Suchomilné trvalky převážně pro vyprahlá místa

Posledních pár suchých let nestraší jenom lesníky a zemědělce, ale také zahradníky. Pryč je doba, kdy si všichni přáli, ať jim neproprší dovolená, nyní panují spíše obavy z vyschlých řek, prázdných rybníků i studní a vyprahlé krajiny. Přizpůsobit se budou muset i zahrádky, hrozí zákazy zalévání a svěšené listy. Nezbývá než zapomenout na anglické trávníky a vlhkomilné květiny a poohlédnout se po vhodnějším sortimentu rostlin.

Pěknou zahradu lze naštěstí vytvořit i ze suchomilných rostlin, které v přírodě obývají stepní oblasti, písčiny nebo skalnaté stráně, kde byl vždy vody nedostatek. Spousta krásných rostlin prospívá a rozkvétá i pod pálícím sluncem a z minima vody.

Trvalky Středomoří a západní Asie

Že je klima v okolí Středozemního moře v létě suché a vyprahlé, si během letní dovolené vyzkoušel skoro každý. Z tamních rostlin se některé dají pěstovat i u nás.

K nejznámějším patří levandule (Lavandula), ale zajímavá je například i svatolína cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus) ze Španělska a Francie. Vytváří nízké, bohatě větvené aromatické keříky o výšce až 50 cm se stříbrošedými plstnatými listy a má žluté knoflíkovité květy o průměru do 1 cm. Od starověku byla využívána jako léčivka na záněty kloubů, její vonné silice působí proti parazitům a sušené rostliny odpuzují moly. Je to rostlina teplomilná, potřebuje propustnou půdu, slunnou polohu a snáší značné sucho.

Podobné nároky má i méně známá mavuň červená (Centranthus ruber), až metr vysoká trvalka středomořských skalnatých strání. Hustá a bohatá lata s množstvím drobných červenorůžových květů zdobí zahrady od června do září.

K běžně pěstovaným trvalkám patří i čistec vlnatý (Stachys byzantina), který roste od Turecka po Írán. Jeho krásné stříbrně chlupaté listy i stonky jsou dobře chráněné před slunečním žárem i vysycháním. Kvete od června do srpna drobnými, tmavě růžovými květy. Patří k naprosto nenáročným rostlinám, podmínkou je jen písčitá půda a slunce.

Ze statnějších suchomilných druhů lze doporučit perovskii lebedolistou (Perovskia atriciplifolia) ze stepí střední Asie od Afghánistánu po Tibet. Na stoncích vysokých 60–150 cm rozkvétají modrošedé květy od června do září až října.

Tyto trvalky se velmi dobře kombinují navzájem, ale i s dalšími aromatickými rostlinami, jako je tymián, dobromysl, mateřídouška či sukulentní rozchodníky. Mohou být dobrým doplňkem k růžím nebo oživit na jaře kvetoucí keře a jehličnany. Výsadbu ozvláštní také zajímavé trávy, skvělý je jednoletý středomořský druh Pennisetum villosum.

Ze Severní Ameriky

I v prériích a polopouštích USA nalezneme spoustu rostlin do slunných sušších zahrad. Je však třeba určité opatrnosti, některé z prérijních trvalek u nás zplaňují.

Existují však i velmi odolné druhy, které se v zahradách chovají poslušně, jsou krásné a navíc užitečné. K nim patří například Echinacea purpurea a několik jejích příbuzných (Echinacea angustifolia). Dorůstá do výšky 70 až 120 cm a pěstuje se v plané formě, ve varietě alba i v několika kultivarech. Patří k léčivým rostlinám, její antibakteriální účinky a příznivý vliv na imunitu znali už původní indiánští obyvatelé. Sucho docela dobře snáší i třapatky (Rudbeckia) a zlatobýly (Solidago).

Skvělou solitérní rostlinou a v době květu dominantou je juka (Yucca flaccida). Tento druh, ze starší literatury známý pod jménem Yucca filamentosa, je u nás opravdu mrazuvzdorný, neinvazivní a v dobrých podmínkách spolehlivě každoročně kvete. Kvete obvykle v červnu, lata květenství bývá bohatá, vysoká až 150 cm. Množí se dceřinými růžicemi po odkvětu. Pěstuje se více druhů, některé jen v nádobách jako mobilní zeleň, některé zvládnou přezimovat pod krytem.

Suchomilné rostliny z naší přírody

Exotické rostliny jsou krásné, ale spousta rostlin z českých suchých strání, stepí a písčin také stojí za pozornost.

Na jaře rozkvétají skály i skalky v teplejších oblastech republiky žlutými trsy tařice (Aurinia saxatilis). Tato nenáročná skalnička se pěstuje i v několika kultivarech – s panašovanými listy i plnokvěté. Prodávají se semena i sazenice.

V podobnou dobu, během dubna se na suchých slunných stráních objeví květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis). V přírodě patří k vzácným a chráněným rostlinám, k vidění je na jihu Moravy, v Českém krasu, Českém středohoří a v okolí Prahy. Často se pěstuje komerčně a prodává v zahradnictvích. Trsy bývají vysoké 20 až 40 cm, žluté květy mají až 8 cm v průměru. Pozor však na jeho jedovatost.

Sucho a slunce velmi dobře snáší plané druhy lnu, například len rakouský (Linum austriacum). Nepěstuje se pro vlákno ani pro semena, ale pro okrasu, hodí se do méně intenzivních skalek a suchých záhonů. Spolu s ním je možné pěstovat i jedinou naši domácí slaměnku smil písečný (Helichrysum arenarium), drobný pavinec horský (Jasione montana), devaterník (Helianthemum) nebo dvouleté divizny (Verbascum).