Dýně na všechny způsoby

Dýně se pěstují v nespočtu odrůd, barev a tvarů, každoročně zkoušíme nějaké nové. Já osobně mám stále nejraději odrůdy Hokkaido (pěstují se formy oranžové, oranžovočervené, žluté, šedé či zelenomodré). Mají optimální velikost, skvěle rostou a plodí v našem podnebí, úroda je hojná a při správném skladování dlouho vydrží. Poslední většinou dojídáme ještě po Velikonocích.

Velkým bonusem je i to, že se nemusí loupat. Jejich sladká šťavnatá vůně lehce připomíná meloun, okurky, mango, ananas nebo vše dohromady, záleží na druhu, šťavnatosti a vyzrálosti daného plodu. Muškátové dýně, když jsou plně vyzrálé, voní ještě sladší delikátní vůní připomínající ta nejoblíbenější tropická ovoce. Ty ale pro pěstování potřebují větší teplo, podobně jako melouny, proto s nimi nemáme v našich klimatických venkovních podmínkách takové úspěchy jako s typem Hokkaido.

Studené lahůdky

Hokkaida, muškátové, ale třeba i špagetové dýně se dají jíst syrové do raw ovocných i zeleninových salátů, do dezertů a závinů a také do oblíbených smoothies – lze je nakrájet na menší kousky a přidat do mixéru spolu s ovocem, oříšky či zeleninou. Čerstvé a šťavnaté se dají i odšťavnit, ale výtěžnost šťávy není velká.

Nastrouhané dýně (především ty méně sladké) můžete přidat i do kimči nebo kyselého zelí, záleží na chuti a fantazii. Dýňové plátky u méně škrobovitých dýní lze namarinovat dle chuti a pak usušit v sušičce – vzniknou tak skvělé dýňové čipsy.

Všestranné použití v teplé kuchyni

Co se týká tepelné úpravy, dýně, zejména hokkaido, má univerzální použití. Vynikající je zapečená s luštěninami nebo kořenovými zeleninami nebo nakrájená na tenčí půlměsíce a osmažená na kvalitním oleji na pánvi s kořením, může se také přidávat do zeleninových směsí a omáček ve stylu různých druhů „kari“.

Pokud máte raději spíše evropskou kuchyni, použijte ji do „eintopfů“ namísto brambor, nebo nastrouhanou do placek (smíchám ji s moukou, olejem a kořením a usmažím „dýňoráky“). Samozřejmě ji lze použít i do karbanátků pečených v troubě. Fantazii se meze nekladou.

Vynikající jsou dýňové polévky, které lze připravit na mnoho způsobů – v asijském stylu (s kokosovým mlékem), jako hladký krém či polévku s většími kousky ve stylu bramboračky. Uvařené dýně mají většinou samy o sobě nasládlou chuť, což se dá využít do omáček, skvěle se doplňují i pálivými papričkami či pepřem v ostřejší mexické či indické kuchyni. V evropském stylu zase dýně dobře spolupracuje s kmínem, pepřem, česnekem, také s majoránkou, saturejkou a provensálskými bylinkami. Také ráda dělám základ pro dýňovou polévku nebo omáčku z restovaných kuliček koriandru (snadno vypěstovatelný i u nás), římského kmínu či černuchy (černý kmín).

Dýně typu Hokkaido je také skvělá příloha – nakrájená a napařená, je perfektní spolu s rýží nebo kuskusem (existuje už i bezlepkový z kukuřice) či quinoou a třeba smaženou hlívou, smaženými či pečenými fazolemi nebo smaženým tempehem apod. Napařená nebo uvařená dýně se dá také rozmačkat a připravit na mnoho způsobů jako kaše nebo pyré. Další variantou je skvělý „kečup“, moc dobrý je například s česnekem nebo omáčka podobná rajské omáčce. Pokud byste rádi i více červené barvy, zkuste orestovat do omáčkového základu trochu na kostičky nakrájené červené řepy a sladké papriky (koření).

Ze špagetových dýní, jak už název napovídá, můžete připravit i zeleninové špagety. Za syrova je vyrobíte pomocí škrabky či mandolíny (speciální kráječ na přípravu různých tvarů zeleniny), po uvaření se většinou oddělí uvnitř dužniny samy.

Samostatnou kapitolou využití dýní jsou pečené dezerty a koláče. Nastrouhané dýně se dají přidat do buchet, perníku i bábovek, muffinů, rovněž dýňovo-jablečný závin si u vás určitě najde místo v jídelníčku. Ani zde se nebojte použít fantazii a netradiční postupy.

Méně obvyklé odrůdy

Skvělou odrůdou pro naše klimatické i kuchyňské podmínky je velkoplodá Sweet Meat Oregon Homestead vyšlechtěná nezdolnou zahradnicí Carrol Deppe. Ona sama je nejraději zapéká do zásoby a pak je využívá do polévek, dezertů (pověstný americký dýňový koláč na různé způsoby) anebo peče s fazolemi či dalšími luštěninami. Co nesní, uloží (po upečení) rozdělené na jednotlivé porce do mrazáku. Pro více praktických informací doporučuji její knížku Nezdolný zahradník (viz doporučená literatura na konci knihy).

Za zmínku určitě stojí u nás méně rozšířené žaludové dýně (Acorn). Jsou menší než většina běžných odrůd (asi jako velká hruška), z dálky připomínají žaludy.

Slupka je rýhovatá a tvrdá, proto je dobré je loupat, jsou-li dobře zralé až lehce přezrálé, mají skvělou chuť připomínající vařené lečo. Takže se hodí hlavně do lehce kyselých omáček a polévek. Kdo se chce vyhnout pracnému loupání, může je rozkrojit na půl, vybrat semínka a zapéci je samotné nebo i s nádivkou v troubě.

Kam je uložit na zimu

Mimo užitek v kuchyni jsou i jedlé dýně krásnou dekorací v pokoji či chladnější chodbě (kolem 15 °C), ideální na skladování je police zhruba ve výši ramen či očí, aby se daly pohodlně probírat a včas jste si všimli, když se nějaká začne kazit. Můžete je také dát na zem dále od zdrojů tepla, kde je chladněji. Pro dýně, cukety ani patisony není vhodný klasický sklep, je tam moc vlhko a zima, tudíž se tam brzy kazí. My na dýně pamatujeme i při stavbě našeho nového domu a počítáme dopředu s místem v interiéru, kde s námi budou každoročně trávit zimu. Plné police dýní, cuket a patisonů přinášejí dobrý pocit z kvalitního zásobení. Každý rok máme trochu jiné složení zelenin a uskladněných věcí z vlastních záhonků, sortiment se stále rozšiřuje a vylepšuje, naopak některý rok lze určité plodiny vynechat, ale dýně jsou prostě základ a stálice.