|
|
První sněženku vyhlíží skoro každý. Spolu s talovíny, čemeřicemi a křivatci bývá opravdu mezi nejčasnějšími květinami jara. Pokud si je chcete pořídit na zahradu, vyberte jim místo pod stromy, kde je i v létě příjemný stín a svěží vlhká půda. Sněženky a bledule jsou totiž obyvatelkami lužních lesů, které bývají v předjaří i zaplavené, po odkvětu jarních květin zarostou neprostupným porostem vysokých bylin a často i kopřiv a stávají se nelákavým královstvím komárů. Určitě je nevysazujte na sušší místa zahrady či do skalek a také nezapomeňte, že sněženka podsněžník je druh v přírodě zákonem chráněný. |
Králové zahrad, tulipányPánem jarních zahrad je a zůstane tulipán. Planých druhů byla popsána asi stovka, rostou od jihovýchodu Evropy až po Malou a Střední Asii. V přírodě jsou to obyvatelé stepí a hor (rostou až do nadmořeské výšky 3 500 m), najdeme je na extrémních stanovištích s tvrdými zimními mrazy a horkými, suchými léty. Pěstují se jak původní, botanické druhy, tak i tisíce hybridů. Hodí se do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy skvěle působí ve skalkách. Speciální kultivary jsou vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu. K úspěšnému pěstování tulipánů je nutné pochopit jejich životní cyklus. Tulipánová cibule, složená z několika suknic, je jednoletá – uprostřed má růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina, a u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává. V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřinné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit. Pokud zůstane cibule tulipánu mnoho let na svém místě, neustále se bude zvyšovat počet malých dceřinných cibulek, které však nepokvetou a budou mít jen jeden list. Není to degenerace, jak se dříve vysvětlovalo, ale neustálé zeslabování rostliny dělením na menší cibule a vyčerpáváním živin z půdy. |
|
  |
Tulipány vyžadují neutrální, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají. Kulturní tulipány přesazujeme každoročně, zatažené cibule vyndáme po odkvětu ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby. |
Zařivá žluť narcisůSytým pestrým barvám tulipánů konkurují narcisy všemi odstíny žluté. Plané narcisy jsou rozšířené hlavně kolem Středozemního moře v Evropě i v severní Africe, na východ sahají do Asie, nejvíce původních narcisů však nalezneme ve Španělsku a v Portugalsku. Rostou v listnatých a smíšených lesích, na kamenitých a skalnatých stráních a na horských loukách. Popsáno bylo asi 50 až 70 druhů, důležitější jsou ovšem hybridy, kterých bylo vyšlechtěno již k deseti tisícům. Na rozdíl od tulipánů není cibule narcisů každý rok spotřebována, ale vytváří si nové suknice, můžeme je tedy ponechat na místě 3 až 4 roky. Narcisy jsou také o něco teplomilnější a na zakořenění potřebují vyšší teplotu, kolem 12 oC. Proto je vysazujeme v srpnu, nejpozději začátkem září. Pěkně vypadá více rostlin jediné odrůdy ve skupině. Pokud potřebujeme narcisy přesadit, cibule vyjmeme z půdy v červnu po zatažení listů. Na narcisy si ale dávejte pozor, jsou jedovaté, častá je i alergická reakce vyvolaná kontaktem s cibulemi!
Pečujete o svou okrasnou zahradu a potřebujete se poradit? Váš problém pomůže vyřešit odborník v naší PORADNĚ na webu. |
|
Elegáni – hyacint a šafránHyacint východní se stále častěji stěhuje ze zahrad do bytů jako rychlená květina. Pokud si ho koupíte, postavte ho do chladnějšího světlého prostoru, po odkvětu ho nechte pomalu zatáhnout a na jaře vysaďte do zahrady. Rychlené cibule se kvetením v nepřirozenou dobu značně vysílí a někdy jim trvá více let, než zase vykvetou. Hyacinty se pěstují v Evropě již od konce 16. století a šlechtitelé se za tu dobu na rostlinách doslova „vyřádili“. Mezi tisícovkami současných hybridů existují kultivary plnokvěté i jednoduché s hustým bohatým květenstvím, škála barev se pohybuje od bílé, žluté, oranžové a růžové, přes červenou, modrou až sytě fialovou.
K nejoblíbenějším jarním rostlinám patří také krokusy neboli šafrány. Málokdo už ví, že šafránů je známo přes 80 druhů, divoce rostou v jižní Evropě, severní Africe, západní Asii až po Afghánistán a dva druhy můžeme najít i v naší přírodě. Plané druhy uvidíte spíše jen ve specializovaných sbírkách, v zahradách se pěstují především hybridy šafránu zlatého a šafránu jarního. Čím dál oblíbenější jsou nejen v zahradě, ale i v mísách na balkonech a terasách. |
   |
Drobečci i bohatýřiVelmi hezkou a naprosto nenáročnou cibulovinou do jarních trávníků je ladonička Luciliina (Chionodoxa luciliae). Pochází z pohoří turecké Anatolie. Drobné rostlinky jsou vysoké jen 10 až 15 cm, mají krásné hvězdičkovité květy, nejčastěji modré s bílým středem, někdy bílé nebo růžové. Rozkvétají velmi brzy v březnu – často společně s ladoňkami a krokusy. Ladonička je velmi přizpůsobivá a spolehlivě kvete v polostínu i na slunci. Daří se jí v lehčí půdě bohaté na živiny. Často se množí samovýsevem, vytváří i velké množství dceřinných cibulek a v trávníku se časem sama namnoží do velkých ploch. Hodí se i k přirychlování v miskách. Protipólem jemných drobečků jsou mohutné, 80 cm až metr vysoké nepřehlédnutelné stvoly řebčíku královského (Fritillaria imperialis). Ačkoliv působí velmi exoticky, nejčastěji ho můžete vidět ve venkovských zahradách. Pochází z Íránu, Afghánistánu a západního Himálaje a do Evropy byl dovezen již v roce 1574. Pěstuje se nejen původní forma s cihlově červenými květy, ale i žlutokvěté odrůdy. Kvete v dubnu. |
Zajímavost z bažinSkutečně zajímavě působí v zahradě květy lysichitonu amerického (Lysichiton americanus). Není to cibulovina, ale áronovitá rostlina – má však silný hlíznatý kořen. Pochází z bažin severozápadu USA. Kvete v dubnu a květnu sytě žlutým květenstvím, po odkvětu vyhání růžici tmavě zelených, až 60 cm vysokých listů. Lysichiton je poměrně teplomilný, potřebuje hlubokou kvalitní, živinami dobře zásobenou půdu a dostatek vody. Zem nesmí vyschnout, ideální jsou okraje zahradních jezírek a potůčků. |
 |
