Přestože upřednostňuje klasické zahrádkářské postupy a přírodní zahrady, některým novým trendům se prostě neubrání: „Je skvělé, že se nabízí celá řada nových možností pěstování bylinek, ale ve výsledku vždy záleží na vás, na vašem přirozeném nastavení a preferencích,“ říká na úvod Jana Nováková.
Bylinkové záhony
Pro pěstování bylinek je takřka nesmrtelná inspirace středověkými klášterními zahradami. Vyčleňte část zahrady a vytvořte zde pravidelné záhony podle tohoto středověkého vzoru. Stanoviště musejí odpovídat požadavkům daných bylin (nejčastěji je to sucho, vlhko, světlo a stín). Nejlépe se sem hodí petržel a pažitka, bazalka, kopr, anýz, měsíček, brutnák, meduňka, máta, zavinutka (Monarda), třapatka (Echinacea), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) či řepík lékařský.
Bylinky lze ovšem začlenit i do klasických trvalkových záhonů. Tady se nejvíce daří třapatce a zavinutce, kontryhelu či agastache (Agastache foeniculum). Rychle se rozrůstajícím druhům bylinek doporučuje Jana Nováková vyhradit zcela samostatný volnější prostor (například máta, meduňka či řepík vonný).
Spirály a další prvky
Módním hitem přírodních zahrad posledních let jsou klasické permakulturní prvky, například bylinkové spirály pro celé spektrum stanovišť s dostatečně velkou plochou. Nejsou sice vhodné pro úplně každou bylinku, ale u Jany Novákové můžete vidět třeba i bahenní rostliny (puškvorec, vachta trojlistá), které rostou v nádržce zabudované na úpatí spirály.
„Bez ohledu na různé teorie se mi osvědčilo místo na severovýchodní straně spirály, na jižní se voda přehřívá a vysychá,“ vysvětluje naše průvodkyně a nastiňuje i způsob budování vlastní bylinkové spirály. Lze ji popsat jako specifickou terénní úpravu, kde se pomocí kamenů nebo cihel fixuje zvedající se spirála a vyplňuje se vhodným materiálem.
Ve spodní části se nachází kvalitní drenáž – lze použít písek, štěrk i suť ze stavby – do vrchní vrstvy patří úživná půda podle nároků daných rostlin. Ty se pak dále rozmisťují podle požadavků na vlhkost půdy a sluneční svit.
Do vrchní osluněné části patří středomořské bylinky (např. šalvěj, levandule, tymián, routa), dále pak dobromysl, divizny, pupalka dvouletá, maří list balšámový, smil italský, mateřídouška a mezi kameny v jižním svahu třeba netřesky. Na níže položená, vlhčí a stinnější místa severní strany lze vysadit pažitku, kadeřavou petržel, libeček, kerblík, čechřici vonnou, tzv. česnekopažitku (Allium tuberosum), nebo listové druhy cibule (např. Allium fistulosum, A. x proliferum).
Volná místa můžete dále zaplnit jednoletými druhy bylinek, třeba majoránkou nebo bazalkou, a také výrazně kvetoucími bylinami – lichořeřišnicí, měsíčkem nebo brutnákem.
Důležité je brát v úvahu velikost spirály, některé bylinky potřebují hodně prostoru a nesmí utlačovat sousední jemnější druhy. Bylinková spirála se dá nahradit či doplnit bylinkovými kopečky a valy, které mohou lemovat terasu nebo oddělovat jednotlivé části zahrady. Vzhledově zajímavé jsou také suché zídky, jimiž se člení zahrady nebo se srovnávají terénní nerovnosti.
Bylinky v bytě
Pokud chcete mít bylinky ještě blíže kuchyni, nebo nemáte vůbec žádnou zahradu, můžete je pěstovat v nádobách za oknem. Platí to zejména pro suchomilné druhy – levanduli, šalvěj, dobromysl, yzop, saturejku, tymián nebo smil italský.
Jednoleté druhy (majoránka, bazalka) vyžadují častější dohled a zálivku. Pro ně, a také pro ty, které mají raději vlhčí půdu (máta, meduňka, petrželka, pažitka), doporučuje Jana Nováková samozavlažovací květináče a truhlíky: „Kromě nich lze pro jednotlivé rostliny použít i takzvaný Plant potagator. Zprvu slouží pro mladé rostlinky jako pokojový miniskleníček, a když bylinky povyrostou, otočíte ho a vysadíte do takto vzniklého většího květináčku…“
Lze doporučit i kulaté osivové terče, které výrazně usnadňují samotné setí. Jsou praktickou obdobou zeleninových výsevních pásků, rozměrem vyhovují velikosti běžných květináčů, kde jsou již semena v patřičné hustotě rozmístěna. Koupíte je obvykle v sáčcích po třech kusech, přičemž každý z nich obsahuje semena jiné bylinky.
Biotopy pro plané druhy |
|
Pro puškvorec, vachtu nebo některé kosatce doporučuje Jana Nováková vyhloubené mokřadní stanoviště. Z dalších planých druhů vedle nich jistě poroste i tužebník jilmový, andělika, sadec konopáč nebo kostival, který láká opylovače a svým hlubokým kořenem čerpá živiny hluboko z půdy. Do stínu stromů se hodí zvláště druhy, které tvoří takzvaný jarní aspekt listnatých lesů, to znamená, že kvetou ještě před olistěním stromů. Patří k nim například plicník, jaterník podléška, mařinka vonná, violka a populární česnek medvědí. K ovocným dřevinám doporučuje naše průvodkyně vysadit také druhy, které lákají opylovače a odpuzují „škůdce“. Jako nedostižný označuje křen, dále lichořeřišnici a na jižní stranu pelyněk. |
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., www.janinyzahrady.cz
