Také střecha má kostru

 U menších obytných staveb, jako jsou rekreační a rodinné domy, vícegenerační rodinné domy nebo vily, se používá pro střešní nosnou konstrukci dřevo. Důvodem je zvlášť vhodná kombinace jeho vlastností. Je to materiál se skvělou opracovatelností, který je lehký a přitom má velkou únosnost a dostatečnou pružnost. Navíc je dřevo materiálový zdroj poměrně rychle obnovitelný. Po celá staletí se dřevo používalo – a je tomu tak dodnes – pro konstrukci tradičních vázaných tesařských krovů. V současnosti však dostávají stále častěji přednost úspornější konstrukce sbíjené a lepené. Ty nespotřebují tolik vzácné dřevní hmoty (např. příhradové vazníky). I to je jeden z důvodů, proč sahají projektanti někdy k oceli i v případě rodinných domů. Zvlášť využijí této možnosti tehdy, potřebují-li vyšší únosnost konstrukce, aniž by však v podstřeší museli obětovat citelný díl cenného prostoru.

 

Další řešení přinášejí technologické inovace. Na trhu stavebních hmot se objevuje ekologické řezivo, které se vyrábí z rostlinných vláken. Dřevěná drť, sláma nebo jiná biomasa se lisuje za vysokých teplot. Výsledkem je pevný materiál, který má pravidelnější strukturu než rostlé dřevo. Zatím však tyto ekologické novinky bojují o své pevné místo mezi stavebními materiály.

Pro sklonité střechy jsou typické vázané tesařské krovy. Jejich název vychází ze způsobu spojování dřevěných prvků – hraněné řezivo se totiž vzájemně spojuje tzv. vazbami – podélnými, jako je nastavování trámů (srazy, plátování) a sloupků (štěpování, čepování), nebo příčnými (plátování, osedlání aj.). Stále častěji se však i v individuální obytné výstavbě používají pro svou úspornost příhradové vazníky nebo hambálkové krovy, a to sbíjené, šroubované či lepené.

  

 

 

Tradiční dřevěné krovy Základní střešní konstrukcí je tzv. vázaný krov. Dodnes nalézá uplatnění v individuální obytné výstavbě a při rekonstrukcích. Systém trámů a dalších pomocných prvků přenáší zatížení do svislých konstrukcí domu. Ty mohou být zatěžovány jen ve svislém směru, a tak je krov sestaven takovým způsobem, aby do nich přenášel šikmé tlaky pomocí kleštin, ocelových táhel nebo vazních trámů. Krov se sestavuje ze základních tesařských konstrukcí tak, aby byl dostatečně tuhý v příčném i podélném směru. Musí být také dobře zakotven v podporách.   Nejobvyklejším druhem vázaných krovů je krov vaznicové soustavy. Je pro něj typické, že krokve, uložené ve sklonu střechy (od hřebene k okapu) jsou podporovány vodorovnými vaznicemi. Ty jsou neseny tzv. stolicemi (stojatými či ležatými), jejichž vzpěry a sloupky svádějí tíhu do hlavního – vazního trámu ve spodní části konstrukce. Ten nakonec přenáší tíhu celé soustavy svislými tlaky do nosných zdí.   Ležatá stolice se zhotovuje tehdy, když není možné, aby střední nosná stěna budovy podporovala uprostřed vazní trám jako u stojaté stolice, a pak tehdy, když je třeba využívat podstřešní prostor.   Existuje ještě úsporná vaznicová konstrukce bez vazného trámu – ten je nahrazen tzv. bačkorou, umístěnou nad středovou zdí, a do bačkory jsou začepovány šikmé sloupky.

 

Pro lepené konstrukce lze použít pouze zdravé dřevo jehličnanů s absolutní vlhkostí 8–15 %. Místa, která budou slepována, je nutno hladce ohoblovat. Lepené vazníky bývají plnostěnné s průřezem ve tvaru I. Pásy vazníku se nazývají příruba, svislá část pak stojina. Ta se zhotovuje ze šikmo uložených prken, ze dvou vrstev prken kladených křížem kolmo přes sebe nebo z překližky či dřevovláknité desky. Lepené konstrukce a nosníky se průmyslově vyrábějí za použití lepidel na lisech z tzv. lamel. Jsou to opracovaná prkna v obvyklé tloušťce, ze kterých se vyřezávají vážné vady. Lamely se nastavují lepenými spoji. Lepené dřevěné konstrukce nabízejí díky moderním technologiím zpracování, které propůjčují spojům vlastnosti rostlého dřeva, až nepřeberné tvarové a statické možnosti.