Zelené terasy rostou do krásy

Zdaleka ne každý touží po svém domě nebo na něj má prostředky, moderní byty s velkou obytnou terasou však malou zahrádku do značné míry nahradí. Terasa bez rostlin však tolik k posezení neláká a nemívá ani tak příjemné mikroklima. Zeleň může být různá, někomu vyhovuje obnovovat každý rok truhlíky s muškáty, jiný upřednostní trvalou zeleň, která nedá tolik práce, dalšímu se líbí větší exotické keře či palmy, na jaře vynáší ven.  Záleží na podmínkách, a ty jsou na každé terase jiné, na silách a možnostech obyvatel i na architektuře budovy.

Čím větší nádoba, tím lepší

Základem pro pěstování větších rostlin na terase či balkonu jsou velké nádoby. Malé keramické mísy a plastové truhlíky určené do oken jsou doplňkem na léto, ale základem musí být něco objemnějšího. Velký obsah zeminy je důležitý pro kořeny rostlin, aby nebyly vystaveny příliš velkému střídání teplot. V létě hrozí přehřívání kořenů, na jaře a na podzim vadí velké rozdíly teplot. Škodí i časté rychlé vyschnutí, při kterém sesychá substrát a přetrhává jemné vlásečnicové kořeny. Čím větší ná­doba, tím déle vydrží zemina vlhká, když například odjedete na víkend pryč. Než však nádoby pořídíte, zamyslete se také nad nosností terasy nebo většího balkónu, zvláště ve starých domech, abyste je nepřetížili. Ideální jsou velké dřevěné truhlíky, upravené a natřené proti hnilobám, nebo plechové s pozinkovanou úpravou, které jsou obložené dřevem. Vhodné jsou i rozměrné nádoby z keramiky nebo z plastů odolných mrazům. Některé terasy mají na okrajích vestavěná zděná koryta, nebo je možné zděný prostor pro zeleň dostavět. Rostlinám obvykle nevadí tolik promrzání nádoby a kořenového balu jako prudké výkyvy teploty, kdy přes den vystoupá rtuť třeba ke dvaceti stupňům, ale v noci mrzne. Hodně pomáhá obložení truhlíků nebo nádob na zimu deskami polystyrenu a obalení třeba rákosovou rohoží, aby hezky vypadaly. Pozor také na zimy beze srážek, stálezelené dřeviny potřebují aspoň trochu vody i v zimním období. Když přestane mrznout, tak raději zalijte, jinak vám uschnou. Pro mobilní zeleň budete potřebovat nějaký světlý prostor s teplotou nad nulou, většinou širší chodbu, verandu nebo místnost využívanou jako skladiště.

Zemina musí být nej...

Důležitá je i zemina, do které rostliny zasadíte. Na terase bytu můžete mít omezené možnosti přesazování a výměny substrátu, proto věnujte výběru a míchání té „správné" směsi mimořádnou pozornost. Zem je organická hmota a v malém prostoru časem degraduje, rostliny ji zbavují živin a mění její fyzikální a chemické vlastnosti. Ideální zeminou je kvalitní lehká, na živiny bohatá zem z kompostu, vylehčená pískem. Pokud máte možnost někde sehnat hodnotnou černozem, neváhejte. Když není ani černozem, můžete použít směs rašeliny (ovšem pozor na kvalitu a kyselost, některé rašeliny vypadají jako rozemleté klacky a kůra, jiné mohou být příliš kyselé), dále je důležitý písek a přídavek ornice s jílovými drobty, které jsou bohatší na živiny. Samotná rašelina je chudá, snadno vysychá, a když už vyschne, tak velmi obtížně přijímá vodu zpět. Pokud si nejste jisti, nechte si objem, který potřebujete, namíchat v solidním zahradnictví. Pozor na zem v plastových pytlích, která se prodává v zahradnických centrech, může být zapařená a plesnivá.

Hlohyně, nebo cypřišek?

Výběr rostlin bývá bohatý, ale je nutné ho dobře promyslet. Záleží na orientaci terasy, zda je otočená k jihu, nebo spíše stíněná a chladnější. Na bytové terase či balkonu máte možnosti omezenější, použité rostliny musí leckdy snášet extrémní podmínky, které zahrada zmírňuje. Mnoho lidí si do trvalých nádob jako nejvhodnější představuje stálezelené keře nebo zakrslé jehličnany. Opadavé dřeviny však mají svůj půvab podle ročního období, na jaře potěší svěží zelení rašících listů a květů, na podzim zlatě nebo červeně zbarveným olistěním. U listnatých dřevin, především drobnějších keřů, jsou možnosti širší. Vynikající je například hlohyně (Pyracantha) a různé skalníky (Cotoneaster), které na podzim krásně plodí. Hodí se i některé druhy drobných šeříků (S. oblata), dřišťálů (Berberis), velkokvětá třezalka Moserova (Hypericum x moserianum) nebo třezalky kalíškaté (H. androsaceum), které mají květy menší, ale jsou ozdobné i plody. Celé léto kvete mochna křovitá, která nemusí kvést jen okoukanými žlutými květy, ale i oranžově a červeně. Ze stálezelených dřevin je odolný zimostráz (Buxus), pěkný a osvědčený je brslen Fortuneův (Euonymus fortunei), který doroste maximálně dvoumetrové výšky. Z drobných jehličnanů jsou vhodné především borovice nenáročné na kořenový prostor - suchomilnější druhy borovic jsou nejcennějšími jehličnany do terasových a střešních zahrad. Oblíbené jsou túje (Thuja), pozor však při nákupu, do nádob se hodí především zakrslé formy druhu Thuja occidentalis, ostatní druhy jsou bujněji rostoucí a hodí se hlavně na mohutnější živé ploty. Pozor, túje nemají rády rašelinu! Na terasy, které nejsou obrácené přímo k jihu, lze použít i zakrslé formy cypřišku (Chamaecyparis), který se tújím podobá, nebo miniaturní odrůdy douglasky (Pseudotsuga).

Kaskády květů

Mnohem jednodušší je osazování zahradních teras, kde dřeviny porostou v zemi a ne v nádobě. Tam je možné použít i citlivější druhy, které potřebují chráněné stanoviště. Důležité je rozvrhnout výsadbu podle konečné velikosti dřevin, aby nezabíraly více prostoru, než potřebujeme, a za pár let je nebylo nutné kácet. Vezměte do úvahy i dobu kvetení, pokud zkombinujete dřeviny, které kvetou postupně od předjaří až do léta a přidáte odrůdy, které remontují (kvetou podruhé, i když slaběji, v srpnu a v září), budete se mít čím těšit celou sezónu. 

             

Není pochyb o tom, že dům okrášlený kaskádami pelargonií vypadá vždy o třídu lépe, i když třeba okna či fasáda už žadoní o nátěr.

Také popínavé liány zakryjí méně povedenou architekturu. Květiny zútulní i novostavbu, z jejíž ještě prázdné zahrady teprve nedávno odjela těžká mechanizace.