Předchozí díl seriálu najdete zde.
Podlaha není jenom krytina, na jejích vlastnostech se podílí souhra několika vrstev. Dnešní moderní podlahy se řeší převážně jako plovoucí: podlahová skladba je jako celek odizolována od konstrukcí stropu a stěn. Nedochází k přenosu hluku z podlahy (kročejového) do stěn a stropů ani k praskání a poruchám podlahy v souvislosti s tepelnou roztažností a jinými vlivy. Volbou materiálů jednotlivých vrstev navíc lze výrazně ovlivnit stupeň tepelněizolačních vlastností, neprůzvučnosti, kročejového útlumu atd.
Skladbu podlahy tvoří: nášlapná vrstva – tedy povrchová (laminátové desky, dřevo, PVC, koberec), podkladní nebo separační vrstva (stěrka, fólie), vrstva roznášecí – beton, anhydrit nebo systémové montované desky (má velkou hmotnost, zajišťuje únosnost podlahy), následuje spodní pružná zvukoizolační vrstva (polystyrenové nebo minerální desky). U plovoucích podlah realizovaných tzv. mokrým způsobem – odlévání betonové nebo anhydritové roznášecí desky – je tato „mokrá“ vrstva oddělena hydroizolační fólií. U podlah v suterénu je součástí skladby podlahy také vrstva tepelněizolační.
K nejvhodnějším izolačním materiálům pro plovoucí podlahy patří rohože z kamenné vlny. Skladbu podlahy, tloušťku a druh použitého izolantu pak ovlivňují i takové záměry jako pokládka teplovodního nebo elektrického podlahového topení.
Doporučené tloušťky izolace podlahy |
| Návrh tloušťky izolace je dán ČSN 73 0540:2002 Tepelná ochrana budov. Minimální tloušťka izolace podlahy na terénu do vzdálenosti jednoho metru od rozhraní zeminy a vnějšího vzduchu na vnějším povrchu konstrukce je 210 mm. Lze provést také kombinaci – 60 mm v podlaze + zateplení soklu tloušťkou 100 mm. Podlaha nad venkovním prostorem se izoluje tloušťkou izolantu 140 mm. Podlaha nad částečně vytápěným prostorem pak vrstvou 50 mm. |
Podlahy lehké a těžké
Konstrukce plovoucích podlah se dělí podle typu roznášecí desky roznášející zatížení podlahy. Lehké plovoucí podlahy jsou montované systémy suchou cestou na bázi velkoformátových systémových desek ze sádrokartonu, sádrovláknitých desek, dřevotřískových, dřevoštěpkových či cementotřískových desek.
Roznášecí vrstva se vytváří tak, že se na izolační desky z minerálních vláken – například Rockwool, pokládají sádrokartonové, cementotřískové nebo sádrovláknité desky (Rigips, Knauf, Fermacell) ve dvou vrstvách. Dají se také použít dřevotřískové desky na pero a drážku. Výhodami jsou suchá a rychlá montáž, nízká tloušťka podlahy a výborné tepelněizolační a akustické vlastnosti.
Výhodou těžkých plovoucích podlah jsou jejich velmi dobré akustické parametry dané velkou masou materiálu. Sem lze zařadit podlahy, u kterých je plošná hmotnost větší než 75 kg/m2. Tento druh podlahové skladby má oproti lehké také mnohem vyšší únosnost a schopnost tepelné akumulace. Nevýhodami jsou mokrý proces, větší celková tloušťka podlahového souvrství a vyšší zatížení stropní konstrukce. Roznášecí vrstva betonové mazaniny totiž musí mít minimální tloušťku 50 mm, do ní se klade výztužná ocelová síť s oky 150/150, při použití anhydritové mazaniny nejméně 40 mm.
Příklady skladby podlah |
|
Suchá plovoucí podlaha:
Těžká podlaha:
|
Interiérové dveře
Umístění dveří a jejich způsob otevírání je součástí architektonického návrhu a stavebního projektu. Pro pohodlný pohyb v domácnosti by dveře měly být dostatečně široké i vysoké (průchozí rozměry udávají normy, 10 cm navíc není na škodu), měly by zajistit pokud možno přímé a co nejkratší komunikační linie. Proto je důležité jejich umístění i způsob otevírání.
Poloha dveří by měla umožnit účelné rozmístění nábytku (dveře uprostřed stěny nebývají příliš praktické) a zařizovacích předmětů (zejména v koupelně, kde je málo místa). Pozor na malé prostory s mnoha dveřmi (zádveří, předsíně, komory) – posuvné či zasouvací dveře ušetří manipulační plochu a zabrání, aby se jednotlivá křídla otevírala do sebe.
Na stavbě se dveře montují téměř jako poslední – až ve chvíli, kdy je položena i finální podlahová krytina a je vymalováno. Stavební otvory ale musí být připraveny už během hrubých stavebních prací. Špatné rozměry by mohly způsobit nejen komplikace při samotné montáži, ale i při každodenním provozu v zabydleném bytě.
Stavební připravenost pro montáž
Stavební otvory pro otočné dveře s klasickou obložkovou zárubní musí být přibližně o 10 cm širší a o 5 cm vyšší, a to od dokončené finální podlahy, než je požadovaný rozměr dveří (ochozí šířka a výška). Například pro dveře o výšce 197 cm a šířce 80 cm má stavební otvor rozměry 202 cm na výšku a 90 cm na šířku.
Při stavbě je nutné dodržet kolmost a souosost stavebního otvoru včetně dodržení stejné šířky špalety. Pokud se zjistí nerovnosti až při usazování zárubní, těžko se hledá náhradní řešení. Zárubeň sama o sobě má tzv. vůli k vyrovnání až do dvou centimetrů, ale rozhodně lepší je správné rozměry a kolmost hran stavebního otvoru pohlídat hned při vlastní hrubé stavbě.
Bezobložkové řešení
Trendy řešení zárubní zcela bez obložek vyžaduje pečlivou stavební přípravu odlišnou pro suchou a mokrou výstavbu.
Zděná příčka
Zděný stavební otvor pro skryté zárubně musí být dokonale rovný, celková šířka otvoru bude o dva centimetry větší, než je vnější šířka zárubně. Také výšku stavebního otvoru je třeba počítat opět s jedním centimetrem navíc oproti vnější výšce zárubně. Tato rezerva je důležitá pro pohodlné vložení zárubní do stavebního otvoru. Zárubeň se usazuje na výšku dokončené podlahy.
Sádrokartonová příčka
Stavební otvor u SDK příček vzniká prostřednictvím konstrukce z hliníkových profilů, na které se následně připevňují sádrokartonové desky. Skryté zárubně lze zabudovat jak do jednoplášťové varianty, tak i dvouplášťové sádrokartonové příčky. Po obvodu stavebního otvoru je lepší použít UA profily, protože mají vyšší tloušťku a jsou pevnější.
2. ročník soutěže o sádrokarton v hodnotě až 100.000 Kč je tu!Podrobnosti najdete zde. |
