Způsob, jakým budou instalace vyprojektovány a prakticky zhotoveny a jaké nabídnou možnosti, se nakonec promítne nejen v úrovni uživatelského komfortu, ale také v ceně investice a nákladech na provoz domácnosti. Proto je vhodné konzultovat své představy a požadavky s odborníky už v počáteční fázi projektu domu.
Elektroinstalace…
Dům stojí, přesto se vraťme o pár týdnů či měsíců zpátky. Do doby, kdy se parcelou proháněl jen vítr a bagr neškodně cenil zuby. Už v této fázi je však elektřina zapotřebí k provozu stavebních mechanismů, elektrického nářadí, k osvětlení staveniště atd., což samozřejmě vyžaduje zřízení přípojky s odběrným místem. Je vždy výhodné vybudovat přípojku tak, aby mohla být po dokončení stavby využita pro zásobování a „pohon“ dokončené nemovitosti.
Skrytá montáž vodičů všeho druhu
Předností tohoto řešení je zachování estetického vzhledu místností. „Život“ pak proudí v trubkách pod omítkou nebo zalitých do betonu (např. v podlahách), kabely vedenými v drážkách či dutých příčkách, za předstěnami, nad stropními podhledy. Sekat do zdí, frézovat drážky, natahovat kabely a instalovat zásuvky ovšem představuje jednu stranu mince, tou druhou (nebo první?) jsou přesné propočty. Každé elektrické zařízení a každý spotřebič totiž má svůj „vlastní“ odběr.
Měří se ve wattech (W) a kilowattech (kW). Příkon spotřebičů ovlivňuje napětí ve voltech (V) a počet fází, na něž je napojen. Existuje napojení třífázové nebo taky trojfázové (3 x 400 V–50 Hz) a jednofázové (230 V–50 Hz). Ovšem aby bylo možné připojit dům na elektrickou rozvodnou síť, projektant musí spočítat celkový maximální odběr (v kW) a podle něj pak určit hodnotu proudu jističe před elektroměrem v A (ampérech). Úměrně velikosti proudu tohoto jističe dodavatel stanoví taxu za připojení.
… a chytré instalace
Systém inteligentního řízení koordinuje veškeré technologie a zajišťuje, že domácnost funguje automaticky „za vás bez vás“, a to s co nejnižší spotřebou energie. Mobilem (nebo jinou inteligentní krabičkou) dáte povel naprogramované pračce, regulujete topení, větrání, kontrolujete bezpečnostní kamery, dům se s vaším buzením rozsvítí, vykasá žaluzie, ohřeje podlahu v koupelně, v kuchyni postaví na kávu a naladí ranní zprávy. Šetříte čas, psychické i fyzické síly a také drahou energii.
Současné trendy moderních a nezávislých/soběstačných domů mají přímou spojitost s novými technologiemi – velkokapacitními bateriemi (úložišti), kogeneračními jednotkami, alternativními zdroji energií. Život a svět kolem nás dnes prostě řídí elektronika.
Rozvody plynu
Plyn se v domácnostech využívá především k vytápění, k ohřevu vody a k vaření. Příslušné plynové spotřebiče se podle souvisejících norem dělí do jednotlivých skupin. U většiny staveb jde o rozvod a spotřebu plynu spalováním, tedy o kotel, sporák, zařízení pro ohřev vody atd. Plynovody (PV) v budovách vedou od předávacího místa po spotřebiče a jde o PV s tlakem do 10 kPa a spotřebiče do 50 kW (neplatí pro PV v zemi a LPG).
Uvnitř budov je povoleno používat výhradně kovová potrubí, která se ukládají na konzoly nebo držáky podél zdí či pod omítku. Ta ovšem nesmí být agresivní a nesmí pohlcovat vlhkost (sádra či malta na bázi hygroskopických materiálů). Vnější části PV mohou být vedeny po fasádách, v nich nebo v zemi. Každé odběrné místo (byt, dům či domácnost) musí mít samostatný plynoměr.
Plynové spotřebiče |
| Podle výkonu se dělí na spotřebiče do 50 kW a nad 50 kW (kotle, pece, zářiče), podle hospodaření s teplem se rozlišují spotřebiče kapalinové (kotle, ohřívače vody) a sálavé (zářiče, topidla). Vyústění odtahu spalin do balkonu nebo lodžie není přípustné, vyústění komínů nad střechu přesně řeší norma. Podle předpisu musí být ve výšce min. 0,4 m nad rovinou střechy, v oblastech s předpokladem vyšší sněhové nadílky alespoň 0,5 m nad rovinou střechy. Uvažujete-li o vyústění odkouření na fasádu, je třeba učinit opatření proti možnosti vnikání spalin zpět do objektu. V praxi to mimo jiné značí umístit odkouření min. 0,5 m od okenních a dveřních spár a větracích otvorů. Odborné práce je třeba svěřit výhradně autorizované firmě. |
Kudy vedou cesty vody
Vnitřní vodovod sestává z ležatých, stoupacích, připojovacích a rozvodných potrubí, vertikálně i horizontálně protínajících dům od hlavního domovního uzávěru (to v případě napojení na veřejnou síť) nebo od čerpadla vlastního zdroje vody (např. studny) k výtokovým armaturám. Patří sem i cirkulační potrubí ze soustavy vytápění a ohřevu TUV. Stoupací potrubí se nejčastěji vede instalačními prostory (např. v šachtách) společně s odpadním potrubím.
Při rozmístění teplovodního potrubí v budově je třeba dbát na to, aby nebyla příliš dlouhá (snižují se tím tepelné ztráty). Potrubí lze vést na omítce (před stěnou), v instalačních šachtách, skryté pod omítkou (v drážkách ve zdivu, nesmí se zazdívat a musí být uloženo v tepelné izolaci), v podlahách (kanálcích). V podlahách se potrubí ukládá do izolačních vrstev, ovšem vždy se zajištěním možnosti vyrovnání teplotní roztažnosti, tedy s délkovou dilatací.
Trasy vody odpadní
Každý vlastník objektu, v němž odpadní vody vznikají, je povinen zajistit jejich nezávadnou likvidaci. Nejobvyklejším řešením je napojení na veřejnou kanalizaci. Každý dům má mít pouze jednu kanalizační přípojku, u oddílné kanalizace pak jednu přípojku splaškovou a jednu dešťovou. Kanalizace jako taková se dále obecně dělí na venkovní a vnitřní. Podle zákona může obecní úřad svým rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na nichž vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné.
Pro horizontální rozvody odpadního potrubí platí nutnost co nejkratšího a nejpřímějšího vedení (max. 3 metry od umyvadla či dřezu ke svislému potrubí) a potřebného spádu. Tím je zajištěn plynulý odtok vody bez ucpávání potrubí.
Využití „jiné“ vody
V posledních letech je v centru pozornosti řešení akumulace a využití srážkové vody. Kromě snížení nákladů na odběr vody ze sítě tím dojde i ke snížení průtoku odpadních vod. Očima stavebníka či majitele nemovitosti je však třeba vidět souvislosti, například nutnost vybudování zdvojených rozvodů vody (pro pitnou a pro srážkovou), chemickou či jinou ochranu a další opatření.
Samostatnou kapitolu pak tvoří zpracovávání tzv. šedé vody. Zatímco průměrná spotřeba pitné vody na jednoho člověka se pohybuje mezi 150 až 200 l/den, množství odpadních vod je velmi proměnlivé. Přitom právě jejich množství a kvalita představují základní parametry pro výstavbu a dimenzi domovních čističek. Nejdůležitějším kritériem je především požadovaná kvalita výstupní vody, jíž se podřizuje volba technologie čištění a výkonu zařízení.
Požadavky na větrání
Větrání musí garantovat přívod čerstvého, zdravotně nezávadného vzduchu do domu a zároveň odvod znehodnoceného (vydýchaného, přehřátého, se škodlivinami z kuchyňských výparů apod.) vzduchu z objektu ven. Nesmí přitom docházet k průvanu, ten víří prach a dovnitř mohou vnikat nejrůznější nečistoty. Vydýchaný odpadní vzduch by měl být odváděn odvodními zařízeními (digestoř v kuchyni, ventilátory na WC a v koupelně) tak, aby se v něm zachycovaly škodliviny. Zároveň je nutné zabránit zbytečným energetickým ztrátám, které by mohly vzniknout větráním.
Požadavky na zdravé vnitřní prostředí stanoví poměrně velký objem vzduchu, který je třeba každou hodinu vyměnit za čerstvý. Vzduchotechnické potrubí i výměník jsou ve srovnání s ostatními rozvody objemné a je třeba s nimi počítat už ve stavebním projektu. V každém domě s řízeným větráním či centrálně řešenou klimatizací je třeba navrhnout dostatečně velkou technickou místnost a vhodný prostor pro vedení potrubí. Rozvody se umisťují např. do stropních podhledů (na chodbách apod.) nebo do podlah, u velkých domů to však někdy může vést k vyšší konstrukční výšce stropů apod.
Čerstvý vzduch musí být nasáván do interiéru z čistého a zdravotně nezávadného prostředí (nejlépe ze stinné, severní části budovy). Výfuk (výdech) odpadního vzduchu se umisťuje v dostatečné vzdálenosti (nejméně 1,5 m) od nasávacích otvorů. Všechny větrací otvory musí být chráněny žaluziemi a ochranou proti dešti, průniku hmyzu a drobných živočichů apod. Otvory instalované přímo ve fasádě domu se umisťují v dostatečné vzdálenosti od oken.
Podstata rekuperace |
| V rodinných domech se stále častěji používá tzv. řízené větrání s rekuperací tepla, které pracuje na principu ohřevu či ochlazování přiváděného vzduchu vzduchem odváděným z budovy. Předávání energie probíhá přes výměník, kde se čerstvý vzduch zvenku ohřeje (v zimě), případně chladí (v létě) a pak je rozváděn do místností. Moderní systémy obsahují také filtry, které z přiváděného vzduchu odstraňují prach, pyl a další nečistoty a také upravují vlhkost vzduchu. |
Centrální vysavače
Centrální vysavače nabízejí ve srovnání s tradičními vysavači řadu výhod (výkon, zdravotní pozitiva, snadná manipulace, extrémně dlouhá životnost atd.). Jde o velmi jednoduchý systém, sestávající z agregátu (silného motoru), systému rozvodného potrubí a hadicových zásuvek.
Agregát bývá umístěn v suterénu, v technické místnosti, v garáži, v místnosti pod schody. Je napojen na systém rozvodného potrubí, které vede pod podlahou, v instalační šachtě se stoupačkami nebo v nepoužívaném komíně a v každém obytném podlaží ústí do zásuvky pro připojení či vytažení hadice. Počet zásuvek se volí podle podlahové plochy tak, aby hadice dosáhla do každého místa v daném podlaží. U velkých obytných ploch bývají dvě, u menších stačí jedna zásuvka na podlaží.
Shozy prádla
Účelně pomáhají řešit „problém“ s jednoduchým a rychlým přemisťováním nahromaděného špinavého prádla z jednotlivých míst v domě (např. z koupelny nebo šatny) přímo do prádelny, nejčastěji v suterénu. Prádlo po vložení do dvířek potrubí vlastní vahou padá do koše. Zde je třeba zmínit, že těleso shozu prochází jednou nebo i více stropními konstrukcemi, proto je při projektu třeba počítat se zhotovením stavebních otvorů ideálního rozměru 400 x 400 mm. Stavebnici shozu v jednopodlažním i vícepodlažním provedení pak lze jednoduše nainstalovat i svépomocí.
