Floxy - královny skalek i záhonů

Jméno floxů pochází z řeckého flogos, což znamená plameny či pochodně. Navrhl jej Karl Linné (1753), švédský přírodovědec a lékař, zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury. Jako patron této rostliny pak vystupuje římský bůh Jupiter, který symbolizuje mírumilovnost a duchovní harmonii. Traduje se, že pobývání v blízkosti floxů je impulsem k harmonickému životu.

Bohatý rodokmen floxů

Rozsáhlý rod floxů čítá asi 80 druhů a ještě více kříženců a kultivarů. Od nizoučkých plazivých po vysoké v létě kvetoucí druhy Phlox paniculata. Pocházejí z amerického kontinentu, ale v evropských skalkách a zahradách se mnohé z nich velmi rychle již zabydlely. Do Evropy se dostaly v roce 1732 a postupným zušlechťováním především v Německu a ve Francii vznikla řada krásných barevných odrůd. Ty vysoké letní osaďte do slunných trvalkových záhonů, ostatní druhy mohou mít svá místa na skalce nebo na zahradních suťovištích.

Na výstavách skalniček se často zdůrazňuje, že druhům, pocházejícím z jiného klimatu, je třeba věnovat důkladnou péči a sehnat o nich co nejvíce informací. Zahradníci při tvorbě své skalky plamenky neboli floxy většinou neopomenou, nejčastěji volí Phlox douglasii. Obvykle je sázejí společně s tařicemi (nejčastěji Aurinia saxatilis) a příbuznou modrofialově kvetoucí tařičkou (Aubrieta).

„Horské druhy bývají po většinu dne vystaveny prudkému slunci a UV záření, v noci většímu chladu. Potřebují dokonale propustnou půdu chudou na živiny, v zimě sněhovou přikrývku a mají spoustu dalších požadavků, aby zůstaly i u nás krásně drobné, aby kvetly a vytvořily zdravé a husté chlupaté polštářky, které tolik obdivujeme,“ upozorňuje Romana Rybková z Botanické zahrady v Praze-Troji.

Snadné pěstování 

K běžnému pěstování v českých zahradách se doporučují zejména drobné nízké plamenky, které se rychle rozrůstají do šířky a vytvářejí rozlehlé polštářovité porosty. Kvetou bohatě v dubnu až červnu, v barevné škále od bílé a světle růžové přes sytou růžovočervenou a modrofialovou až po temně purpurovou, některé odrůdy bývají dvoubarevné s očkem.

Rod pochází ze Severní Ameriky, kde roste celá řada druhů, v našich skalkách se nejčastěji objevují dva: plamenka šídlolistá (Phlox subulata) a deset centimetrů vysoká plamenka Douglasova (Phlox douglasii). Vyžadují dostatek slunce (ve stínu málo kvetou) a písčitou nebo kamenitou půdu, která dobře odvádí vodu z kořenů. Řada kultivarů vznikla křížením s dalšími druhy ze západu USA, a to s Phlox douglasii, Phlox bifida či s Phlox kelsey.

Většina z nich je nenáročná a všechny vytvářejí na skalce skutečně oslnivé koberce květů. Zvládnete-li méně náročné druhy, můžete se poté pustit do objevování skutečných sběratelských skvostů, třeba ze sekce Micro Phlox (např. Phlox austromontana, Phlox diffusa, Phlox hoodii či Phlox bryoides). Jsou na pěstování náročné, často až nevyzpytatelné, hodné skutečného mistra. Ale i ty nejběžnější floxy vám jistě budou vděčné za trochu péče a pozornosti. Druhy, které mají tendenci se rychle rozrůstat, dobře prospívají i na zahradním suťovišti.