Listopadky a nostalgie podzimu

Krásné barevné listopadky mají delší historii než leckterý královský rod a jejich původ je nutné hledat na Dálném východě – v Japonsku a v Číně. Vznikly před více než dvěma tisíci lety křížením několika planých druhů chryzantém (Chrysanthemum indicum, Ch. morifolium, Ch. erubescens) a dalších, které se dnes již nepěstují.

Tato květina postupně získala zcela zvláštní význam v tamní kultuře. Japonská pověst praví, že zlatá chryzantéma vznikla z božského náhrdelníku, a protože japonský císař byl za božského považován, staly se stylizované úbory chryzantém rodovým znakem japonské císařské rodiny. Po deset století byla císařským symbolem chryzantéma s šestnácti okvětními plátky a až do konce 2. světové války je dokonce nikdo jiný než císař nesměl ve svém znaku použít.

Japonsko je i šlechtitelským centrem, odkud pochází většina hybridů. Lze je počítat na tisíce. Kvetou ve všech barvách a odstínech kromě modré. Listopadka je velmi proměnlivá, najdeme skupiny s obřími úbory dokonale kulatého tvaru, jiné svinují okvětní lístky do elegantních jehlic, trubiček nebo lžiček, existují chryzantémy pomponkovité, kaskádovité, sasankovité, paprsčité, kučeravě kulovité, jednoduché a další – prostě každý si vybere podle svého vkusu.

Některé kultivary jsou z evropského hlediska až přešlechtěné, protože jejich dlouhé, nádherně formované okvětní lístky potřebují oporu ve formě drátěného kroužku. Samozřejmě je možné se rozhodnout i podle velikosti, nabízí se v květináčích pěstované trpasličí formy, stejně jako metrové stromkové kultivary, zaštipované do pravidelné korunky kulovitého tvaru.

Listopadky v našich zahradách

Chryzantémy se podle různých hledisek třídí do mnoha skupin. Pro pěstování na zahradě je důležitý výběr spolehlivě zimovzdorné odrůdy, která vydrží i tuzemské mrazy. I velmi odolné odrůdy se do plné krásy vyvíjejí především v teplejších vinorodých oblastech, mlhavý, mokrý a studený podzim jim nesvědčí. Půda by měla být ve „staré síle“, hlubší a výživnější, kyprá, stanoviště slunné a chráněné. Zatímco v létě vyžadují bohatou zálivku, v zimě ocení přísušek a lehký kryt z jehličnatých větví.

Do zahrady, do skleníku i na balkon

Zdaleka ne všechny kultivary jsou mrazuvzdorné. Odrůdy ze skupiny „Multiflora“, dostupné v zahradnických centrech, se hodí jako nádobové rostliny pro podzimní dekoraci zahrady.

Skleníkové chryzantémy skupiny „Multiflora“ se dělí na dva typy odrůd. První se pěstují podle přirozené intenzity světla a kvetou od srpna do prosince. Druhé jsou ve velkovýrobě řízeny uměle, protože silně reagují na délku dne, intenzitu světla a teplotu – ty kvetou v různých termínech během roku, jak jsou naprogramovány. Obojí lze však pěstovat při normální intenzitě světla a pak kvetou na podzim, jak se na chryzantémy sluší.

Substrát potřebují těžší, humózní a dobře propustný, používá se směs kompostové země, rašeliny a může se přidat písek. Velmi důležité je světlo, vyžadují co nejsvětlejší umístění. Většina odrůd jsou rostliny krátkodenní, tzn. že květy zakládají a vyvíjejí jen při krátkých dnech, tedy od konce léta a během podzimu. Důležitá je i teplota, při zakládání a vyvíjení květů rostliny potřebují 16 až 23 °C, po vybarvení poupat se teplota snižuje na 12 až 14 °C.

Pokud není pěstování řízené, vyhovují obvykle venkovní podmínky pařeniště nebo balkonu až do října, poté je nutné rostliny přenést na chladné místo v interiéru. Většina odrůd snese pokles teplot pod nulu, ale naši zimu venku nepřežije. Chryzantémy lze zimovat v nevytápěném skleníku či v chladné místnosti, přes zimu potřebují alespoň tři týdny teploty pod 5 °C, aby rozkvetly i v dalším roce.

Velkokvěté chryzantémy se objevují zejména v nabídce řezaných rostlin, protože jejich pěstování je poměrně náročné. Jelikož vyžadují hodně světla, pěstují se ve sklenících. Jsou opravdovými stálicemi a společně s růžemi patří k jedněm z nejoblíbenějších řezaných květin.