Vypěstujte si na zahradě voňavou mátu

Není máta jako máta

Máta patří do čeledi hluchavkové (Lamiaceae), podobně jako bazalka, dobromysl nebo rozmarýna. Asi 12 až 15 druhů máty roste v subtropickém a mírném podnebném pásmu Evropy, Asie, Severní Ameriky, v severní, východní a jižní Africe, v severozápadní Austrálii a na Novém Zélandu. Na první pohled malý rod má však velké množství variet a forem, jednotlivé druhy mají velké areály a jsou dosti proměnlivé, proto není nic jednoduchého se v mátách vyznat. Navíc existují různí kříženci, a to jak přírodní, tak i uměle vytvoření. Vyšlechtěna byla i řada kultivarů vhodných k použití kuchyňskému i lékařskému, některé se pěstují i jako okrasné rostliny.

Z původních druhů se u nás sbírají máta klasnatá (Mentha spicata), máta vodní (Mentha aquatica) a máta dlouholistá (Mentha longifolia). V subtropech se pěstuje jako užitková máta rolní japonská (M. arvensis var. piperascens), jejíž silice obsahuje až 90 % mentolu. Kvalita silice a její hořká chuť nedovoluje použití ve farmacii, zato je hodně žádaná v potravinářství a kosmetice.

Bylinková chemie

Máta se jako léčivka i koření používá již od starověku, je však nutné užitkové druhy dobře znát. Ne všechny máty se hodí k přípravě jídla nebo pití – některé mají nevhodné složení silic. Používají se hlavně listy, výjimečně nakvetlá nať. Sklí­zí se poprvé na začátku května, než začne kvést, sklizně mohou být až 4 za sezónu. Listy obsahují 1 až 3 % silice, v níž bychom nalezli přes 50 % mentolu, jeho estery s kyselinou octovou, přes 10 % menthonu, třísloviny, hořčiny a dalších asi 40 složek. Poměr těchto látek je dosti proměnlivý a má vliv na kvalitu, lé­čivé a chuťové vlastnosti máty. Některé druhy i kultivary mají příchuť citrónovou, jiné jablečnou nebo větrovou.

Máta se hojně používá v Severní Americe, v severní Africe (v Maroku a Tunisu se vaří skvělý osvěžující mátový čaj), v zá­padní Asii (v Turecku se přidává do jogurtových zálivek a do sladkých jídel), v jihovýchodní Asii (jako čerstvá bylinka), v Evropě především v Anglii (známá je mátová omáčka z čerstvých lístků k jehněčímu masu). V arabských zemích se máta hojně používá do sladkostí a ovocných šťáv, v jižní Evropě zase do zmrzlin a čokolády. Mátou se ochucují i alkoholické nápoje (pepermintka a mojito) nebo cigarety.

„Mitcham“ na prvním městě

Nejznámější je však máta peprná (Mentha piperita) nebo (Mentha × piperita), což je uměle vytvořený hybrid, vzniklý zkří­žením máty vodní a máty klasnaté. Nevytváří plody a množí se pouze vegetativně. Původ má v Anglii v 17. století a poprvé jej popsal anglický botanik J. Ray v roce 1696. Od 18. století se pěstoval v městečku Mitcham v hrabství Surrey, odkud se rozšířil postupně do celého světa jako kulturní rostlina. Dodnes se všechny pěstované máty tohoto typu prodávají pod označením „Mitcham“, jsou také díky svému anglickému původu náchylnější k vymrzání během naší chladné zimy.

Máta jako prospěšná droga

Máta peprná patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti. Podporuje trávení, vylučování žluči, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek. Při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje neslazený čaj připravený ze dvou lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Pije se ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyklu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách během dne. Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu, kožních vyrážkách nebo jen k osvěžení a relaxaci. Silný vývar z máty léčí rozpraskané ruce. Mentol je také součástí mnoha mastí a masážních olejů, inhalačních směsí i zubních past. Vůně má­ty je atraktivní pro včely, a tak se často vysazovala u nových včelínů.

SBĚR A SUŠENÍ PODLE PRAVIDEL

Mladé výhony máty se stříhají několikrát do roka vždy před rozkvetením, kdy rostliny dosáhnou asi 30 cm výšky. Sklízí se v červnu a červenci, někdy ještě v srpnu, ale vždy jen za příznivého počasí bez deště, nejlépe v dopoledních hodinách. Suší se ihned po sběru (snadno se zapaří!) v tenkých vrstvách na stinných a dobře větraných místech, nejlépe při teplotě 20 až 30 °C, v sušárnách nesmí teplota překročit 35 °C, aby nedocházelo ke ztrátám silice. Při pomalém sušení listy hnědnou. Rostliny napadené rzí má­tovou, zahnědlé části a stonky silnější než 5 mm se nesbírají.