|
|
Jihovýchodní svah rámovaný hradbou lesa nad rovinatým terénem se živelnou zástavbou rodinných domů nejrůznějšího stáří a ještě různější kvality či velikosti se stal výchozím bodem pro architekty, místem určujícím výraz nového domu.
Zarytý „ochranář“, „památkář“ či úředník může přistupovat (a také přistupuje) k podobnému prostředí opatrně a takzvaně šetrně, aby nenarušil ráz daného prostředí. Ale jediným spojovacím článkem všech stávajících staveb na tomto místě je dojem nesourodosti. Navázat na tradičnost (pro většinu lidí danou především šikmou střechou) je tedy požadavkem ze strany stavebního úřadu naprosto nesmyslným. Ve skutečnosti není co narušit, na co navázat – žádná hodnota tu neexistuje. Jediná, která stojí za pozornost, je samotná krajina, svah se vzrostlou zelení, ukončený lesem. Hodnota, kterou pozemek může domu v takovém prostředí nabídnout především, jsou výhledy do dalekého okolí. Zachytit se krajiny a splynout s ní bylo tedy pro architekty daleko závažnějším úkolem než přizpůsobit se okolní zástavbě. Dálkový pohled na kompozici hmot s plochými střechami a terénními úpravami dokazuje, že tato volba byla správná.
Koncept vychází z pozemku Rodinný dům s bazénem leží na upraveném terénu tak, že vytváří iluzi otevřeného atria nad opěrnou zdí do ulice. Objekt obytného domu je dvoupodlažní, na něj kolmo navazuje menší jednopodlažní hmota bazénu se střešní terasou. Prostor mezi těmito dvěma křídly vytváří atrium, obytnou zahradu. Opěrná zeď pod atriem přechází přímo pod obytnou částí domu v niku, vjezd do suterénu. Úzká jihozápadní fasáda, která se uplatňuje v panoramatickém pohledu, je tedy třípodlažní, se dvěma plně prosklenými patry, opticky oddělenými od suterénu balkonovým zábradlím z pohledového betonu. Ve dne nenápadná skleněná plocha schovaná v zeleni a zrcadlící zeleň, v noci křehká a půvabná svítící kostka, příslib tepla domova, soukromí chráněného bohatou zelení. Prosklená fasáda k jihovýchodu nejen propouští do domu co nejvíce slunce, ale také dovoluje daleké výhledy přímo z obytného prostoru. Obdobné prosklení umožňuje bazénu splynout s obytnou zahradou. Ostatní okenní otvory domu jsou již velmi skromné, čistě funkční k dostatečnému prosvětlení ostatních prostorů v domě.
Dispozice daná potřebami rodiny Vstupní podlaží s velmi jednoduchým a logickým dispozičním řešením bez zbytečných chodeb rozděluje prostor na obytný a „provozní“ vložením střední části s kuchyní a průchozí šatnou. Navazující obytný prostor má podobu čistého geometrického útvaru nad čtvercovým půdorysem s prosklenou stěnou v čele. Na opačné (severozápadní) straně půdorysu jsou umístěny vedlejší prostory, místnost pro domácí práce a pokoj pro hosta, prochází se odsud také do křídla s bazénem. Z obytného prostoru vede přímé jednoramenné schodiště do patra s ložnicí, dětským pokojem, šatnou, velkou a malou koupelnou. Ložnice je stejně jako obytný prostor o patro níž plně prosklená a pohledově otevřená k jihovýchodu, u dětského pokoje je prosvětlení už jen plně funkční. Suterén kromě stání pro automobily zahrnuje technické prostory a sklady.
Nadstandard bez přepychu To, co v tomto případě z rodinného domu dělá skutečnou architekturu, není žádné výjimečné kompoziční řešení nebo atraktivní a neobvyklé pojednání fasád. Ostatně o to poctivému architektovi ani nemůže jít. Hodnotná je správná funkce, nadstandard bydlení spočívající v perfektně zvládnutém provozu a prostorech, poskytujících majitelům domu překvapující zážitky, ať už jsou to zajímavé průhledy nebo výhledy do okolí (nikoliv tedy nadstandard založený na použití nákladných materiálů).
Architekturu z tohoto rodinného domu vytváří také jasný koncept, jeho citlivá reakce na místo stavby. Paradoxní pak je, že právě tuto citlivost nedokáží pochopit (natožpak ocenit) úřady. Dům, ačkoliv byl postaven před několika lety, dodnes nebyl zkolaudován. A pravděpodobně nikdy ani nebude, protože majitel, plně si vědomý hodnoty tohoto díla, na něj odmítá přistavit šikmou střechu.
text: Věra Konečná foto: Pavel Štecha |
Kostka v lese
Jasný koncept, kompoziční řešení rodinného domu autorů Petra Koláře a Aleše Lapky a jeho usazení do okolí podává nesmírně působivý důkaz o perfektně zvládnutém prostoru a o poetice jednoduchých moderních staveb.
