Stolní „světlo“ vlastně nepatří na stůl, natož pracovní. Nemůže být ani náhodou pracovním svítidlem pro jeho vysoké nároky na počet kloubových ohybů nebo přesné cílení světelného kuželu. Od jiných typů svítidel se stolní lampa liší zejména faktem, že ji nestavíme na zem nebo nezavěšujeme na zeď ani na strop. Snad jediný stůl, s nímž mívá téměř důvěrný vztah, nejčastěji ve večerních hodinách, je noční stolek. Dědic ze závěti Není malých rolí Lampy jsou v češtině ženského rodu, proto by bylo nezdvořilé nepodotknout, jak dobře vypadají. Mnohé bývají štíhlé a stejně jako ženy se dělí na konzervativní a odvážné. Ty první čerpají z nejlepších období dějin moderního designu, ty druhé hýří tvary a barvami po vzoru dam žasnoucích každý týden nad vzorky přelivů u kadeřníka. Mimochodem, už se objevily emancipované stolní lampy odhazující kabel a nahrazující ho bateriemi. Šlapou svícnům na paty a úspěšně se derou na jejich místo. Jako v reálném životě. Text: Petr Tschekert, Foto: archiv Kontakty: |
Posviťte si!
Slovo lampa je jedním z těch, jehož kořen má čeština společný s většinou jazyků. Italové jí říkají Lampada a lampičce roztomile Lampadina, Francouzi ji znají jako Lampe, stejně jako Němci. Španěly zocelila krvácející korida, takže doma svítí ostře znějící Lámparou. Jen Američané udávající tón globalizované komunikaci si hlavy příliš nelámou. Lampa je prostě Table Light – stolní světlo.