního objektu situovaného od pozemkové hranice cca 0,60 m, přičemž její sousedé v době, kdy na chatu nejezdila, začali stavět dům s garáží o rozměrech 8 m x 14, 6 m, a to ve vzdálenosti 1,85 m od společné pozemkové hranice, přestože ji měli v souvislosti s přípravou na ohlášení své stavby stavebnímu úřadu informovat dopisem o jiném záměru. Na stavební úřad pak údajně předložili odlišný projekt, čímž se ovšem nechce stavební úřad zabývat. Spokojil se jen s podacím lístkem z pošty, aniž by ohlášení předložené sousedům viděl. Je zřejmé, že jde o stavbu rodinného domu, případně rekreačního objektu.
Ohlášení = zjednodušený povolovací procesPředně je třeba uvést, že podle § 104 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „SZ“, lze stavby pro bydlení a pro rekreaci do 150 m² zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím realizovat na základě ohlášení, tedy zjednodušenou formou povolovacího procesu. Bohužel tak nešťastně upraveného, že se lze v případě stavebníků bez skrupulí setkávat právě i s takovými případy, jako je výše popsán.
Ohlášení jen se souhlasem sousedůPři vymezení předpokladů povolení stavby rodinného domu formou ohlášení SZ v § 104 odst. 1 mimo jiné stanoví, že spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich; ti mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky. Ono prokazatelné seznámení vlastníků sousedních nemovitostí se záměrem stavebníka je tedy nezbytnou přílohou k ohlášení, bez níž nelze proces, na jehož konci je souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby, ať již formou písemného sdělení nebo i bez něho (viz § 106 odst. 1 SZ), skončit. A znovu zdůrazňuji, že stavebník musí o svém stavebním záměru informovat své sousedy prokazatelným způsobem. Obsah tohoto požadavku však již SZ nedefinuje – a přitom by stačilo tak málo. Stanovit, že se jím rozumí písemné vyjádření sousedů na situačním výkresu projektové dokumentace, pokud jde o stavby ohlašované podle § 104 odst. 2 písm. a) až d) SZ, čímž by byl pokryt i daný případ. U ostatních ohlašovaných staveb by bylo toto písemné vyjádření sousedů součástí jednoduchého technického popisu či jednoduchých stavebních nebo montážních výkresů stavby.
|
|
|
Průkaz o informování sousedůZ pohledu SZ tedy musí stavební úřad zkoumat, jaká že to vlastně proběhla mezi stavebníkem a jeho sousedy komunikace. Zda při ní stavebník skutečně seznámil své sousedy s pravým stavebním záměrem, tedy právě s tou stavbou, kterou mu nakonec ohlásil. Odpověď na tuto otázku totiž musí mít stavební úřad najisto postavenou, nemá-li postupovat v rozporu s požadavkem SZ, a za její zdárné objasnění také odpovídá. Jinak by požadavku zákonodárce na prokazatelné informování vlastníků sousedních nemovitostí nevyhověl. Vzdor tomu řeší tuto otázku vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, poněkud odlišně. Podle jejího § 3 poslední věty se totiž k ohlášení připojí přílohy uvedené v části B přílohy č. 1 této vyhlášky, a v ní se pod bodem 4. uvádí k dokladu o informování vlastníků sousedních pozemků u staveb ohlašovaných podle § 104 odst. 1 SZ toto:
|
|
„Tímto dokladem stavebník prokazuje, že informoval uvedené osoby o svém záměru; z dokladu musí být zřejmé datum poskytnutí této informace. Pokud nedojde k osobnímu jednání, je dokladem o informování dopis zaslaný doporučeně na dodejku v souladu se zákonem o poštovních službách“.
Rozpor vyhlášky se zákonemV daném případě stavebníci s tazatelkou zřejmě osobně nejednali, když ji se svým záměrem „seznámili“ poštou. Tato forma ale podle mého soudu neodpovídá shora uvedenému požadavku SZ, respektive prováděcí předpis vydaný orgánem státní správy (uvedené znění vyhlášky) se v tomto směru dostává do rozporu s ním. Copak lze naplnění určité důležité skutečnosti (prokazatelné seznámení s ní) odvozovat od dokladu (poštovní dodejky), jenž s ní nemá vůbec nic společného?
Pokud si vzpomínám, odesílatel na dodejce vyplňuje pouze adresy příjemce a odesílatele, nic víc. Nelze z ní proto ani zjistit, co v zásilce, k níž se tato dodejka váže, vlastně bylo. Zda stavebník svému sousedovi Oldovi např. zrovna negratuloval k svátku, zda v obálce vůbec něco bylo, tedy zda nebyla např. i prázdná, či zda skutečně čirou náhodou a samozřejmě neúmyslně došlo k politováníhodné záměně jejího obsahu. Krátce řečeno, z dodejky nelze o stavebním záměru stavebníka vůbec nic zjistit, a proto ji nepokládám s ohledem na požadavek zákona „o prokazatelném informování vlastníků sousedních nemovitostí o stavebním záměru“ za důkaz použitelný při ohlašování staveb. V tomto směru je podle mého soudu vyhláška v rozporu se SZ. Je pro mě přitom nepochopitelné, že uvedenou skutečnost prokazuje stavebnímu úřadu stavebník svým dokladem, namísto toho, aby ji prokazoval dokladem získaným od svých sousedů.
Zpochybnění ohlášeníNa druhé straně rozumím postupům stavebních úřadů, pro něž je v rozhodovacím procesu (na rozdíl od soudů, které se při rozhodování konkrétního případu nemusí řídit podle nich vadným zněním vyhlášky) zcela nepřípadné neakceptovat podzákonný právní předpis, v dané věci navíc svého ústředního orgánu státní správy, Ministerstva pro místní rozvoj. Když však již popsaná situace nastane, na kom jiném by měla být povinnost prokázat skutečný stav věci, než na stavebnících samotných? Povinnost doložit, že o svém stavebním záměru prokazatelně informovali vlastníky sousedních nemovitostí, je ostatně stíhá od samého počátku. Koneckonců i v jejich zájmu je mít zamýšlený stavební záměr písemně odsouhlasený od svých sousedů pro případ, že by tito časem pozapomněli na své stanovisko k němu, ať již z jakýchkoliv důvodů. Jen tak se lze totiž efektivně bránit případnému nařčení z možné záměny staveb.
Účinky ohlášeníZákladním předpokladem souhlasu stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby rodinného domu je, aby ohlášení obsahovalo všechny stanovené náležitosti, tedy včetně již uváděného dokladu o tom, že stavebník o svém stavebním záměru informoval vlastníky sousedních nemovitostí. Pokud by tento doklad u ohlášení chyběl, nepřicházelo by povolení stavby formou ohlášení vůbec v úvahu.
To samé ovšem musí platit i pro případ, v němž by byl takový doklad podvrhnut, včetně podpisu souseda, neboť za této situace by bylo takové ohlášení z hlediska svého materiálního základu vlastně neúplné a ve stavu neumožňujícím v konečném důsledku souhlas se stavbou vydat (bez znalostí postojů sousedů k ní, ať již aktivních či pasivních). Byť by proto byla stavba na základě takového ohlášení stavebním úřadem povolena postupem podle § 106 odst. 1 SZ, přesto bych na ni s odkazem na zákonnou úpravu ohlášení pohlížel jako na stavbu postavenou tzv. „na černo“.
Tu by ovšem bylo nutno projednat v řízení o odstranění stavby podle § 129 a následujících SZ. Osud takové stavby by pak závisel na výsledku tohoto řízení, v němž by samozřejmě musela být zkoumána i tazatelkou zmiňovaná otázka požární bezpečnosti stávajících staveb a vůbec všechny námitky jeho účastníků.
Stavební úřad musí konatVezmu-li v úvahu základní zásady činnosti správních orgánů, jak jsou vymezeny v § 2 až 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, je povinností zmíněného stavebního úřadu přistoupit k vyřešení dané věci aktivně. Nemůže se proto omezovat snad jen na konstatování, že „mu byl doložen podací lístek z pošty“, z něhož nelze nic zjistit (viz výše). Veřejná správa je přece službou společnosti, při níž musí jít vždy o dodržování práva a spravedlnosti a o boj s nepravostmi všeho druhu. Při odmítavém přístupu k řešení podobných věcí by se stávali z potencionálních účastníků stavebních řízení bezprávní občané a nekázeň stavebníků by se tolerovala nepřípustným způsobem.
Stavba v sousedství – pozorRozhodně nechci nikoho vést k tomu, aby v případě jakékoliv stavby ve svém sousedství brojil za každou cenu proti všemu (viz např. známé malicherné námitky o obtěžování pohledem z oken). Nicméně jisté opatrnosti, jak naznačuje i tento případ, je vždy na místě.
Vidíme-li, že při dnešní právní úpravě může stavebník předložit stavebnímu úřadu úplně jinou dokumentaci stavby, než kterou vám bude jako svému sousedovi prezentovat, pak nebude přinejmenším od věci od té doby sledovat dění na stavebním úřadu.
Osobně bych postupoval tak, že po seznámení se se záměrem stavebníka, a to i v případě, že bych proti němu neměl námitek, sdělil tuto skutečnost stavebnímu úřadu. Tedy že proti stavbě té a té (s uvedením alespoň jejího umístění a velikosti) nemám námitky a souhlasím s ní. Tím by bylo moje stanovisko k věci fixováno a nebylo by jej možno ze strany nefér stavebníka změnit.
Stavební záležitosti jsou vždy složité, zvláště nyní, kdy se aplikace nového stavebního zákona ještě nevytříbila, a proto bych každému doporučoval, dostane-li se do podobných problémů, aby k jejich řešení využil dostupných právních služeb ze strany advokátů.
|
