Důmyslné garáže ve svahu

Začíná to celkovým řešením prostoru a končí to užíváním garáže. Čekají na nás nástrahy spodních vod, nutnost budování a izolování opěrných zdí, řešit budeme muset i odvětrání garáže. Nic z toho ovšem nepředstavuje nepřekonatelnou překážku. Možnosti tady určitě jsou.

Nástrahy při realizaci

Stavba garáže zapuštěné do terénu představuje poměrně složitý úkol, který je radno přenechat profesionální firmě. Hned prvním důvodem je nutnost obstarání techniky – velký objem stavebních prací je nutno provádět speciálním rypadlem a přebytečnou zeminu odvážet na určenou skládku. Snadná není ani ochrana staveniště proti přívalovým dešťům. Inženýr Jaroslav Štikar ze své praxe uvádí, že je nutné ve svahu nad stavební jámou zřídit záchytný žlab, který odvede povrchové vody kolem staveniště do kanalizace nebo vhodným způsobem (pokud je to možné) do terénu. Při zvýšeném výskytu podzemní vody lze budovat speciální sběrné jímky.

„Největším problémem při stavbě garáže je podle mých zkušeností správné provedení hydroizolace opěrné zdi. Pokud se na staveništi nevyskytuje podzemní voda, provádí se klasická izolace proti zemní vlhkosti – penetrační nátěr a asfaltový pás. Hydroizolace se vytáhne do výšky minimálně 300 mm nad upravený terén. Vyskytuje-li se podzemní voda, musí se zeď izolovat  proti tlakové vodě. Počet těžkých asfaltových pásů (2 až 3) je ovlivněn výškou hladiny tlakové podzemní vody a propustností zeminy. Alternativním řešením je provedení tlakové hydroizolace z měkčeného PVC. Návrh hydroizolace musí být v každém případě součástí projektové dokumentace,“ upozorňuje Jaroslav Štikar. Dodává, že nezbytné úkony je třeba ošetřit už v projektové dokumentaci rodinného domu a jeho okolí.

Provoz garáže a ochrana zdraví

Dobrá ventilace prostoru je další nezbytnou podmínkou pro užívání zapuštěné garáže. Odváděcí vyústění může být umístěno u podlahy nebo pod stropem – přednostně v blízkosti výfuků vozidel. V konceptu garáže musejí být v každém případě větrací otvory a průduchy. U vytápěných garáží lze doplnit přirozené větrání také větráním nuceným.

Soulad zahrady a garáže

Aby zapuštěná garáž doslova splynula se zahradou, je třeba šikovně upravit i její okolí. Opěrnou zeď nad garáží může oplétat stálezelený zimolez, přístupové cesty je třeba zpevnit tak, aby nic nenarušilo styl zahrady. Zpravidla se na ně pokládá dlažba nebo je můžete vysypat štěrkem, dají se využít i zatravňovací dlaždice. Kolem cest se využívají pokryvné rostliny, které nahrazují trávník. Určitě by zde neměly chybět různé druhy keřů a stromů. Zahradní architekti doporučují nejčastěji velké javory a lísky. „Javor může rámovat cestu ke garáži po obou stranách tak, že vznikne zelené loubí, jakýsi tajemný tunel,“ doporučuje architektka Markéta Pešičková. U garáže je vhodné vysadit keřovitý tis a přímo u cesty barevné pěnišníky.

Normy a jiné formality

Pro garáže jednotlivé i řadové platí novelizovaná ČSN 73 605, která je definuje jako objekty či prostory sloužící k odstavení silničních vozidel, které mají nanejvýš tři stání a pouze jeden společný vjezd. Nadzemní garáž je definována maximální výškou podlahy 0,5 metrů nad terénem, podzemní minimálně 0,5 metrů pod úrovní přilehlého terénu. Pro stavebníky je důležité také dělení garáží podle skupin velikosti vozidel. Skupina I. je určena pro vozidla osobní, auta a karavany do délky 5 metrů, které předpis umožňuje stavět v obytných zónách měst. Skupina II. a III. – garáže pro autobusy, tahače, traktory, pracovní stroje musí být – kromě speciálních vozidel policie, požárníků, zdravotnictví – vždy umístěny mimo obytnou zónu.