Hlavní funkcí okapových systémů je odvádět srážkovou a tající vodu z celé plochy střechy bezpečně do kanalizačního potrubí, samovsakovacích jímek nebo nádrží určených k jímání a přechovávání dešťové vody. Okapové systémy jsou zároveň i součástí vnější obálky domu, a proto jsou velmi důležitá i estetická kritéria, resp. architektonické možnosti, které zvolený materiál nabízí. Vzhledem k současné nabídce na trhu zahrnující široké materiálové, konstrukční, estetické i cenové spektrum, je při výběru a koupi okapového systému možné docílit zajímavých výsledků.
Širší kritéria
Výběr materiálu je sice velmi důležitý, ale každý stavebník by si měl nejdříve odpovědět na otázku, co od okapového systému očekává. Nejčastější je požadavek na dlouhou životnost a bezúdržbovost. Z hlediska životnosti budou na prvním místě asi měděné okapové systémy. Jsou tu ale i další kritéria pro výběr, jako je například ekologická nezávadnost (podstatná pro ty, kteří chtějí využívat dešťovou vodu pro zalévání zahrádky a další využití).
V tomto případě už musí měď z kola ven a jako adekvátní kovový materiál nastupují lakované okapové systémy vyráběné například technologií z předlakované oceli s povrchem HB polyester. Jeho výhodou (kromě ekologické nezávadnosti) je, že nabízí možnost volby z deseti barevných odstínů. Lze tak snadno sladit okapový systém s barvou střechy, fasády či okenních rámů. V neposlední řadě je tento materiál nezajímavý pro zloděje, a tak je pravděpodobnost jeho zcizení velmi malá.
Čtěte také: Máte na střeše bezpečnostní prvky?
Konkrétní souvislosti
Výběr materiálu závisí především na konkrétní situaci, vkusu a finančních možnostech. Při rekonstrukci či opravě okapového systému se většina stavebníků přidržuje původně použitého materiálu. Při pořizování nových okapů je dobré zohlednit především dlouhou životnost a bezúdržbovost celého systému. Pokud nemáte speciální požadavky na barevné provedení, můžete zvolit měděné či titanzinkové okapy.
Budete-li si přát barevným okapem dotvořit celkový vzhled a architektonický styl domu, zvolte plastové nebo poplastované okapové systémy. Pokud chcete například využívat dešťovou vodu pro zalévání zahrady, jsou opět nejvhodnější plastové okapy, které neuvolňují těžké kovy. Tento materiál ale nenabízí takovou barevnou variabilitu jako okapy lakované.
Dalším faktorem pro volbu plastových okapů může být i zkušenost s ukradenými kovovými okapy, které pak končí ve výkupu ve sběrnách surovin. Proto mnozí stavebníci sáhnou raději po plastových okapech, které jsou pro zloděje neatraktivní.
Výběr systému
Hlavním kritériem je komplexnost nabídky celého okapového systému. Pak nehrozí, že nebudou k dispozici všechny potřebné díly, nebudete je muset obtížně shánět nebo dokonce sami vyrábět či upravovat. Další otázkou jsou různé doplňky k okapům, jako jsou sběrače vody do sudů, lapače listí, filtry dešťové vody a osvětlení, kterými disponují hlavně plastové okapy. Důležitým kritériem je také montáž okapů. V horských oblastech s vysokou sněhovou zátěží jsou okapy často pájené nebo nýtované a neobejdete se bez pomoci klempíře, což samozřejmě zvyšuje náklady na instalaci. Oproti tomu plastové okapy si každý dokáže snadno namontovat sám.
Mezi další kritéria patří funkčnost a životnost. Pokud jde o životnost, hraje samozřejmě roli už zmiňovaná volba materiálu. Je ale nutné upozornit i na některá skrytá nebezpečí. Zvládnout výrobu některých komponentů je technologicky náročné, a ne vždy je v některých systémech použit na všechny komponenty identický materiál. Typickým příkladem u některých pozinkovaných systémů s lakoplastovou povrchovou úpravou je výroba některých prvků z „černého“ plechu a jejich dodatečné zinkování a lakování – to není z pohledu životnosti ideální řešení.
Pokud jde o funkčnost, velmi důležitá je kompletnost systému a propracovanost jednotlivých prvků. Některé parametry je dobré si před nákupem porovnat:
- Hloubka žlabů (případně jejich rozvinutá šířka). Platí pravidlo – čím hlubší, tím lepší odvod vody a menší riziko přelití.
- Dostatečná velikost kotlíku. Čím větší kotlík, tím účinnější odvod vody.
- Šířka spojek a těsnění ve spojkách.
- Délka rohů a koutů a jejich provedení. Čím delší, tím méně komplikované uchycení.
- Čela – sledujte způsob montáže, riziko jejich odpadnutí a jejich těsnost.
- Způsob kotvení svodů.
- a další…
Využití dešťové vody
Využití dešťové vody nemusí být jen otázkou ekonomických úvah. Podle současných norem je povinností majitele rodinného domu či chalupy „zajistit odvádění srážkových vod přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací“. Novinkou je, že ministerstvo životního prostředí chce zavést u nových staveb povinnost akumulovat dešťovou vodu nebo ji vsakovat.
Nepřehlédněte: Stabilní kostra střechy
Majitel nemovitosti a pozemku tedy vodu pocházející ze střech apod. může:
- nevyužít a nechat samovolně vsáknout do půdy
- pomocí okapových systémů a zařízení k tomu určených odvádět vodu do samovsakovacích jímek a vsakovacích zařízení
- vodu jímat a aktivně využívat k účelům splachování toalet, praní prádla, jako užitkovou v technickém zázemí, zalévání zahrady, ale i jako zdroj vody pro požární nádrže, zahradní jezírka a bio jezírka atd.
Představte si pak zajímavý „uzavřený kruh“, kdy zachycenou dešťovou vodu využíváte pro potřeby domácnosti – WC, praní apod., následně jí „proženete“ čističkou a jako pročištěnou uskladníte a dle potřeb použijete ještě k zalévání záhonů na pozemku. V zahraničí je takto jímaná voda využívaná i jako zdroj pro umělá jezírka a potůčky zkrášlující velká městská sídliště. Jsou osázena rostlinami, které pak vodu nejen biologicky čistí, ale dokážou rozkládat i těžké kovy.
|
Celý systém pro využívání dešťových vod je tvořen nátokem s filtračními prvky, které zajišťují čištění dešťových vod od mechanických nečistot, vlastní akumulační nádrží, čerpací technikou a bezpečnostním přepadem buď do vsaku, nebo do kanalizace (NICOLL):
|
Skladování vody
Výzkumy dokazují, že používání dešťové vody v domácnosti pro plnění WC nádrží, pro praní v automatických pračkách apod. je naprosto zdraví neškodné a vyvracejí veškeré pochybnosti o škodlivém vlivu eventuálních chemických a mikrobiologických součástí. Je tomu skutečně tak, pokud ovšem při jímání dešťové vody dodržíte několik zásad. Důležitou součástí zařízení pro skladování dešťové vody je tank umístěný pod zemí.
Velikost nádrže je nutné zvolit podle předpokládané spotřeby. Pokud má být voda používána pouze na ruční zalévání zahrady, postačí nádrž o objemu 3 m3. Při využití v celém domě nebo pro automatické zavlažování se doporučuje pořídit si nádrž s objemem zhruba 9 m3. K tomu se často adaptují původní jímky či septiky, které po vyčištění mohou sloužit jako retenční nádrže.
Tanky neboli akumulační nádrže mohou být plastové: sklolaminátové, svařované a bezešvé. Další variantou jsou betonové jímky, které jsou mnohonásobně těžší a při instalaci náročnější na manipulační prostor, cenově jsou ovšem výhodnější. S plastovými tanky se naopak manipuluje velmi snadno, protože jsou lehké. Betonové zásobníky se budují podobně jako studny z jednotlivých skruží nebo z monolitického betonu. Jejich výhodou je, kromě ceny, přirozená neutralizace vody, kterou v plastovém zásobníku zajistí například kousek přírodního vápence.
Mohlo by vás zajímat: Proč tolik šikmých střech vykazuje vady?
Velikost tanku je daná součtem spotřeby a průměrného množství srážek. Přesný výpočet je ale lepší svěřit odborné firmě. Ta totiž dokáže kromě propočtů spojených s vlastním množstvím zachycované vody zároveň nabídnout technická řešení vhodná pro správné uchování a hospodaření s touto surovinou. Dešťová voda totiž nemá neomezenou trvanlivost. Po určité době začne vylučovat soli a zapáchat a mohla by poškodit koncová zařízení.
Kvalitní systémy, jako jsou například od firmy Marley, nenechávají nic náhodě. Samozřejmostí je možnost několikastupňové filtrace či „tichý“ nátok ke dnu nádrže, bezpečnostní přeliv uzpůsobený pro čištění hladiny nebo plovoucí sání k získání té nejčistší vody cca 10 cm pod hladinou.
Zpět na střechu
Orientačně lze z jednoho čtverečního metru střechy získat asi 20–30 litrů vody. Je velmi důležité, aby střešní krytina byla ze zdravotně nezávadného materiálu, například z pálené hlíny či betonu. Zbývá pak tank napojit pomocí domácí vodárny na tu část vnitřního vodovodu, která napájí nádržky na toaletách a přivádí vodu k pračce. Dalším přívodem je pak ventil, který můžete používat pro vodu k zalévání zahrádky či pro úklid.
