Skip to content

Za to vám ručím!

Požádal vás kamarád, který si chce vzít úvěr, abyste mu ručili? Než na jeho prosbu kývnete, přečtěte si následující řádky, aby vám bylo jasné, do čeho „jdete“.

 

Kde není dluhu , tam není ručení. Z toho plyne, že ručení je právním institutem závislým na vztahu věřitele a dlužníka. Nicméně ze všeho nejdřív bychom si měli ujasnit, že hovoří-li se v obecné řeči o ručení „nemovitostí“ či jinou zástavou, nejde o institut ručení, nýbrž o zástavní právo. Ručení spočívá v něčem jiném: v závazku ručitele splnit za dlužníka jeho dluh, jestliže dlužník sám řádně neplní své povinnosti, přičemž jde o závazek, který se vztahuje k majetku ručitele obecně, nikoli tedy kupříkladu třeba k některé nemovitosti, kterou vlastní apod.

    

Tak jako u mnoha jiných právních jevů, i u ručení platí, že „pravidla hry“ upravuje jak zákoník občanský, tak i obchodní. Jelikož se v každodenním životě můžeme setkat s oběma těmito úpravami, pokusíme se nastínit některé případné rozdíly.  

Vznik ručení

Ručení vzniká podle obou zákoníků písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Za trvání ručení má ručitel právo na informaci o tom, jaká je aktuální výše pohledávky. Zákon věřiteli proto ukládá, aby takovou informaci ručiteli bezodkladně na jeho výzvu poskytl.

Kdy musí platit ručitel

Podle obou zákonných úprav také platí, že ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Obchodní zákoník navíc mj. stanoví, že vyzvání není třeba, jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu na dlužníka. Soudy ČR dovodily, že za řádnou výzvu lze považovat v zásadě i výzvu učiněnou přímo v rámci žaloby, kterou se zahajuje řízení u soudu.
 
V případě, že závazek nesplní ani ručitel věřitele, může věřitel uplatnit svůj nárok u soudu jak proti dlužníku, tak proti ručiteli jednou žalobou, v níž bývá nárok na zaplacení zpravidla formulován tak, že v tom rozsahu, v jakém splní závazek jeden ze žalovaných, zaniká povinnost k plnění u druhého žalovaného (věřitel samozřejmě nemůže přijmout plnění od obou subjektů tak, že by dostal zaplaceno více než dlužnou částku s příslušenstvím). V případě úspěchu žaloby u soudu tak věřitel disponuje exekučním titulem vůči dlužníku i ručiteli a může si vybrat, vůči kterému z nich povede exekuci (lze vést proti oběma s výše uvedeným omezením – věřitel nesmí být výtěžkem exekuce „přeplacen“).


ZÁKLADNÍ POVINNOSTI, PRÁVA A RIZIKA RUČITELE

 

Povinnost: Ručitel je povinen věřiteli plnit místo dlužníka, a to zpravidla na výzvu věřitele, jehož dlužník je v prodlení. 

Právo: Během trvání ručitelského závazku má ručitel právo, aby mu věřitel bez zbytečného odkladu sdělil výši pohledávky, za kterou ručitel ručí. Po zaplacení pohledávky věřiteli za dlužníka má ručitel zákonný nárok (regres) vůči dlužníkovi, který je povinen mu zaplacené plnění navrátit. 

Riziko: Dobytnost pohledávky ručitele za dlužníkem není zaručena, může být navíc ohrožena dalšími okolnostmi, kupříkladu konkursem dlužníka apod.                                                   

Právo ručitele

Ve vztahu ručitele a věřitele platí rovněž zásada, že ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník, a to i v průběhu soudního řízení: například námitku promlčení, je-li na místě, nebo námitku započtení či jiné námitky směřující proti nároku věřitele.
 
Obchodní zákoník také výslovně praví, že právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Nicméně otázky promlčení hlavního (dlužníkova) závazku a závazku ručitele přesahují rozsah tohoto článku. Zároveň podle tohoto zákoníku platí, že je-li ručením zajištěna pouze část závazku, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním závazku dlužníkem, zůstává-li závazek nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením. Jinak řečeno, částečným splněním závazku se nesnižuje rozsah ručení, pokud zbývá dluh větší, než je rozsah ručení.

Co po zaplacení ručitelem

Jestliže ručitel pokryje za dlužníka jeho pohledávku, ručitelský závazek zanikne a ručitel má přímo ze zákona nárok na to, aby mu dlužník vrátil plnění, jež místo něj věřiteli poskytl. Jak uvedeno, jde o nárok plynoucí ze zákona, čili není přímo třeba v tomto směru činit mezi dlužníkem a ručitelem zvláštní ujednání.
 
Nicméně ručitelům lze jistě doporučit, aby v zájmu zabezpečení svých práv svůj nárok na tento regres zajistili s dlužníkem smluvně, a to ještě před převzetím ručitelského závazku. V takovém ujednání s dlužníkem lze kupříkladu sjednat smluvní pokutu pro případ, že by dlužník do určité lhůty po výzvě ručitele k plnění svůj závazek nesplnil.


Jiné způsoby zániku ručení

Ručení nemusí nezbytně zaniknout splněním ručitelského závazku. Zaniká rovněž tehdy, jestliže zanikne hlavní závazek (závazek hlavního dlužníka), a to jakýmkoli zákonným způsobem. Samozřejmě nic nebrání stranám, aby se na zániku ručitelského závazku dohodly (souhlas věřitele je v takovém případě pochopitelně naprosto zásadní).
 

Hypotéky, úvěry a jiná bankovní praxe

V praxi tuzemských bank je ručitelství relativně běžnou součástí poskytování některých bankovních produktů, zejména spotřebitelských a jiných, spíše „menších“ úvěrů. Zajištění hypotečních úvěrů se děje spíše prostřednictvím zástav k nemovitostem.
 
V kůži ručitele za cizí úvěr je jednak třeba vzít v potaz riziko spočívající v potenciální nutnosti splatit úvěr za dlužníka, jednak je třeba si uvědomit, že v případě, že ručitel bude sám v době svého ručení třeba i v jiném peněžním ústavu žádat o úvěr, jeho bonita bude posuzována právě s ohledem na to, že je ručitelem za jiný (cizí) závazek. V tomto smyslu bude tedy jeho pozice horší.

    


Další druhy ručení

I když jsme doposud uvažovali výhradně o smluvním ručení, které vzniká na základě svobodné vůle všech zúčastněných stran, existuje řada ručení založených přímo zákonem, která mají do určité míry pravidla modifikovaná, byť se na ně výše uvedené zásady ručení aplikují. Jako příklad lze uvést ručení existující v oblasti obchodních společností, kde jsou členové statutárních orgánů v určitých případech povinni ručit svým majetkem za závazky společnosti. Stejně tak lze v ně­kterých daňových předpisech nalézt zmínku o ručení za daňové povinnosti. 

Dvakrát měř

Ačkoli ručení nepatří k nejsložitějším záležitostem v běžném „právním“ životě, je na místě si tuto problematiku připomenout, kdykoli budete požádáni dobrým známým o ručení za jeho úvěr. Jako i v jiných případech zde platí, že o závažnějších aspektech je lépe se poradit s odborníkem, neboť obecné poučky nemusí v konkrétních případech vždy postačovat.  
 
Autor je advokát a spolupracuje s advokátní kanceláří Havel a Holásek, s. r. o.