U původně zcela běžného rodinného domu vyrostla zahrada, která je souhrnem toho nejkrásnějšího, co může flóra nabídnout. Vznikala postupně společně s rekonstrukcí domu a její definitivní podoba nejspíš nebude ambicí majitelů. Chtějí zahradu japonského typu plnou proměn, která vytváří harmonický celek.
Krása a harmonie
Václav Kozák, povoláním zubní lékař, je milovníkem bonsají a výtvarného umění. Společně s manželkou rádi cestují a vždy po návratu se objevují v jejich sbírce další a další rozmanité druhy rostlin, keřů a stromů, které pak společně zasazují do vlastní koncepce zahrady. Velké oblibě se těší zvláště bonsaje, japonské javory, jalovce a celá řada jehličnanů.
„Projekt zahrady bychom asi těžko hledali,“ vysvětlují manželé na úvod a ukazují fotografie. Na poměrně malém prostoru byl nejdříve bujarý porost a neudržovaná zeleninová zahrádka s malým skleníkem. Později bylo vybudováno jezírko a zahrada dostala jakousi tvář. „Původně jsem o japonské zahradě vůbec nepřemýšlel, chtěl jsem prostě přírodní prostor, kde se budeme cítit všichni dobře,“ dodává Václav Kozák.
Je patrné, že ze staré zahrady mnoho nezůstalo. Místo pro nové dřeviny uvolnily staré smrky, za své vzaly i některé ovocné stromy, aby zahrada zavoněla květy vistárie či lýkovců a zkrásněla barevnými varietami japonských javorů (Acer palmatum, Acer palmatum disectum). Nechybějí přirozeně ani vzácné borovice, jinan dvoulaločný, kryptomerie, spanilé jedle, tisy či smrky a samozřejmě bonsaje všeho druhu.
Najdeme tady například kultivary jalovců (Juniperus Squamata ‚Stricta‘), cypřišků (Chamaecyp. pisifera ‚Sqarrosa Dumosa‘), skalníků (Cotoneaster dammeri ‚Rami‘ či ‚Coral Beauty‘) a z borovic například kleč (Pinus mugo), blatka (Pinus uncinata), bělokorá (Pinus leucodermis ‚Schmidtii‘) či pětijehličnatá (Pinus pentaphyllaa) a také smrky pichlavé (Picea pungens) s hustými krátkými větvemi, a další nádherně tvarované dřeviny.
To vše ve věrné symbióze s nejrůznějšími druhy rododendronů, azalek, trvalek, skalniček, čarověníků, zakrslých konifer, keřů či květin v nádobách (rozmarýny, levandule, hosty, callistemon). Prostě krása za krásou…
Variace na japonské téma
Majitelé považují tvorbu zahrady za otevřený koncept mnoha stylů, který se rodí postupně a nikdy nebude zcela uzavřený. „Manžel pochází ze Šumavy, takže jeho zaměření na přírodu a bonsaje mě vůbec nepřekvapuje, navíc nás oba pojí láska k výtvarnému umění,“ podotýká paní domu a oceňuje manželovu zručnost.
„Začínal se vším úplně sám, později zval ke konzultacím odborníky, jezdil na výstavy, přivážel nejrůznější materiály a rostliny,“ dodává nad bábovkou ve stinném koutu zahrady, kde se dá posedět a hledět do nitra zeleně, na jezírka osázená kapradinami, okrasnými travami a blatouchy. Najdeme tady i různé druhy petrklíčů, pomněnku bahenní, rozrazil potoční, vrbinu penízkovou či kvetoucí lekníny. Systematicky rozmístěné kameny převážně z místních řečišť se postupně ztrácejí, jejich dominantní funkce je potlačena bujnou vegetací rostlin.
Nikde nevidíte žádné japonské lampy nebo čínské draky, pouze dílčí skulptury a kameny, jež představují zajímavé geometrické tvary a působivé kompozice, byť některé v duchu orientálních tradic. Pohledy návštěvníků zahrady zcela jistě ulpí na plastice od Viktora Stříbrného, jednoho ze šesti zakladatelů proslulého Ateliéru 74. Jmenuje se Slunce a její repliku můžete vidět v Kladně.
Na otázku, kdy je zahrada nejkrásnější, hledají manželé jen těžko odpověď: „Je krásná stále, má nádhernou atmosféru a přímo inspiruje k hledání krásy a harmonie. Mění se přirozeně vlivem počasí a ročních období a své osobité kouzlo má určitě zjara, kdy se pozvolna probouzí. Nejvíce si ceníme toho, že se nám podařilo zachovat část původní kompozice a vegetace zahrady a do ní vhodně začlenit nové prvky, které jí vdechly nový a domníváme se, že zajímavý ráz,“ dodávají na závěr naší návštěvy.
Václav Kozák |
| …pochází ze Šumavy, je velkým milovníkem přírody a výtvarného umění a bonsajím se věnuje již dlouhých čtyřicet let. Ke svému koníčku poznamenává: „Bonsaje mám moc rád, je to vlastně kousek přírody na malém prostoru, stejně jako malířská plátna impresionistů či plátna mistrů japonského umění. U tohoto koníčku, doufám, ještě dlouho zůstanu…“ |
***
Čtěte také:
Zahrada v zimě jako dokonalá zóna klidu
Zahradnické pábení a pocit nekonečna
