O tom, zda stará půda vydrží proměnu již dříve vybudovaného obytného podkroví, nebo novou půdní vestavbu, v podstatě rozhodují tři základní aspekty. Statická únosnost, tvar a sklon střechy (ten určuje především konstrukce krovu a do jisté míry druh střešní krytiny) a výška půdního prostoru. Tradičním řešením u nás je sedlová střecha s vaznicovým trámovým krovem, případně střecha valbová, mansardová nebo stanová.
Dřevěné krovy se skládají z vzájemně sestavených a spojených dílčích prvků a jejich výhodou je, že objeví-li se vadný prvek, za předpokladu zachování předepsané pevnosti a únosnosti jej zpravidla lze nahradit. K nejčastějším příčinám poruch nosné střešní konstrukce patří kromě chybného původního projektu hlavně narušení statiky jiných stavebních konstrukcí, stárnutí a přirozená degradace materiálu, abiotické faktory a biotické vlivy (škůdci, plísně, houby). Poruchy vyvolává i nedůsledná původní montáž a neodborné průběžné dílčí opravy a zásahy do střechy (např. poddimenzované prvky, použití nevhodných materiálů, chybně vsazené střešní okno nebo vikýř, změna typu střešní krytiny), zatékání a zavátí sněhu do střešního pláště atd. Na vině může být i dlouhodobá změna klimatických podmínek, zanedbaná údržba, změna způsobu užívání objektu – nástavby, vestavby apod. Nezbytné rekonstrukci by měla vždy předcházet důkladná kontrola stavu střechy a všech vrstev pod ní.
Nejzranitelnější část domu
Většinu závad a poruch má na svědomí právě nedostatečná prostorová tuhost nosné konstrukce, na niž působí vodorovné a svislé síly. Střecha vodorovně „cestuje“, dochází k vybočování příčných vazeb, k postupnému uvolňování spojů a výztužných prvků, plášť se v některých místech deformuje a propadá, nestejnoměrným zatížením zdiva někdy praskají a bortí se i štítové a dokonce obvodové zdi…
Viditelných závad si zpravidla všimnete, na místě je ovšem pravidelná vizuální kontrola. Poškozené trámy a další krovové prvky se provizorně dají opravit, ovšem bez dobrozdání odborníka lze příčinu problémů odhalit je stěží.
Naštěstí moderní technologie nabízejí řešení pomocí vazníků a vazníkových soustav, které plnohodnotně nahrazují masivní dřevo. Pomocí speciálního softwaru pak lze vyprojektovat střechu libovolného tvaru na dům libovolného půdorysu.
Co zvládnete sami
O tom, zda je či není dřevo poškozeno, se přesvědčíte pohledem, poklepem (zdravé dřevo jasně zní) nebo navrtáním (sondou). Nedostatečnou únosnost na první pohled prozradí i propadlý, zvlněný nebo povislý hřeben střechy a nerovnosti v ploše střechy. Při kontrole krovu si všímejte výkvětů, prasklin a výrazné koroze kovových spojovacích prvků. Přítomnost jemného dřevěného prachu či hromádek pilin může naznačovat činnost škůdců – červotoče, tesaříka apod. Prohlédněte i kontaktní zdivo v místech těsného zazdění – pozednice, stropnice, vazné trámy a krokve, zkontrolujte místa přímého styku dřeva s kovem (např. vodovodní potrubí, kde může docházet k dlouhodobé kondenzaci a zvlhčování zdiva i dřeva).
Přesnost výpočtů a umění řemesla
Při výměně poškozených dílčích prvků dodržujte zásadu, že konstrukce, kterou vyměňovaný díl nese, musí být při montáži podchycena a spolehlivě zajištěna. U starých krovů se jednotlivé prvky tradičně spojují pomocí klasických tesařských spojů. V modernější montované „tesařině“ se lze těžko obejít bez povrchově upravených kovových spojovacích prvků – svorníků, hřebů, skob, úhelníků, speciálních vrutů a šroubů.
Uvažujete-li o celkové změně typu či tvaru střechy, případně o větším zásahu do střechy stávající – např. vybudování vikýře, žádoucí je posouzení záměru statikem. Čeká vás stavební řízení a budete potřebovat projektanta. Ale i zdánlivě prostá výměna krytiny (např. plechové za taškovou) může výrazně změnit celkové zatížení krovu. Což bez přesných výpočtů nezjistíte.
Vlastní výroba a montáž krovu jsou pak na specializované firmě, na jejím strojním vybavení, na zkušenostech a zručnosti řemeslníků.
Příhradový vazník |
| K zastřešení rodinných domů se nejčastěji používají sbíjené a svorkové přímopásové nebo sedlové příhradové vazníky. Jsou vhodné nejen pro lehké dřevostavby, ale i při výměně původních, poškozených krovů. Výhodou je jednoduchá výroba, použití nesrovnatelně tenčího řeziva, malá hmotnost a také jednoduchá a rychlá montáž bez pracných tesařských spojů. Konstrukce je složena z horního a dolního pásu, spojených svislicemi a příčkami. Jednotlivé prvky se zpravidla spojují hřebíky, lepením, používají se i plechové styčníkové desky. Příhradové vazníky se většinou montují do střech mírného sklonu bez půdních prostor. Obvykle jsou trojúhelníkového tvaru, v zásadě však jejich tvar není ničím omezen. Pomocí příhradových vazníků z lepených dřevěných nebo dřevoštěpkových profilů lze řešit i střechy velmi velkého rozpětí (v řádu desítek metrů). |
