Staré dveře v novém kabátě

Tak jako ostatní vybavení domácnosti, ani interiérové dveře nevydrží věčně. Pokud se vám nechce do obtížného a nákladného bourání a stavebních úprav, řešením může být renovace.

Prvním krokem bude pečlivý výběr skutečně kvalitního řemeslníka nebo přímo specializované firmy. Čeká vás samozřejmě konfrontace ceny nových dveří s fakturou za rukodělnou (truhlářskou, zámečnickou, lakýrnickou, případně zednickou) práci, která dnes rozhodně není nijak levná. Zkušení a zruční kutilové se však, při dodržení určitých zásad a pracovních postupů, mohou pustit do díla svépomocí.

Jaké jsou možnosti

Někde jsem četl pragmatickou radu: když se dveře nelesknou – říkají si o nový lak, když vržou – potřebují namazat, pokud nezamykají – vyměňte zámek. Jizvy a rány zacelí tmel, o vrstvu starých nátěrů se postará plamen, špachtle a „šmirglpapír“. Pokud se vám ani potom dveře nezamlouvají, chopte se sekery a zápalek. To je samozřejmě nadsázka, ale…

Uvažujete-li o renovaci, zde spíše repasi původních dveří, je třeba začít jejich vysazením, demontáží závěsů i kování a odstraněním starého nátěru opálením nebo pomocí speciálního chemického přípravku. Obnažené defekty (praskliny, díry atd.) se vyplní dvousložkovým opravným tmelem.

Po dokonalém vytvrdnutí je třeba povrch přebrousit, zbavit prachu a odmastit. Nový nátěr (krycí barva či lak) lze aplikovat naležato (hmota nestéká, ale může tvořit ostrůvky a mapy v přechodech mezi natíranými plochami a je třeba tzv. přetahovat) i vestoje, tedy v závěsu (zde pozor na kapičky a koridory).

Nejprve použijte „základovku“, poté „finálku“, případně se poraďte, jakou nátěrovou hmotu na konkrétní povrch použít. První vrstva základní barvy slouží k ochraně před plísněmi, houbami a UV zářením, ale neodolá vodě, proto je nutná vrchní vrstva (nebo několik), které dají dveřím konečný vzhled.

Opomenout nelze ani variantu nejrůznějších nalepovacích fólií, které výše uvedené opalování, tmelení, škrábání a „patlání“ s barvami nahradí.

Jak se vyznat v plechovkách

Lze použít penetrační nebo impregnační nátěr. Penetrací snížíte nasákavost podkladu a zajistíte, aby další vrstva barvy dobře přilnula, impregnace obsahuje prostředky, které brání růstu plísní a hub a zabraňují pronikání vody (týká se tedy spíše venkovních dveří).

Na trhu nejdete nátěrové hmoty olejové, syntetické, vodou ředitelné, lihové atd. v transparentním nebo pigmentovaném provedení. Transparentní nátěrové hmoty vytvářejí na podkladu průhledný nátěrový film (může zůstat bezbarvý, nebo ho můžete nabarvit rozpuštěným barvivem). Mezi transparentní nátěry řadíme například laky, lazurovací laky, napouštědla, napouštěcí fermeže a emulze.

Pigmentované nátěrové hmoty jsou směsí pojidel, po zaschnutí vytvářejí na podkladu neprůhledné lesklé nebo matné nátěrové filmy s různým stupněm kryvosti a barevného odstínu. Mezi pigmentové nátěrové hmoty patří emaily, barvy, tmely a plniče.

Dveřní šperky a pevné svaly

Ke dveřím logicky patří i dveřní kování. Podaří-li se vám zachránit původní (samozřejmě funkční) kování, nechte být a neměňte. Ovšem moderní bydlení si žádá kování, korespondující se stylem dveří a interiéru.

Neméně důležitá je samozřejmě funkčnost dveří. Nejspíš netřeba připomínat, že nejde jen o viditelné části, tedy kliku, ale prakticky o všechny kovové „věci“ dveří, včetně skrytého zámku. Při výměně je však nutné zohlednit především rozteč, což je údaj, definující vzdálenost mezi osou kliky a osou otáčení klíče.

A zajímavost na závěr. Právě klika a její povrch patří podle průzkumu k nejšpinavějším plochám v domácnosti. Čím jsou dveře vytíženější, tím se míra bakterií usazených na klice násobí. I proto vznikl nápad (viz www.madlo.eu/blogs) vyrobit tzv. samočisticí kliku, která se každé dvě hodiny UV zářením bakterií zbaví.