Blog

Nové staré časy

Menší venkovský dům zdědila rodina po prarodičích. Po nich tu také zůstaly staré předměty, kterých se novopečení majitelé nechtěli zbavovat. Líbil se jim nejen jejich vzhled, ale i funkčnost. Toto dědictví po předcích si oblíbila zejména paní domu, a tak se rozhodla, že je využije i v kuchyni nové.

Ani techno, ani rustikál

„Na novou kuchyň jsem si musela chvíli počkat,“ vypráví. „Ve starém domě je pořád něco důležitějšího. O to víc jsem ale měla času o ní přemýšlet. Chtěli jsme místnosti uchovat původní venkovský styl, který není zbytečně přezdobený a přitom v něm modernější prvky, jako je třeba nerezový dřez či sporák, neruší.“

Klasické rustikální kuchyně z nabídky studií však jejich požadavky zcela nesplňovaly, a ty, které se jim líbily, byly zase příliš drahé. Proto se rozhodli, že nechají nábytek zhotovit na zakázku. Naštěstí objevili truhláře, který se dokázal ztotožnit s jejich představou. S ním pak postupně vybírali vhodný materiál, tvary i barvu budoucí kuchyňské sestavy.

Hnědá, zelená, nerez

Protože je kuchyň v přízemí, kde je jen jedno okno, nechtěli tmavý nábytek a zcela světlý povrch zase zavrhli z praktických důvodů. Proto volili středně hnědý tón kombinovaný se zelenou barvou.

Místnost není příliš velká a volný prostor u zdi bez okna či dveří je tu jen jeden. Jelikož sem ještě bylo nutno umístit jídelní stůl, zbylo místo na sestavu pouze u volné stěny. Sem se musely s výjimkou lednice vejít i všechny spotřebiče. Nejjednodušší tak bylo situovat varný a pracovní prostor do jedné linky.

Ve spodní části sestavy jsou pod pracovní deskou zabudovány zásuvky, dvě skříňky, myčka a sporák. V horním prostoru jsou uzavřené horní skříňky jen po stranách, uprostřed je otevřená police.

„Připadá nám to praktičtější,“ konstatují majitelé. „Na poličce je koření a další často používané suroviny lépe dostupné.“

Po celé délce pod otevřenou policí je umístěna závěsná tyč na drobné náčiní. V levé části sestavy jsou prosklené skříňky, které slouží jako zásobníky potravin, na konci jsou nad sebou umístěné skříňky, které připomínají samostatně stojící starý příborník.

Dvě volné zóny kuchyňské desky jsou odděleny sporákem. Část u dřezu slouží jako pracovní, na druhé je umístěna mikrovlnná trouba a je tu i dost místa na odkládání nádobí. Dlouhá souvislá linie otevřené police je přerušena efektním komínovým odsavačem. Aby byla kuchyň barevně sladěná, zvolili majitelé k zelenohnědému povrchu spotřebiče v nerezové úpravě.

„Největší problém jsme měli se zásuvkou a vypínači světla,“ vyprávějí manželé. „Bílá i černá barva by tu příliš vynikla, a tak jsme museli investovat do podstatně dražšího typu ve stříbrošedém odstínu.“

Konečně prostor, konečně myčka

„Po několika letech, kdy jsme měli při vaření k dispozici jen kousíček volné plochy, si nemůžeme vynachválit dostatek pracovního prostoru,“ pochvalují si majitelé. „Museli jsme sice oželet v kuchyni chladničku a umístit ji do přilehlé předsíně, ale díky dostatku místa na kuchyňské desce se tu i lépe udržuje pořádek.“

Kromě vyhovujícího pracovního prostoru si paní domu pochvaluje i novou myčku. Vedle ní je umístěn dřez s odkapávací plochou. „Jakkoli je myčka ve čtyřčlenné rodině dostatečně vytížena, během vaření je zapotřebí stejně část nádobí odmývat, a tak místo věnované odkapávací ploše nelitujeme.“

V otevřené polici zbylo dost prosoru na umístění starých předmětů, které tu nejsou jen na ozdobu. Mlýnky na mák či kávu i jiné nádoby běžně používají, zprovoznit se podařilo i starodávné hodiny.

Kuchyň je příjemně zabydlená, je tu útulno a její nový kabát dobře zapadá do celkového stylu venkovského domku.

text: Libuše Lhotská

foto: Kamila Břízová
zdroj: Svět kuchyní 4/2004

Přineste si podzim domů

Výběr květin podléhá používanému nábytku, stylu, materiálům i barevnosti. Do prostoru, který je poskládán jako stavebnice z různých prvků, zapadnou složité vazby, příbytku zařízenému ve venkovském stylu svědčí přírodní kytice, strohý interiér perfektně doplní jednoduché vazby nebo několik zdánlivě ledabyle umístěných květin ve váze. Ostatně vsadit na okřídlené „méně je více“ se vyplatí vždy, kdy si nejsme jisti svým aranžérským uměním.

Světlé prostory

Rozhodně sáhněte po pestrobarevných, až kontrastních kyticích. Právě v místnostech prozářených venkovním světlem vyniknou světlé i tmavé tóny květů. Do velkých prostor patří květiny, které se v něm neztratí – mohutnější a tvarově zajímavé květy na dlouhých stoncích. Jejich krásu podtrhne vhodný tvar vázy. Ve volném prostoru vyniknou vysoké, velmi štíhlé vázy. Skupinka několika tvarově shodných nádob, v nichž bude vždy jen jedna chryzantéma nebo mečík, se stane originálním doplňkem interiéru. Ve velké vstupní hale vyniknou robustnější vázy s chryzantémami a travinami. Podzimní kytici v přírodním stylu vytvoříte z větviček šípků a rozchodníku (Sedum telephium). Dominantou se také může stát náruč „doutníků“ (orobinců) – podstatné je právě jejich množství.

Světlou, ale malou místnost oživí drobnější a nižší květiny: jiřiny, drobnokvěté minirůže nebo hortenzie v bohaté škále barev. Zkuste využít malé hranaté vázy a do nich „posadit“ květy se zkrácenými stonky. Do sestavy několika stejných váz dejte květy různých druhů, ale jen jedné barvy. Další možností je nechat květ s krátkým stonkem (asi 5 cm) plavat na hladině.

Tmavé prostory

U tmavých místností je výběr květin a designu váz obdobný jako u světlých prostor – velikosti místnosti musí odpovídat váza i typ květin. Zásadní rozdíl spočívá ve volbě barev: tmavší prostor potřebuje světlejší tóny, často v kombinaci s bílou, nebo pastelové odstíny. Kytice ozvláštníte zajímavými listy monstery, alocasie nebo toulitky (Anthurium). Chcete-li docílit dojmu vázy plné květin, zvládnete to i s menším množstvím, smícháte-li velké květy s drobnými.

Květiny v zákoutích

Atypické prostory si žádají citlivý výběr váz i pečlivé uspořádání květin. Vyplatí se kopírovat prostor: Do vyššího výklenku postavte vázu s rozšířeným základem. V ní se bude dobře vyjímat jeden dominantní květ nebo květenství, například Eremurus. Nebo na dno vázy vložte aranžovací hmotu a do ní vedle sebe zapíchněte stonky několika gerber, růží nebo „klokaních tlapek“ (Anigozanthos) – bude to vypadat, že květiny rostou přímo ze země. V širokém nižším výklenku se uplatní obdélníková váza s oblými hranami, ze stran zploštělá. Do aranžovací hmoty na jedné straně vázy zapíchněte několik květin, například ďáblíků (Zantedeschia). Udělejte to tak, aby v podélné ose vázy vytvářely oblouk. Je-li výklenek tak široký, že se v něm kytice ztrácí, „prodlužte“ linii květů dlouhými travinami.

Aby déle vydržely

– Než dáte do vázy novou kytici, vyčistěte nádobu například savem a důkladně ji vymyjte. Pak lze do vody přidat i nepatrné množství septonexu, kvůli dezinfekci.

– Jednou za dva dny zkraťte stonky květin.

– Ze stonků otrhejte listy, které by byly ponořené do vody. Těžší květiny mají tendenci sklánět své hlavičky, proto se zpevňují drátkem. U gerber se propíchne středem květu a vede stonkem, slunečnice se jím omotávají.

Které místnosti si žádají zvláštní výběr květin?

– Příliš aromatické květiny, jako jsou lilie a frézie, se nehodí do míst, kde pobýváte delší dobu nebo odpočíváte (ložnice, jídelní kout). Naopak v koupelně jejich vůni uvítáte. Váza ale nesmí stát na zdroji tepla.

– V kuchyni je vyšší teplota i vlhkost vzduchu, a tím dříve květiny „stárnou“. Trvanlivé jsou třeba chryzantémy, dnes se hodně používají drobné „Santiny“. Květiny můžete kombinovat s okrasnou řezanou kapustou; často měňte vodu, doplňujte výživu pro řezané květiny a zkracujte stonky.

Podzimní květinový trend

Pak se držte aktuálního květinového trendu. Letošnímu podzimu mají vévodit růže, lilie, jiřiny, chryzantémy, klokaní tlapky a frézie, doplněné měsíčkem, světlicí, mečíkem, šuškardou, svídou, vrbou, aspidistrou a hortenzií.

Tip pro krásné vázy

Použijete-li zajímavě vypracovanou vázu, pak do ní dejte několik květin s dlouhými stonky, třeba vonné lilie „long“. Skvěle vypadají také toulitky (Anthurium) v nejrůznějších barvách – červené, purpurové, čokoládové, zelené, bílé…

Řezaným květinám nesvědčí:

Přímé sluneční paprsky, díky kterým rychleji odpařují vodu a stárnou, průvan a mísy se zrajícím ovocem nebo zeleninou ve stejné místnosti – vylučují etylén, který urychluje zrání a tím i odkvétání

Kontakt

Holandské květiny, Korunní 43, 120 00 Praha 2,

tel.: 603 417 823

text: Nora Drakšová

styling: Petr Kopáč

foto: Holandská květinářská kancelář
zdroj: Můj dům 10/2004

Okrasná zelenina

Stačí se na užitkové rostliny podívat jinýma očima, vzít si trochu inspirace z knih, časopisů nebo třeba od sousedů z Německa. Ti již dávno přišli na to, že po náročném pracovním týdnu je třeba relaxovat, posedět v příjemném prostředí s přáteli a věnovat čas hrám s dětmi, nikoliv se snažit vypěstovat maximální množství potravin na vlastním pozemku.

Dospěli jste tedy k rozhodnutí, že brambory a cibuli koupíte. Ale proč se vzdávat čerstvých bylinek, koření nebo petržele? Různé naťové zeleniny, utržené a nasekané těsně před podáváním nedělního oběda, několika listů salátu obložených kolem grilovaného masa nebo pažitky do polévky? To se netýká jen majitelů domu se zahradou, jeden nebo dva okenní truhlíky se vejdou téměř každému, i když žije vysoko v paneláku a nemá ani balkon.

Kvůli zelenině není třeba oželet rostliny okrasné. Stejně jako se přestaly přísně dodržovat módní styly, klidně můžeme kombinovat nejen tenisky s krajkovou sukní, ale i salát a bazalku třeba s verbenami. A vůbec to nevypadá špatně!

Bylinky a zelenina v nádobách

Začneme mísami a truhlíky – ty může mít kdokoliv, ať bydlí v bytě nebo ve vile. I v malém květináčku se dá pěstovat pažitka. Je nenáročná a vydrží skoro všechno, pod zemí má cibulky, a pokud ji zapomenete zalévat, nic se neděje, po období sucha vyraší znovu. Do větší mísy se hodí petržel, bazalka, libeček, majoránka a další koření. Z kvetoucích rostlin se k nim dá přidat třeba měsíček lékařský, lichořeřišnice (listy jsou skvělé do salátů, poupata se nakládají nakyselo a nahrazují kapary, květy mohou ozdobit mnoho jídel) nebo šalvěj. Přesně pro tento účel byly vyšlechtěny různobarevné odrůdy chilli papriček nebo drobné okrasné lilky, pokud však odrůdu neznáte a nevíte, které druhy byly v křížení použity, raději je nejezte (některé rostliny čeledi lilkovitých mají jedovaté také plody).

Vynikající do větších nádob a truhlíků je například vytrvalá šalvěj lékařská, která má trojí využití – jako koření do masa, jako léčivka při bolesti v krku i jako rostlina okrasná. Pěstuje se asi desítka kultivarů s barevnými a různě velkými listy. Když sesadíte k sobě odrůdy s listy žlutými, fialovými a stříbrnými, vypadá to velmi hezky. Hodí se k nim levandule, máta, yzop, tymián, dobromysl (v kuchyni známá pod názvem oregano) a třeba saturejka. Takovou nádobu můžete mít na balkoně celoročně, tyto rostliny jsou vytrvalé a mrazuvzdorné. Z dalších vytrvalých bylinek se dobře pěstuje rozmarýn, který tvoří krásné dřevnaté keříky – ovšem na zimu ho musíte uklidit někam dovnitř, kde je dost světla a teplota nad nulou. Může být vysazen v nádobě s drobnějšími odrůdami pelargonií, se kterými má stejné nároky.

Záhony a velké nádoby

Do hodně velkých květináčů a do sudů můžete vysadit keříčky drobnoplodých rajčat nebo cukety. Doplní je třeba kopr, popínavé fazole, oranžově kvetoucí černooká zuzana (Thunbergia alata) nebo drobné jiřinky vyšlechtěné do nádob. Dobře však vypadají i barevné odrůdy salátů (neuřízneme celou hlávku, ale odebíráme z nich jednotlivé listy zespoda, salát postupně přirůstá) kombinované s naťovou cibulkou, pažitkou a již zmíněnými chilli papričkami. Důležité je umístění na slunci, hojná zálivka a půda bohatá na živiny (částečně může být i rašelina).

Brukev zelná změnila v rukou šlechtitelů svou podobu a již to není obyčejná kapusta. Japonská firma Sakata uvedla na trh zajímavé formy se zvlněnými listy, které mění směrem do středu barvu. Do podzimu růžice naroste do plné velikosti a s nočními poklesy teploty se nádherně vybarví. Moc jí to sluší v sousedství podzimních aster, okrasných trav, nízkých jiřin a keřů s barevnými bobulkami. Ovšem přes všechno šlechtitelské úsilí jí zůstala jedna vlastnost společná s jejími zelenými sestřičkami – můžete ji sníst stejně jako ty obyčejné. Okrasná kapusta je vhodnější do záhonů než do nádob, potřebuje dostatek slunce, vody i živin.

Nejrůznější ploty a zdi můžeme oživit výsadbou různých okurek, tykví a dýní. Pro okrasu se pěstuje především tykev jedlá zvaná turek nebo kyrbis (Cucurbita pepo). Mnoho odrůd se dělí především na jedlé a na ty pro okrasu. Plody (bobule) velké 5–25 cm mohou být kulaté, láhvovité, hruškovité nebo s hvězdicovitými cípy, pruhované, zvrásněné či bradavičnaté. Potřebují velmi bohatou půdu (vyhnojenou hnojem nebo kompostem), hodně zalévat a vyhřívat na sluníčku. Pak vám plot ozdobí girlandou barevných tykviček, které před prvními mrazíky přesunete domů a využijete v aranžmá se sušenými rostlinami, vyřežete z nich strašidelnou hlavičku při amerických Dušičkách – Halloweenu nebo je prostě sníte!

Nezapomeňte

Všechny zmíněné druhy koření a bylin potřebují především dostatek slunce a písčitou půdu typu kompostové nebo ornice – rašelina není vhodná.

Tip

Nebojte se kombinovat zeleninu a bylinky s kvetoucími rostlinami. Vhodné jsou třeba drobné pelargonie, měsíček lékařský, lichořeřišnice, jiřinky a podobně.

Kontakt:

BOTANICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY, Nádvorní 134, Praha 7-Troja,

tel.: 233 540 299

text a foto: Romana Rybková
zdroj: Moderní byt 10/2004

Kompostování

Kompost je tradiční a nejpřirozenější způsob jak zlepšit půdu na zahradě. Využijete posečenou trávu, shrabané listí, uvadlé natě, ořezané větve i organický odpad z kuchyně a ještě ušetříte peníze za jejich likvidaci. Pro mnohé z vás je jistě důležité, že se chováte šetrně k životnímu prostředí. Odpad totiž likvidujete nejsprávnější cestou a nezvyšujete velikost skládek komunálního odpadu. Ušetříte také za nákup průmyslových hnojiv a zvýšíte biodiverzitu půdních organismů.

Kompostování není hnití

Rozlišujte mezi hnitím (rozklad v anaerobních podmínkách – bez přístupu vzduchu) a tlením (v aerobních podmínkách – za přístupu vzduchu). Dříve se sice říkalo, že co zapáchá, to hnojí, ale buďte opatrní. Ve velkých zanedbaných hromadách listí, hnoje, kejdy a podobně sice vznikají lehko rozpustné formy živin, ale také jedovaté látky (indol, skatol nebo dokonce mrtvolné jedy jako kadaverin a putrescin). Hnilobné procesy podporují rozvoj nebezpečných chorob (například prasečího moru nebo obrny, tetanu či žloutenky) a přitahují škodlivý hmyz (drátovce, květilky). Zápach je způsoben sirovodíkem a čpavkem.

Správný rozklad, ke kterému má v kompostu docházet, je tlení. To probíhá za účasti „hodných“ aerobních mikroorganismů (vyžadují kyslík) – bakterií, kvasinek a plísní. Živiny jsou nejprve vázány mikroorganismy a poté jsou jako součást humusu uvolňovány v přístupné formě. Při tlení dochází k ničení choroboplodných zárodků vysokými teplotami a působením přírodních antibiotik. Teplota ničí i semena, kořeny, oddenky a jiné části plevelů, které by se později šířily na záhoně.

Kouzelný humus

Složitým procesem rozkladu a syntézy v půdě vzniká heterogenní směs organických amorfních (beztvarých) látek, která je základem přirozené úrodnosti půdy. Nazývá se humus. Živiny vázané na jeho částice jsou rostlinami snadno využitelné a nevyplavují se vodou.

Správné složení kompostu

Výchozí směs pro kompostování má optimální poměr mezi obsahem uhlíku a dusíku 20–30 : 1), aby nedocházelo ke ztrátám živin. Toto pravidlo splňuje posečená tráva (20 : 1) nebo hovězí hnůj (25 : 1). Pokud je dusíku nadbytek, uniká ve formě čpavku (cítíte zápach – např. drůbeží trus má poměr 10 : 1), když převáží uhlík, unikne ve formě oxidu uhličitého (kůra má poměr 120 : 1, piliny 500 : 1). Čím je materiál starší, dřevnatější a tmavší, tím více obsahuje uhlíku. Šťavnaté, zelené a čerstvé materiály mají více dusíku.

Nezbytným přídavkem do kompostu je také půda (zemina). Její jílovité částice vážou vodu a spolu s humusem vznikají stabilní částice – takzvaný humusojílovitý komplex. V půdě se také zachytí organické plyny – kolem kompostu se nešíří zápach a omezují se ztráty živin v plynném skupenství.

Základy kompostování

Pro činnost mikroorganismů je třeba správné množství vody v kompostovaném materiálu. Když bude směs příliš vlhká, nastane nežádoucí hnití, v suchém materiálu se rozklad zastaví. Suchý kompost ale snadno navlhčíte.

Kyslík je další podmínkou pro život správných mikroorganismů – nejvíce jej potřebují v počátečním stadiu tlení, kdy v kompostu vznikají nejvyšší teploty. Z toho je jasné, že stěny kompostéru nesmějí být plné a hmota musí být kyprá, aby se kyslík dostal až do středu. Vzdušnost kompostu zajistíte dostatkem strukturní hmoty (hrubě drcené nebo slabé větve, sláma, seno, kůra).

Čím více takové hmoty kompost obsahuje, tím rychlejší a intenzivnější je tlení. Tak se ovšem kompost začne sesedat (sléhávat) a vzdušnost se zmenšuje. Nastává další důležitá fáze: přehazování.

Promíchávejte, přehazujte

Přehazování není nutné jen kvůli provzdušnění. Musíte také promíchávat jemný, rozloženější s hrubším a vlhký se sušším, aby se všechny části stejnoměrně rozkládaly. Uvnitř hromady (kompostéru) je takzvané jádro kompostu – pokud jej dlouho necháte nedotčené a v kompostu je málo strukturního materiálu, může dojít ke hnití. Největší objem zaujímá zóna intenzivního tlení, kde je rozklad nejrychlejší a teploty nejvyšší. Díky zahřívání na teploty mezi 60 a 70 °C může tato část během jednoho až dvou týdnů vyschnout (objeví se bílé povlaky plísní). Okrajová zóna je jakousi slupkou, v níž k rozkladným procesům v podstatě nedochází. Názory na častost přehazování se různí. Čím častěji kompost budete přehazovat a promíchávat, tím dříve bude hotový. Podle řady odborníků to ale při správném založení není třeba častěji než jednou za půl roku, někteří dokonce tvrdí, že se to nemusí dělat vůbec.

Místo ke kompostování

Velikost kompostu závisí na ploše zahrady a jejím osázení. Při výběru stanoviště byste si měli raději nechat rezervu pro jeho rozšíření, zvlášť když je zahrada nově založená.

Kompost by měl být blízko užitkové zahrady a nedaleko domu, abyste do něj mohli odnášet organický odpad z kuchyně. Okolí kompostu by mělo být zpevněné, stejně jako důležité cesty, po nichž budete chtít na podzim jezdit s kolečkem při navážení odpadu. Kompost by měl být chráněn před větrem a sluncem. Stín či polostín a ochranu před větrem mohou poskytnout stromy, zahradní domek, garáž nebo třeba opěrná konstrukce pro popínavé rostliny, které navíc budou z blízkosti kompostu prospívat.

Podloží by mělo být propustné – vyloučené je betonové nebo dlážděné „dno“, na kterém by se zadržovala voda a které by znemožňovalo přístup žížalám a půdním mikroorganismům. Podélná osa kompostu by měla vést po svahu, nikdy napříč, aby se kompost nestal „přehradou“ a voda se neshromažďovala u jeho podélné strany.

Hromada, nebo kompostér?

Kompost na hromadě má výhodu snadného přístupu ze všech stran. Výška hromady má být 1,2–1,5 m, šířka v patě 1,5–2 m. Délka je libovolná. Dospod rozložte asi 20 cm vrstvu strukturního materiálu (drcené a jemné větve, stonky, kůra…). Pak můžete ukládat další odpady a zeminu, případně hnůj. V suchém počasí přikryjte nový kompost slámou nebo větvemi, za dlouhých dešťů jej chraňte rohožemi a fóliemi. Když nepřízeň počasí pomine, kryt odstraňte.

Kompostování v kompostéru (boxu) potřebujete, máte-li málo místa. Kompostér si můžete vyrobit, anebo si vyberete ze širokého spektra hotových výrobků. Výhodou je, že kompost se tvoří rychleji a již za dva měsíce jej můžete používat – déle by hmota v zásobníku být neměla. Nevýhodou je, že kompostér musíte naplnit celý najednou a během procesu zrání do něj nic nepřidávat ani z něj neubírat. Proto vedle něj musíte mít místo pro shromažďování nových surovin a další prostor na materiál, který z kompostéru vyjmete. V ideálním případě potřebujete boxy tři o objemu 1–2 m3. Na trhu jsou mimo běžných kompostérů také plastové kompostéry o objemu 240 a 390 litrů (0,24–0,39 m3) a s otevíratelným víkem a ventilem pro regulaci přístupu vzduchu. Nemají dno, aby kompost měl přímý styk s půdou. I v tomto případě se jich bude hodit víc, ale začnete asi s jedním.

Význam humusu

– dusík a fosfor se pomalu uvolňují, a jsou tak déle k dispozici rostlinám

– zpřístupňuje rostlinám živiny z půdních minerálů

– zlepšuje výživu rostlin stopovými prvky

– zlepšuje strukturu a vododržnost půdy

– dodává půdě tmavou barvu, díky níž se lépe prohřívá

– zvyšuje aktivitu půdních organismů

– snižuje toxicitu přírodních jedovatých látek a pesticidů

Výhody kompostování

– navrácení organické hmoty do přírodního koloběhu

– zabránění hnití organické hmoty

– likvidace patogenů (zárodků chorob a škůdců)

– likvidace semen a vegetačních orgánů plevelů

– produkce přírodního humusu

– inaktivace umělých antibiotik a jiných přísad do krmiv

– vznik přírodních antibiotik, které likvidují choroboplodné zárodky a zvyšují odolnost rostlin

– ochrana životního prostředí

Základní podmínky pro kompostování

– přístup kyslíku

– správné složení surovin

– přídavek půdy

– promíchávání

– tma a teplo

Do kompostu patří

– rostlinné odpady (celé rostliny, košťály, listí, posečená zavadlá tráva, drobné větvičky, drcené větve listnatých stromů)

– organický odpad z domácnosti (květiny, zbytky ovoce, slupky, kávová sedlina a vyluhované sáčky čaje – prospěšné žížalám, drcené vaječné skořápky, hygienický a pomačkaný papír, ubrousky)

– jiné organické odpady (podestýlka a hnůj z chovu drobného zvířectva, sláma, hobliny, piliny apod.)

– zbytky vlasů a vousů (dusík)

– popel ze dřeva (vápník, draslík, fosfor a hořčík)

– nemocné rostliny (pokud zajistíte horkou fázi, můžete je přidat)

– zbytky masa a jídla (lze jen v boxech kde rychle proběhne horká fáze)

– hrubé odpady (nedrcené větve s kusy většími než 5 cm)

– samotné piliny nebo sláma apod.

– slupky jižního ovoce

– nalakované dřevo, dřevotříska

– fekálie (můžete je přidat, pokud můžete zaručit teploty vyšší než 65 °C minimálně 6 dní)

– velké množství ořezu ze zeravů (thují) – obsahují jedovatý thujon a dlouho se rozkládají

Příliš vlhký, nebo suchý?

– Příliš vlhký kompost zlepšíme přídavkem suchého materiálu. Hodí se například piliny nebo drcené větve.

– Úplně „promočený kompost“ potřebuje stejné množství suchého materiálu, hodně vlhký třeba jen 20 %. Suchý kompost můžete navlhčit močůvkou nebo vodou – nejméně 50 l/m3.

Kontakty

Mountfield, síť prodejen po celé ČR,

www.mountfield.cz

LIMES, spol. s r. o., Kapitána Jaroše 405, 570 01 Litomyšl,

tel.: 603 278 254,

e-mail: kladiva@limes.cz , www.limes.cz

AL-KO Kober, spol. s r. o., Táborská 2134, 397 01 Písek,

tel.: 382 210 381,

e-mail: antonin.dolezal@al-ko.cz , www.zahrada.al-ko.cz

JELÍNEK-TRADING, spol.s r. o., Jesenická 146, 793 26 Vrbno pod Pradědem,

tel.: 554 721 000,

e-mail: vrbno@jelinek-trading.cz , www.jelinek-trading.cz

text: Zuzana Sixtová

foto: archiv firem, Grada Publishing
zdroj: Můj dům 10/2004

Vše v jedné

Koupelna, kterou jsme na-vštívili, vznikla po celkové rekonstrukci menšího městského domu, který nyní obývá větší rodina. Je umístěna v patře, kde jsou ložnice, a stala se tudíž jakousi centrální a nejvíce používanou koupelnou. V domě totiž není jediná. O patro výš je ještě jedna menší, která slouží hlavně návštěvám, a v suterénu se dokončuje velká „konkurentka“, jejíž součástí bude i sauna. Přesto si koupelna, kterou jsme si prohlédli, patrně prioritu v rodině udrží, a to nejen pro praktickou polohu. Na relativně malém prostoru se totiž podařilo účelně i vkusně umístit vše, co moderní člověk ke každodenní hygieně potřebuje.

Je libo koupel, nebo sprchu?

Koupelna má obdélníkový tvar. Hned u vstupu jsou po levé straně dvě umyvadla, která jsou stejně jako deska z umělého kamene varicor. Deska je zabudována do nábytku z kolekce Aria (LE BON) v odstínu třešně. Hygienické potřeby lze skladovat pod umyvadly v hlubokých zásuvkách, které jsou prostorné také díky mělkým umyvadlům. Úložné prostory nacházíme ještě ve vysoké jednodveřové skříni vedle umyvadel. Za ní je úzká zástěna, která opticky dělí první část koupelny, na niž navazuje decentně oddělený prostor s klozetem a bidetem.

Naproti umyvadlům vpravo u vstupu je vestavěný sprchový kout a za ním zabudovaná vana. I pravá strana je oddělena příčkou zakrývající část toalety.

Malý prostor s klozetem a bidetem je vyřešen velmi prakticky. Bez bidetu si totiž rodina koupelnu nedokázala představit. Proto zvolili keramiku z kolekce Starck 3 (DURAVIT) ve zmenšené verzi (délka 48 cm) a WC s bidetem nechali zabudovat netypicky proti sobě.

Zatímco je levá zástěna zakrývající bidet ukryta za vysokou skříňkou, na pravou příčku u vany se pohodlně vešel praktický žebříkový radiátor.

Méně je více

Barevně je koupelna laděna kombinací šedých odstínů, které oživuje hnědý nábytek, příjemný kontrast tvoří doplňkový textil v oranžových odstínech. Velkoformátové světlé obkládačky jsou zdobeny pouze tmavým, světle spárovaným páskem mozaiky. Tmavá dlažba (MARAZZI) ze série Yin Yang vytváří jemný kontrast ke světlému obkladu a položením nakoso opticky zvětšuje prostor.

Přestože jsou stěny po celém obvodu místnosti obloženy nábytkem či zařizovacími předměty, nepůsobí koupelna přeplněným dojmem mimo jiné také proto, že tu není zbytečně mnoho doplňků a drobností. Na vybavení je poznat, že se tu nezapomnělo na bezpečnost. Ve sprchovém koutu i u vany jsou termostatické baterie, sprchová vanička (KALDEWEI) je hlubší, takže se tu dají pohodlně vykoupat malé děti.

Sprchový kout je vestavěný. Pohodlný vstup zajišťují 90 cm široké lítací dveře (HÜPPE), jejichž rám je z matného chromu a výplň z transparentního skla. Interiér mile rozjasňují a zateplují předložky a ručníky v oranžových odstínech.

Keramika Marazzi

– dlažba (33,3 x 33,3 cm), barva šedá, cena 1 011 Kč/m ²

– obklad (33,3 x 59 cm), barva acqua, cena 1 100 Kč/m ²

– mozaika (30 x 30 cm), barva černá, cena 66O Kč/kus

Kontakty:

DURAVIT AG, Jungmannova 2, Znojmo,

tel.: 515 220 155, fax: 515 220 154;

HANSGROHE, Moravanská 85, Brno,

tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521,

www.hansgrohe.cz ;

IL BAGNO (realizace), Ostrovského 36, Praha 5,

tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243;

KALDEWEI TSCHECHIEN, Ohradní 61a, Praha 4,

tel.: 241 092 150, fax: 241 092 160;

LE BON, Dornych 47, Brno-Komárov,

tel.: 545 535 413–4, fax: 545 535 412

text: Libuše Lhotská

foto: Kamila Břízová
zdroj: Svět koupelen 4/2004

30. léta podle Marlene Dietrichové

Přestože na poodhalené tělo si zvykala již 20. léta, Marlene propůjčila postavě Loly provokativnější polohu. Podobně fascinovaly diváky i písně filmu Ich bin die fesche Lola (Jsem ta fešná Lola) a Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt (Od hlavy k patě jsem stvořena pro lásku). Jejich názvy hovoří samy o sobě a v podání Dietrichové byl jejich provokativní obsah navíc završen flegmaticky zastřeným hlasem, který záměrně akcentovala berlínským dialektem.

Žena vamp

Postavou Loly načrtla Dietrichová závaznou podobu osudové ženy vampa, která se pro muže stávala sebezničující pastí. Díky svému mimořádnému erotickému kouzlu vstoupila Dietrichová do filmových dějin jako „plavovlasá Venuše“ a stala se vytouženým symbolem 30. let.

Po filmu Modrý anděl opustila Dietrichová Německo a se svým přítelem režisérem von Sternbergem odjela do Hollywoodu a zde vytvořila řadu nezapomenutelných rolí.

Cesta do Hollywoodu

Filmové úspěchy v americkém filmu však Dietrichová již nemohla zopakovat v německých filmových ateliérech. Dne 30. dubna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem a řada předních tvůrců byla nucena emigrovat. Německý film se dostal do služeb propagandy a Marlene Dietrichová pracující právě v Hollywoodu odmítla z politických důvodů nabídku, aby se vrátila do Německa. Když v roce 1937 přijala proti Frankovi politické angažmá v záležitosti španělské občanské války, zavřela si definitivně cestu zpět domů. V roce 1939 přijala americké občanství a během překotných událostí druhé světové války vědomě opustila roli ženy vampa; pověst femme fatale si však díky svému bouřlivému soukromému životu zachovávala i nadále.

Stvořena pro lásku

Po válce hrála Marlene Dietrichová ve filmech jen příležitostně a úspěch slavila především jako zpěvačka. Koncem 60. let se die fesche Lola opět stala divadelní hvězdou na newyorské Broadwayi, ale po úraze se musela definitivně rozloučit s jevištěm, aby od konce 70. let žila v naprostém ústraní v Paříži. Nedostavila se ani na premiéru dokumentárního filmu Marlene (1982), který o slavné herečce natočil režisér Maxmilian Schell. Dne 6. května 1992 umírá v Paříži, městě, které stejně jako legendární žena vamp je „von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt“ – od hlavy k patě stvořeno pro lásku.

Marlene Dietrichová

– vlastním jménem Marie Magdalene von Losch

– pro světovou kinematografii ji 1. dubna 1930 objevil režisér Josef von Sternberg svým legendárním snímkem Modrý anděl (Der blaue Engel)

– zemřela 6. května 1992 v Paříži

Pozvání na premiéru

Na rok 2006 je plánována premiéra životopisného filmu, který je natáčen podle vzpomínkové knihy Moje matka Marlene Dietrichová, jejíž autorkou je dcera herečky Maria Riva. Do titulní role byla obsazena Gwyneth Paltrowová

Kontakt:

STAROŽITNOSTI BROCANTE, Ječná 41, Praha 2,

tel.: 224 941 882

text. Karel Holub (autor je historik umění)

foto: Oto Pajer a Profimedia
zdroj: Moderní byt 10/2004

Oáza plná zvířat

Návštěva v zahradě u chaty nedaleko velkého města byla pro mne překvapením. Tušila jsem, že bude pěkná, ale svěží mnohotvárný zelený ráj jsem nečekala. Majitelé nejdřív vlastnili menší pozemek pod chatou a teprve později se jim podařilo přikoupit další sousedící plochu. Spojený pozemek má tvar písmene „L“, tím je prostor zajímavější. Původní zahradu zakládali s profesionálním zahradníkem, ale díky láskyplné péči o rostliny se o nich naučili tolik, že si novější část s bazénem a letní kuchyní upravili sami.

Čtvero tváří

Kostrou zahrady jsou zajímavé jehličnaté stromy. Na zahradě zůstalo také několik ovocných dřevin, což svědčí o moudrosti majitelů. Mnohdy se totiž stane, že lidé při zakládání zahrady vykácejí všechno, co na pozemku rostlo, protože se jim zdá, že staré ovocné stromy jsou bezcenné. Opak je mnohdy pravdou: možná že jablka nejsou nijak zvlášť chutná a třeba meruňka už mnoho neplodí, ale tvary starých kmenů a větví a úctyhodné „vrásky“ letité kůry si nekoupíte, musíte zase léta čekat. Díky mnohým listnatým druhům se vzhled zahrady během roku postupně mění. Má čtvero různých tváří, z nichž žádná není horší než ty ostatní. Rašící lístky na jaře a první květy nahradí sytá letní zeleň a bujné přírůstky, na podzim se rozhoří žluté, oranžové a rudé ohníčky pestrého listí. Další struktury a textury dodávají zahradě traviny, květiny a doplňky.

Vyváženost prostoru

Správná zahrada má být pestrá, ale nesmí se „přeplácat“. Tady je hlavním motivem zeleň jehličí a listů, prostor propojuje a sjednocuje trávník s měkce zvlněnými liniemi. Menší, intimní terásky a kouty k odpočinku s židličkami, stolky a lavičkami objevíte na nejrůznějších místech. Jedno takové útočiště třeba schovává na terase chaty bohatě osázený svah, jiné zas v průchodu do zahrady kryje pergola obrostlá popínavkami. Jsou obklopeny výsadbami, které proporčně odpovídají místu: na svahu pod chatou, který se nabízí při posezení na intimní terásce, je více menších druhů rostlin, které rámují větší stromy.

Velká pergola, jež stíní pohodlnou letní kuchyň, je důstojným doplňkem k bazénu, obklopenému velkorysou travnatou plochou. Cítíte se tu jako ve velkém „obýváku“ – nechybí zdroj vody, můžete si připravit jídlo, spát v pohodlném lehátku nebo diskutovat u prostorného stolu. Prostě všechno má správné měřítko: velký prostor – velké plochy a hmoty, menší prostor – menší rostliny, drobnější doplňky. Za povšimnutí třeba stojí i správný formát dlaždic kolem bazénu – jsou to velké světlé čtverce, které se skvěle hodí k masivním trámům pergoly. Výborně se od nich odráží zídka z lícových cihel, jež „dělá pergole záda“. Venkovní gril je vybudovaný z šamotových cihel, odkládací plocha vedle něj z poctivých dřevěných desek.

Bohatý sortiment

Chatička je malá a v záplavě zeleně ji opravdu není vidět. Kromě stromů a keřů ji totiž cloní i spousty bujných popínavých dřevin, které se plazí po stěnách, ovíjejí kolem sloupů a pergoly. U vstupu rodinu i návštěvníky vítá dokonalý exemplář smrku Pančičova, chatičku od západu chrání dokonce poměrně choulostivý vznosný cedr, kterému se tu zjevně velmi dobře daří. V průchodu kolem najdete muchovník (Amelanchier lamarckii). Štíhlý keř (nebo malý stromek) na jaře kvete, v létě je obsypaný jedlými malvičkami, které připomínají borůvky, a na podzim se jeho listí nádherně vybarví. Jalovce, zeravy, cypřišky se tu předvádějí v mnoha kultivarech, přidávají se i borovice (kleč nebo sloupovitá borovice lesní).

Ve volné půdě i v květináči u pergoly najdete několik kultivarů atraktivního japonského javoru dlanitolistého (Acer palmatum). Ve starší části je keřovitou dominantou červenolistá ruj vlasatá (Cotinus coggygria ‘Royal Purple’), jejíž listy i zvláštní chmýřité květenství a později plodenství jí daly české jméno.

Okolí bazénu je doplněno okrasnými travinami – zvlášť dobře vyniká žlutě žíhaná ozdobnice (Miscanthus sinensis ‘Zebrinus’) mezi dlaždicemi u bazénu.

Zvířata a další zvláštnosti

Největší kuriozitou je veselý a statečný buldok Bertík. Překypuje energií, stále si chce hrát, při mé návštěvě stačil zničit karimatku, gumovou rukavici a botu své paničky – co uchvátí, to si nenechá vzít. Pohled na něj vás baví, ať se řítí zahradou nebo se rozvalí pod keřem a odpočívá.

Zahradu ale oživuje i mnoho keramických zvířat. Na okraj bazénu „vyskočily“ dvě pohádkové ryby, na kraji terasy se „kolébá“ pták s lidskýma nohama, pestrý tukan hnízdí v květináči a kachna v rozchodníku pod chatou. A tím keramická zoologická přehlídka nekončí, navíc ji doplňují jiné plastiky – ať už úplně abstraktní tvary nebo kobaltově modré koule, jež odrážejí oblohu i vodní hladinu.

Středočeské Středomoří

Nenapadlo mne se zeptat, zda jde o záměr nebo o náhodu, ale jak při návštěvě, tak při prohlížení fotografií jsem měla pocit, že cítím slanou vůni moře a horké jižní slunce. I stinná zákoutí připomínají romantické italské zahrady se spoustou břečťanu a jiného bujného listoví, ale nejvíc jsem si to uvědomovala v obytném zákoutí pod pergolou. Tyrkysová barva a průzračná voda v bazénu mě přenesla na Krétu a o správnosti mé asociace mě ujišťovala i „antická“ souprava umývadla se džbánem, které jako by patřily do Knósu. V terakotových a modrých květináčích neroste nic jiného než šalvěj, levandule a další voňavé bylinky. Lehátka u bazénu jsou přesně taková, na jakých se odpočívá na plážích, v mezerách mezi dlaždicemi jsou oblázky… Nejpříjemnější je, že nic tu nepůsobí násilně, vykalkulovaně, na efekt. Díky citu a vkusu majitelů je zahrada krásná, zajímavá a elegantní, ale zároveň příjemná a uklidňující. Její zajímavé členění umožňuje, aby tu každý našel svůj kousek soukromí, kde může číst, spát ve stínu pod stromem, anebo se naopak slunit na otevřené ploše trávníku.

Kontakt

Ing. Petr Kosina, Želivec 235, 251 68 Kamenice,

tel.: 323 673 069, 602 349 740,

e-mail: kosina.zahradnik@seznam.cz , www.kosina-zahradnik.wz.cz

text: Jana Pyšková

foto a schéma: autorka
zdroj: Můj dům 10/2004

Gastronomické vlnění

Princip mikrovlnného vaření spočívá v rozkmitávání molekul vody, tuku a cukru. Čím rychleji kmitají, tím je látka teplejší. Na rozdíl od běžného ohřevu potravin, při kterém je nutno zahřát nejprve nádobu, eventuálně i vodu, se při využití mikrovln ohřívá přímo potravina. Vysoké teploty nutné k úpravě jídel se tak dosahuje mnohem rychleji.

Rychle, zdravě, ekonomicky…

Kromě rychlého ohřevu hotových jídel se mikrovlnné trouby s nastavením omezeného výkonu hojně využívají k rozmrazování, při kterém nedochází v potravinách k nežádoucím biologickým změnám. K rozmrazení pečiva postačí 3 minuty, celé kuře trvá zhruba 18 minut.

V jídle připravovaném s využitím mikrovln zůstává více vitaminů a minerálních látek. To se týká zejména zeleniny, která se připravuje jen s minimálním množstvím vody. Díky této úpravě si zelenina uchová maximum nutričních hodnot, svěží barvu a také ji není potřeba příliš solit.

Mikrovlnná trouba zkracuje dobu přípravy na polovinu až třetinu času. Při vaření tak spotřebujeme i méně energie. K úspoře je ale třeba přičíst i energii vyplýtvanou při ohřevu teplé vody na mytí nádobí, protože většinu jídel připravujeme rovnou na talíři.

…a chutně

Původní funkci ohřevu obohatili výrobci o další možnosti. Moderní mikrovlnné trouby jsou dnes vybaveny různými typy grilů a horkovzdušným ohřevem, jejichž použití je kombinováno s působením mikrovln. Za několik minut tak můžeme připravit například voňavý steak – podle chuti propečený, růžový či krvavý, a to zcela bez použití tuku. Zrovna tak lze v troubách s kombinací funkcí upéct koláče s křupavými okraji, různé druhy nákypů, hranolků, pizz, ideální jsou také na přípravu ryb.

Než nakoupíme

Abychom si mohli vybrat mezi mnoha typy trub, musíme si definovat, co od mikrovlnné trouby očekáváme, jak ji budeme využívat a kam ji umístíme. Vyrábějí se spotřebiče samostatné, vestavné nebo s možností vestavby do kuchyňské linky. Některé typy vyžadují prostor pro průchod vzduchu nad kuchyňskou linku za skříňkou. Při postavení běžné mikrovlnné trouby do policové skříňky musí být okolo přístroje prostor pro přísun a odtah vzduchu. Některé trouby mají otevírání shora a dvířka tak tvoří odkládací plochu. V takovém případě ale nesmí být spotřebič příliš vysoko, aby sklopená dvířka nebránila pohledu dovnitř.

Pokud chceme využívat troubu co nejvíc, volíme kombinaci mikrovln s dalšími funkcemi, eventuálně i se zařízením umožňujícím umístění dvou talířů nad sebou nebo příslušenstvím pro umístění dvou talířů na jeden otočný tác.

V mikrovlnné troubě nelze použít

– nádobí kovové, s kovovými částmi nebo ozdobami

– voskované kelímky, talířky a misky

– slepované nebo poškozené nádobí

– nádobky z tenkého plastu

Vhodné nádobí

1 z varného skla

2 keramické, porcelánové a skloporcelánové

3 speciální nádobí určené pro mikrovlnné trouby (vařič vajec, parní nádobí)

4 speciální nádoby určené pouze pro určitý typ trub a určité funkce (např. Crips)

5speciální papír a fólie (nelze použít voskovaný nebo barevný papír a běžné průsvitné fólie)

Výhody mikrovlnné trouby

1 kratší čas přípravy jídel

2 méně špinavého nádobí

3 úspora energie

4 zdravá výživa

5 pohodlí

6 kombinace několika funkcí nabízí více možností při úpravách pokrmů

Kontakty:

LG Electronics CZ, Zlatý Anděl, Nádražní 23, Praha 5,

tel.: 234 094 600, fax: 234 094 611;

LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5,

tel.: 257 952 161,

e-mail: lorenzi@volny.cz;

MIELE, Hněvkovského 81b, Brno,

tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119,

e-mail: info@miele.cz, www.miele.cz,

servis-tel.: 543 217 430;

PANASONIC čr, Křižíkova 237/36a, Praha 8,

tel.: 236 032 511, fax: 236 032 411,

www.panasonic.cz;

WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5,

tel.: 251 001 010–11, fax: 251 564 055,

www.whirlpool.cz

text: Iveta Nová

foto: archiv
zdroj: Moderní byt 10/2004

Hladké vaření

Při zařizování nového varného centra musíme nejprve vyřešit dilema, zda pořídit desku plynovou či elektrickou. Kdo má v domácnosti zavedený plyn a lákají ho i přednosti sklokeramických varných desek, může zvolit kombinaci elektřiny a plynu a užívat tak výhody obou systémů. Avšak ani ti, kteří se rozhodnou pouze pro elektrický spotřebič, nemají volbu snadnou.

Trouba nahoru, deska do nábytku

Zatímco se dříve v kuchyních vyskytovaly hlavně sporáky, jejichž součástí byla trouba a varná deska, současný trend se stále více přiklání k vestavným spotřebičům zabudovaným odděleně do nábytku. Trouby se stěhují do vyšších úrovní, kde je jejich obsluha pohodlnější, a plechové desky s litinovými plotýnkami či plynovými hořáky nahrazují sklokeramické desky.

Výhod mají hned několik. Hladké jednolité plochy se snadno udržují, na pohled jsou velmi elegantní, nejnovější technologie ohřevu zaručují značnou úsporu energie, většinou jsou vybaveny i několikastupňovým bezpečnostním systémem, vaření je na nich rychlejší a lze je jednoduše zabudovat i do stávajícího nábytku.

Sklokeramická deska je vyrobena ze skleněné taveniny obohacené látkami podporujícími její krystalizaci. Rozměry varných zón obvykle odpovídají klasickým litinovým plotýnkám, některé typy mají variabilní, takzvané dvojité varné plochy – kulaté, ale i oválné, které umožňují ekonomické vaření v netypicky tvarovaných nádobách.

Rychle, ekonomicky…

Pod deskou může být kovová spirála z tenkého drátu, jejíž plocha se zahřívá pomaleji. U dražších spotřebičů se využívá systém často označovaný termínem high-light, kde je použit tenký kovový pásek. Těleso se zahřívá rychleji a má rovnoměrnější výkon. Dalším zdrojem tepla mohou být speciální halogenové trubice, jejichž výhodou je vysoká rychlost náběhu na pracovní teplotu.

Nejmodernější, ale také nejdražší jsou desky, jež pracují systémem indukčního ohřevu. Pod sklokeramickou deskou je zabudovaná cívka z měděného vodiče, která je napájena vysokofrekvenčním střídavým proudem. Varné nádoby musejí mít dno z magneticky vodivého materiálu, v němž se indukovaný elektrický proud změní v teplo a ohřívá dno nádoby.

A bezpečně

Indukční ohřev představuje další úsporu ve spotřebě energie, oblibu si však získal zejména proto, že je maximálně bezpečný. Jelikož se nezahřívá deska, ale dno nádoby, dochází k zahřátí pouze v místě jejich dotyku. Spotřebitel může podle potřeby zvolit různé kombinace, ideální je například využít indukční ohřev v přední části desky, kam se mohou lehce dostat prstíky malých dětí a v zadní části ponechat jiný systém, který zase dovolí využít běžné nádobí.

Ve snaze nabídnout maximální komfort, nabízejí výrobci všemožné kombinace, takže je dnes možné pořídit sklokeramickou desku, jejíž součástí jsou například plynové hořáky, elektrický ohřev s různými systémy, odstavná plocha, gril či třeba zapuštěná fritéza.

Ovládání plotýnek je mechanické nebo dotykové. Na všech typech desek jsou ukazatele zbytkového tepla, které varují před možností popálení, na mnoha i zabezpečovací systém zabraňující náhodnému zapnutí. Plynové desky jsou vybaveny elektronickým zapalováním a bezpečnostním zařízením reagujícím na nežádoucí uhasnutí plamene.

Sklokeramické desky nemění své vlastnosti v závislosti na teplotních změnách, nepopraskají při polití studenou vodou ani při maximálním rozžhavení. Lze je však zničit prudkým úderem těžkým předmětem. Při dodržování základních zásad údržby si uchovají svůj elegantní vzhled navozující v kuchyni pocit pořádku a čistoty.

Jak chránit desku

– Připálené suroviny odstraňujte speciální škrabkou.

– Potřísněná místa vyčistěte dříve, než se nečistota připeče.

– Na čištění používejte měkký hadřík a speciální čisticí prostředek.

– Nepoužívejte prostředky s drsnými částicemi, bělidla, aerosolové přípravky na trouby ani drátěnky.

Kontakty:

AEG, ELECTROLUX, ZANUSSI, Budějovická 5, Praha 4,

tel.: 261 122 256;

BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE, Pekařská 10a, Praha 5,

tel.: 251 095 511;

MIELE, Hněvkovského 81b, Brno,

tel.: 543 553111, fax: 543 553 119,

e-mail: info@miele.cz, www.miele.cz,

servis-tel.: 543 217 430;

WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5,

tel.: 251 001 010–11, fax: 251 564 055,

www.whirlpool.cz;

ZELMER BOHEMIA,

Horní Těrlicko 770, Těrlicko,

tel.: 596 423 710

text: Libuše Lhotská

foto: archiv
zdroj: Svět kuchyní 4/2004

Sauny, parní lázně a infrakabiny

Potní chýše nebo stan indiánského šamana má účel i princip stejný jako sibiřská baňa, řecká lakonika, římská terma a dnešní turecká lázeň. Ať je postavena primitivní technikou nebo moderní technologií, vždy se v ní polévají rozžhavené kameny vodou…

Parní lázeň – společný předek

Starší než sauna, která využívá suchý horký vzduch, je parní lázeň. Sauna se objevila v dnešním Finsku patrně až počátkem našeho letopočtu.

Parní lázně mají keramikou či plastem obložené stěny. Dovnitř se vhání horká pára. Teploty kolem 50 °C jsou na mezi snesitelnosti. Oproti suché sauně jsou sice podstatně nižší, ale tepelnou kapacitu vzduchu zvyšuje velmi vysoká vlhkost (voda vede teplo víc než 20krát rychleji než vzduch).

Teplota vzduchu je vyšší než teplota těla, proto na kůži kondenzuje pára. Vysoká vlhkost zabraňuje pocení, a tím i ochlazování našeho organismu. Očistný účinek přináší blaho tělu i duši.

V sauně působí především prohřívání suchým vzduchem. Teploty se pohybují až kolem 100 °C. Režim může být chvílemi obohacen náhlým odparem vody, která krátkodobě zvlhčí vzduch a působí na kůži jako tepelný náraz. K termickému působení se přidává masáž pokožky nejrůznějšími prostředky. Suchý nebo střídavý režim, kterým se sauna liší od parní kabiny, je zajištěn jednak způsobem větrání, jednak výdřevou prostoru.

Infračervené paprsky

Snad každá bytost se ráda vyhřívá na sluníčku. Jsou to právě infračervené paprsky, které prohřívají svalstvo, mírně aktivizují metabolismus a vyvolávají blažené pocity. Zejména v zimě je zřejmé, že to nemusí být teplota vzduchu, která tělu i duši přináší úlevu a libé pocity – největším blahodárcem bývají sluneční paprsky.

Takzvaná infrakabina poskytuje možnost regenerace organismu s podobným účinkem jako u saunování. Odlišný je pouze typ přenosu energie. Ale jen menší část energie ze zdroje ohřívá vzduch, více než 3/4 absorbuje povrch těla a podpovrchové vrstvy tkání – teplo se uvolňuje přímo v nich. Původně se tento typ přístroje používal pouze v lékařství, ale dnes se rozšířil i do soukromého bydlení.

Snadná instalace infrakabiny

Infrakabina má jednu podstatnou provozně technickou vlastnost: neprodukuje páru a pracuje s teplotou vzduchu 35–55 °C. To neklade žádné nároky na okolí na rozdíl od sauny (kolem 100 °C) nebo parní kabiny (sice jen 50 °C, ale až 100% vlhkost). Kromě toho nahřátí na provozní teplotu trvá jen 5–10 minut.

Infrakabina se tedy dá instalovat bez velkých příprav a větších prostorových nároků. Je úsporná, pro jedno použití spotřebuje zhruba 1 kWh. Provoz bývá až 10krát levnější než u běžné sauny.

Pro instalaci infračervené kabiny je obecně potřeba pouze zarovnaný povrch. Můžete ji umístit prakticky kdekoliv v interiéru. Stavebnicový systém s vlastní podlahou nevyžaduje žádné stavební úpravy. Díky nízké spotřebě elektrické energie cca 1 200–3 000 W / 220 V není třeba zasahovat do elektroinstalace, stačí připojit kabinu do zásuvky jako kterýkoli jiný běžný spotřebič. U některých modelů se přímo počítá i s možností stěhování kabiny, třeba na zimní dovolenou na chalupě.

Vestavěné sauny a parní lázně

Na rozdíl od infračervených kabin, instalovat do svého obydlí vestavnou saunu nebo parní kabinu vyžaduje určité nároky. Z toho důvodu je rozumnější, když si nejprve vyberete dodavatele. S ním pak proberte vše potřebné – od půdorysu až po případné přeložky rozvodů. Sauny a kabiny bývají obvykle hotové výrobky. Jsou to tedy vlastně stavebnice, které se smontují na místě – je tedy nutno počítat s tím, že mají dané určité rozměry.

Druhou možností jsou sauny a lázně atypické konstrukce zhotovené na míru. Nabízí je poměrně dost dodavatelů. Někteří z nich jsou schopni dodat i stavebnicový systém, který se dá velmi jednoduše a rychle smontovat.

A konečně třetí způsob je zřízení takové relaxační vymoženosti svépomocí. Takové dílo ovšem vyžaduje zručného a zkušeného člověka (který se však může ujmout pouze stavebních a konstrukčních prací, nikoliv odborných instalací rozvodů).

Ať tak či onak, vždy je potřebná určitá stavební příprava. První podmínkou je rovná keramická nebo kamenná dlažba, případně litá minerální podlaha v místě osazení sauny či parní kabiny. Musí tam být vyveden elektrický kabel, a to samostatně jištěný přes proudový chránič. Je také třeba, aby místnost, kde bude sauna či parní kabina instalována, byla dobře větratelná. Nejčastěji se tato domácí zařízení umísťují v prostornějších koupelnách nebo ve speciální místnosti s dostupným hygienickým zařízením, třeba blízko bazénu či domácí tělocvičny, což bývá nezřídka v suterénu domu.

„Pravá turecká“

Nespokojíte-li se s kabinou v koupelně, chcete-li větší „páru“, klasickou parní lázeň, musíte změnit úhel pohledu. Zatímco kabina se jen připojí na rozvodné sítě, lázeň je regulérní stavba, respektive vestavba. Velikost, styl a vybavení záleží na finančních možnostech a fantazii. Prostředí lázně tvoří kromě páry především povrchová úprava. V naprosté většině případů se lázně realizují klasickou stavební metodou. Vnitřní povrchy jsou pak pokryty keramickými, skleněnými nebo mramorovými obklady, mozaikami v tureckém, antickém nebo orientálním stylu. Tomu by měly odpovídat i sedačky, lavice, fontány, pítka a další vybavení. Firem stavějících parní lázně na klíč není u nás mnoho, ale jsou. Pro ilustraci uvádíme stručný příklad možné sestavy parní lázně na klíč: Kapacita cca 6 osob, s komfortnější výbavou, pro frekventované využití (velká rodina, klub, veřejnost). Kompletní dodávka a montáž interiéru parní komory cca 2,5 x 1,8 m včetně pokládky keramiky (ergonomické sedačky, klenutý strop, patřičné izolace atd.), generátor 6 kW a trafo pro světla, dávkovací pumpa vonných esencí, celoskleněné dveře, vnitřní osvětlení, rozvod páry, ventilace, el. vytápění sedaček a podlahy, spotřební materiál (odvápňovač, esence), doprava, výchozí elektrorevize, zaškolení, dokumentace – to vše přijde na 435 000 Kč včetně DPH.

Saunové domky

Sauna či parní lázeň nemusí ovšem být bezprostřední součástí domu. Může stát podle finské a ruské tradice samostatně opodál. Podobně jako u vestavěných saun a kabin, i zde se může jednat buď o stavebnici (montovaný domek), nebo o individuální projekt. Je však třeba počítat s větším objemem stavebních prací a finančních prostředků.

Na kolik přijde zákazníka saunový domek ze skandinávského smrku (nejlevnější materiál) včetně montáže? K nejlevnějším a nejmenším patří domek s vnitřními rozměry sauny 2,0 x 1,3 m, cena je 130 000 Kč. Větší sauna pro čtyři osoby přijde zhruba na 200 000 Kč. Uvádíme však ceny při tloušťce stěn 35 mm. Zvolíte-li silnější stěny (50 mm), zaplatíte o cca 10–15 % více. Přejete-li si u domku terasu na posezení s výhledem do přírody, připravte si cca 10 000–13 000 Kč navíc.

Při výběru dejte pozor na ceny, které na první pohled vypadají zřetelně nižší než u ostatních dodavatelů. Obvykle v nich totiž není započítána cena topidla, nátěry a další náležitosti.

Ceny saunových kabin a infrakabin

Ceny saunových kabin a infrakabin se pochopitelně liší podle velikosti, použitého dřeva a vybavení doplňky, které si dohodnete. Při předběžném plánování lze podle současné nabídky českých dodavatelů vycházet z následující tabulky, která platí pro typizované výrobky:

– pro 1–2 osoby: od 50 000 Kč (smrk vně i uvnitř)

– 2–3 osoby: 90 000–130 000 Kč

– větší: 130 000–200 000 Kč

Dřeva pro sauny

Vnitřek sauny bývá vždy obložen dřevem. Nepoužívají se však jakékoliv dřeviny, ale osvědčené druhy dřeva.

– Severský smrk – kvalitní se suky, používaný na stěny a strop sauny; nejvíce užívaný

– Severská borovice – kvalitní, převážně bezsukový materiál na stěny a strop sauny

– Hemlock – exkluzivní bezsukový materiál na stěny a strop pro saunu vyšších cenových kategoriích

– Topol – nejvíc používaný bezsukový „nepálivý“ materiál na zhotovení interiéru

– Abachi (africká vrba) – bezsukový „nepálivý“ materiál vhodný na zhotovení interiéru

K nejdražším používaným materiálům však patří cedrové dřevo. Jeho užití na kompletní kabinu zvýší cenu zhruba o 25 000 až 30 000 Kč.

Kontakty