Zahrada jako filmová kulisa

Dříve jen pole a sad, dnes neuvěřitelná scenérie, která vznikla navezením spousty materiálu, kamenů a zasazením rostlinstva včetně šesti set druhů okrasných dřevin. Tato čarovná zahrada vznikala už od roku 1960, a i když má období zrodu za sebou, stále ještě není toto jedinečné místo podle slov majitelky Marie Janoušové dokončené.

Do dvora domu, který nepřehlédnete, protože jeho fasádu zdobí dekorace omítky - modrý svlačec, projdete bytelnou venkovskou branou. Vzadu za dvorem se rýsuje průchod obrostlý přísavníkem a révou. Dává tušit tajuplnou zahradu, zaplněnou až po okraj skalničkami a nejrůznějšími dřevinami. Procházíte se po ní stezkami, kde často není vidět, kam vedou.

Hlavní širší cestičkou, která je vyložená šlapáky, procházíte kolem velkého alpínia, skalky osázené nízkými vysokohorskými rostlinami. Po levé straně je do zeleně zasazený zahradní domek, dřív „trucovna" pána domu, Josefa Janouše, který vtiskl zahradě duši. Na léto se do domku dokonce stěhoval. Manželé žili s dcerou a synem jen ve dvou pokojích, a tak měl pan Josef alespoň na čas klid k práci. Stejně jako autor zahrady, tak i návštěvy, které tu občas nocovaly, si užily malebný výhled na velké zahradní jezírko pokryté lekníny. Dřív se v něm rodina běžně koupala, i když je hluboké jen metr dvacet. Veškerá voda, která ho napájí, je dešťová, proto ho na podzim vždy vypustí, vyčistí od bahna a listů leknínů a znovu napustí. Dřív se ve vodě proháněli i koi kapři, dnes se tu lesknou zlatí karasi.

Plot se sochami z pískovce

Cestička vás dovede kolem skleníku s kaktusy a stříšky, pod kterou bydlí bonsaje, o něž rodina stále pilně pečuje, až k trávníku. Lemuje ho plot se sochami z pískovce, které kdysi vytesal sám pan Josef. „To víte, manžel se na televizi nedíval, a přes zimu hlavně sochal a sochal," vzpomíná paní domu.

Zahrada stále dýchá nadšením a uměleckým řemeslným umem pana Josefa. Nejenže se věnoval všem přítomným rostlinám, ale vytvořil všechny zahradní stavbičky a stavby včetně štíhlé dvanáctimetrové zvonice. Pod jeho rukama vzniklo také mnoho objektů ze dřeva, které působí, jako by tu snad samy vyrostly. Je to pumpa nebo spíš „pumpa-šotek" bez vody, lavička či křeslo, malý trůn ze dřeva, v němž pan Josef sedával. Dnes ho vystřídala Marie. „Obrážel kostely a kaple, aby viděl, jak se to všechno dělá," vzpomíná. „Na to, aby mohl postavit zvonici i zvonit, jsme museli žádat o povolení.

Pán domu dokonce vytvořil z pískovce japonské svítilny, jen jednu jedinou od někoho dostal. Najdete tu i nádherný impozantní úl, vyřezaný z jednoho kusu dřeva. Pan Josef uměl mnoho řemesel, nebál se ani práce s kovem. S kamarády odlili zvony do zvonic, přítel kovář zase pomohl vytvořit podle Josefova návrhu vrátka do zahrady, sluneční hodiny nebo velké kovové kyvadlo času, umístěné na zdi domu hned u vchodu. Paní Marii to ani dnes nedalo a s chutí nám ho rozhoupala.

Zahrada je plná fantazie, najdete tu jak prvky japonské zahrady, tak inspiraci naším tradičním lidovým stavitelstvím. O jehličnany a bonsaje se dodnes stará paní Marie se synem, dcerou a vnukem. „Zastřiháváme, zaštipujeme, plejeme a zaléváme, pořád dokola," usmívá se. „Na zahradě jsem každý den."