|
|
Zlom nastal až v polovině osmnáctého století, tehdy se pozvolna lidé začali o svou hygienu více starat. Tentokrát je v tomto snažení podporovali i lékaři, propagující očistu těla. Všeobecně platilo, že „všechny národy, které se koupou, jsou zdravější než ty, které to nedělají“, jak se psalo v tehdejším tisku. K tomuto účelu byly na řekách budovány první lázeňské lodě. V nich se přes filtr čistila říční voda, která se pak používala ke koupání. Nedílnou součástí domácností se stávají dřevěné kádě, štoudve, necky, které sloužily k očistě těla všech členů rodiny. Vývoj spěje ke koupelně Zpočátku neexistovala samostatná místnost určená jen pro koupel, zařízení bylo v běžných domácnostech mobilní, v měšťanských a šlechtických interiérech byla vana nejčastěji součástí ložnice nebo šatny. Její design se odvíjel od vzhledu místnosti, navrhována byla tak, aby co nejvíc splynula s dalším zařízením (skříněmi, postelí). Z tohoto důvodu se obkládala dřevem, později se z hygienických důvodů začaly používat keramické obklady. Nedostatečné odvětrávání způsobovalo nepříjemný zápach a vlhko, což bylo i nehygienické. Proto se vybavení koupelen pomalu přesouvalo do samostatné místnosti, která, jak čteme v naučném slovníku, měla být „přívětivá, slunečná, dobře k větrání způsobilá a rychle výhřevná“. Postupem času se tvary útulného sanitárního vybavení přeměňovaly v hygienicky účelný design, a tak se všechny povrchy staly omyvatelné a podlaha snadno přístupná pro čištění a lepší vysušení. Blahodárné sprchování Používaly se různé mechanismy, zpočátku byla sprcha samostatná, později se stala součástí vany. Ve třicátých letech dvacátého století se odborníci shodli na tom, že sprchová koupel se vyrovná koupeli ve vaně. Z tehdejší doby se dochovala věta: „Vanová koupel má značné nevýhody, očištěné tělo zůstává opláchnuté špinavou vodou. A jednou naplněná vana svádí k vykoupání celé rodiny.“ Čistá voda byla problém Teplo, teplo, teplíčko Text: Lenka Haklová, Foto: archiv Kontakty: |
Koupelny minulosti
Hygienické zásady se během staletí měnily. Ke starověku patří pohodlí a okázalá nádhera římských lázní, středověké lázně nám přibližují ve svých kresbách iluminované rukopisy a pověsti o půvabných lazebnicích. Pak se zdá, že lidstvo na tyto dobré návyky poněkud zapomnělo, a dokonce došlo k názoru, že voda je tělu škodlivá. O co méně se lidé myli, o to častěji používali různé parfémy a pudry.
